7 As 223/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 223/2024- 27 - text  7 As 223/2024 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Faisala Husseiniho a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Mgr. I. T., zastoupena JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 91/28, Karviná, proti žalované: předsedkyně Okresního soudu v Karviné, se sídlem park Bedřicha Smetany 176/5, KarvináFryštát, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v zastavení nápadu do soudního oddělení 17 C ode dne 1. 12. 2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2024, č. j. 30 A 21/202486, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je soudkyní Okresního soudu v Karviné a byla zařazena na civilní úsek na oddělení 17 C v sídle soudu v Karviné. Předsedkyně okresního soudu prostřednictvím změny rozvrhu práce zastavila nápad do jejího oddělení 17 C s účinností od 1. 12. 2023. To žalobkyně považovala za nezákonný zásah do výkonu své soudcovské funkce a brojila proti němu u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 30. 1. 2024. Přitom k takto vymezenému zásahu uvedla také to, že podle jejích informací jde o první (přípravný) krok k tomu, aby ji předsedkyně soudu přeřadila na pobočku okresního soudu v Havířově, na exekuční agendu. [2] Krajský soud shora nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. V jednání žalované neshledal nezákonný zásah. [3] Krajský soud nejdříve zohlednil příslušná ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), přičemž vzal v potaz i úpravu kárné odpovědnosti soudců dle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“). Klíčový faktor pak při interpretaci daných ustanovení a posouzení celé věci představovala judikatura Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek z 26. 5. 2022, č. j. 6 As 22/202258, č. 4365/2022 Sb. NSS. Z něj krajský soud dovodil, že proti „rozhodnutí“ předsedy soudu o přeřazení na jinou agendu či na jiné místo výkonu práce (např. ze sídla na pobočku soudu) se soudce může bránit žalobou ve správním soudnictví (to se týká i situace, kdy je zastaven nápad do soudcova stávajícího soudního oddělení); byla tedy dána žalobkynina procesní legitimace. Avšak zároveň nebylo možné – ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu – shledat v jednání žalované nezákonný zásah. [4] Po skutkové stránce vyšel krajský soud z toho, že žalobkyni bylo od roku 2000 uděleno celkem devět výtek, vesměs za nedůvodné průtahy ve spisech. Přitom od 1. 10. 2022 do 31. 7. 2023 žalovaná, jakožto podpůrné opatření, zastavila žalobkyni nápad nových věcí (ani tato skutečnost dle žalované nevedla k dostatečné nápravě). Proti žádné z výtek se žalobkyně nebránila ve správním soudnictví. Zároveň bylo zjištěno, že v letech 2007 až 2022 byla účastníkům řízení vedených žalobkyní vyplacena na náhradě škody částka celkem 1 366 688 Kč. Kvůli průtahům ve spisech vůči ní uplatnil svou dozorovou pravomoc i Krajský soud v Ostravě. Pokud jde o exekuční agendu na Okresním soudu v Karviné, tu vykonávali v letech 2022 až 2023 celkem čtyři soudci – dva v Karviné, dva na pobočce v Havířově. Přitom se již od roku 2023 očekávala rezignace jedné z takto – na pobočce v Havířově – zařazené soudkyně. V souvislosti s tím byl žalobkyni zastaven nápad a žalovaná jí sdělila záměr, převést ji na danou pobočku. Krajský soud učinil také skutková zjištění k věku soudců sloužících v Karviné a v Havířově, přičemž vzal za nesporné to, že žalobkyně pečuje, zčásti prostřednictvím pečovatelské služby, celodenně o těžce nemocnou matku. Žalobkyně pak má četné zdravotní potíže (zejména alergie, astma a atopický ekzém). Její bydliště se nachází v přibližně stejné vzdálenosti od Karviné i Havířova. Pobočka v Havířově přitom, na rozdíl od budovy soudu v Karviné, nemá vlastní parkovací místa, v okolí je však řada veřejných parkovišť. V minulosti byly prováděny stavební úpravy pobočky v Havířově a ty lze očekávat i do budoucna, ovšem žalovaná sdělila, že žalobkyni budou s ohledem na to a na její zdravotní stav přiděleny vhodné kanceláře. Je pak sporné, zda a jak vedení soudu projednalo s žalobkyní či soudcovskou radou otázku žalobkyniných pracovních výsledků a její případné přeřazení. Krajský soud za významné nepovažoval, a nečinil tak tedy v tomto směru skutková zjištění, jak jsou podložená žalobkynina tvrzení o tom, že jí v minulosti byly přidělovány složitější věci než ostatním, a že si na to stěžovala; to se týká i otázek vlivu epidemie covid19 na práci žalobkyně a toho, kolik postačuje přidělit soudců na exekuční agendu u Okresního soudu v Karviné, či zda měla jiná kolegyně zájem o přeřazení, které „hrozí“ žalobkyni. [5] Krajský soud poté o věci uvážil tak, že především označil přezkoumávaný akt za manažerské či organizační opatření vedení okresního soudu; v tom měla žalovaná poměrně velkou volnost, přičemž shledat v něm pochybení by bylo možné jen kdyby jevilo rysy svévole nebo bylo šikanózním či diskriminačním způsobem zaměřeno cíleně proti žalobkyni. To však krajský soud nezjistil. Naopak šlo mj. o reakci na nedostatky (průtahy) v činnosti žalobkyně, které v minulosti vedly k tomu, že jí byly opakovaně uděleny příslušné výtky. Není přitom možné, aby nyní krajský soud tyto výtky a jejich důvodnost podrobně zkoumal a přehodnocoval, pakliže je žalobkyně nikdy nenapadla ve správním soudnictví, ačkoli k tomu měla příležitost. [6] Zároveň krajský soud konstatoval, že neuspokojivé pracovní výsledky žalobkyně mohly odůvodnit podání kárné žaloby. Nelze proto vytýkat žalované, že se nastalou situaci snažila nejdříve vyřešit jinak, manažersky, a to prostřednictvím další výtky a pokusu svěřit žalobkyni jinou agendu, která by jí mohla více vyhovovat. Toto řešení bylo opřeno o racionální důvody. Nešlo také o skryté potrestání žalobkyně – naopak se jednalo o alternativu ke skutečnému potrestání, resp. podání kárné žaloby, což se nabízelo. Relevantní též nebyla žalobní argumentace, že by žalovaná měla primárně přeřadit služebně mladšího soudce či soudkyni, ani to, že jiná soudkyně civilního úseku havířovské pobočky byla údajně ochotná přejít na exekuce dobrovolně. Počty exekučních soudců na obou pracovištích okresního soudu se jeví jako racionální s ohledem na požadavek na jejich zastupitelnost. [7] K ponechání žalobkyně na jejím působišti v Karviné nebylo důvodné ani s ohledem na její osobní důvody. Dojíždění na obě pracoviště je z místa žalobkynina bydliště srovnatelné. Ani hledisko parkování tu nemohlo hrát významnější roli. To se s ohledem na okolnosti věci týká i žalobkyniných tvrzení o - v Karviné - vytvořené síti služeb: blízkost lékaře, lékárny a kosmetického salonu. Po bližším zhodnocení nehrál rozhodnou úlohu ani žalobkynin poukaz na její zdravotní stav, a to v souvislosti se stavebními pracemi na soudní budově v Havířově. Není zřejmé, že by při té příležitosti byly používány nějaké agresivní chemikálie. Možnou „ochranu“ žalobkyně lze zajistit i organizačními opatřeními, která zmiňovala žalovaná. Není přitom možné vyloučit běžné stavební práce ani na soudní budově v Karviné. [8] Krajský soud dodal, že případný nedostatek projednání se soudcem nemůže způsobit nezákonnost jeho přeřazení na jiný úsek či na jiné místo výkonu práce v rámci téhož soudu. Přesto by to mělo být samozřejmostí a projevem slušného a důstojného jednání. Konkrétní průběh skutkového děje se však krajskému soudu v tomto směru nepodařilo objasnit. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalované Kasační stížnost [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále stěžovatelka) kasační stížnost. V ní uvedla především to, že napadený rozsudek je příliš formalistický a tendenční; na jedné straně vyzdvihuje téměř neomezené právo žalované rozhodnout o přeřazení soudce a akceptuje důvody, které žalovaná uvádí, na druhou stranu však nezohlednil důvody, pro které stěžovatelka podala žalobu. Krajský soud některé závěry opírá o skutečnosti, které nebyly v řízení prokázány, resp. ze zjištěných skutečností dovodil nesprávné závěry. [10] Podle stěžovatelky měl krajský soud vzít více v potaz její nelehkou osobní situaci – zdravotní důvody a dlouhodobou péči o těžce nemocnou matku. Není možné bagatelizovat ani zdravotní komplikace hrozící při přeřazení stěžovatelky na jiné pracoviště s odlišnými pracovními podmínkami. Stěžovatelka je chronickou těžkou astmatičkou; to vedlo i k nabídce hospitalizace, kterou musela kvůli péči o matku odmítnout. Odborná lékařka z oboru alergologie stěžovatelku důrazně varovala před výkonem práce v místě s výskytem lepidel a jiných dráždivých chemikálií. Kancelář, která by pro ni byla připravena, by přirozeně nebyla hned po aplikaci takových látek pro ni vhodná. Pro závěry o možných „běžných“