7 As 247/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 247/2023- 18 - text  7 As 247/2023 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: KLVAŇA – nábytek, s. r. o., se sídlem Bubeníčkova 4363/38, Brno, zastoupený Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 1007/14, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2023, č. j. 31 A 73/202256, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 3 400 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátky Mgr. Milady Blumaierové. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím Magistrátu města Brna, Živnostenský úřad města Brna (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 4. února 2022, č. j. MMB/0049931/2022 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 63 odst. 1 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Přestupku se měla dopustit tím, že v době nejméně od 3. ledna 2017 do 7. července 2020 na různých místech České republiky provozovala činnosti, které jsou předmětem řemeslné živnosti (montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, vodoinstalatérství, topenářství, malířství, lakýrnictví, natěračství, pokrývačství a tesařství), aniž by pro tyto živnosti měla živnostenská oprávnění. Za tento přestupek živnostenský úřad uložil žalobkyni pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou 1 000 Kč. O podaném odvolání rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Krajský soud předně uvedl, že skutečnost, zda osoba skutečně provozuje podnikatelskou činnost, je nutno posuzovat podle konkrétních okolností případu. Jestliže osoba v rámci své podnikatelské činnosti realizuje dílo, jehož hlavní část spadá pod živnostenské oprávnění, kterým disponuje, a související vedlejší (doplňkové, přípravné, ukončovací apod.) práce zajišťuje subdodavatelsky prostřednictvím osob s příslušným živnostenským oprávněním, nelze zpravidla učinit závěr, že by provozovala činnost, k níž nemá živnostenské oprávnění. Nepůjde tedy o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 63 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. [4] Žalovaný věc nesprávně posoudil, když dovodil provozování živností žalobkyně bez živnostenského oprávnění na základě úvahy, že kdo činnost řídí a fakturuje, ten ji automaticky také sám vykonává. Žalobkyně výše uvedené činnosti sama nevykonávala, nýbrž je zajišťovala prostřednictvím svých subdodavatelů, kteří živnostenským oprávněním k uvedeným činnostem disponovali. Krajský soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný vycházel z nesprávného právního názoru a v důsledku toho přinejmenším v některých případech vyhodnotil jako přestupek jednání, které skutkovou podstatu tohoto přestupku nenaplňuje. [5] Krajský soud též dovodil, že nedošlo k ohrožení právem chráněných zájmů ani bezpečnosti a zdraví spotřebitelů. Z hlediska bezpečnosti a zdraví spotřebitelů není podstatná osoba smluvně vstupující do právního vztahu se spotřebitelem a poskytující formální soukromoprávní záruky, nýbrž osoba skutečného realizátora činnosti, jehož odbornost má garantovat bezpečnost a zdraví spotřebitelů. Žalobkyně dále nevstupovala na trh jako konkurent jiných podnikatelů, čímž nenarušila rovnost přístupu podnikatelů na daný trh. II. [6] Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a nepřezkoumatelnost mající základ v nedostatku důvodů rozhodnutí a vnitřní rozpornosti rozsudku. [7] Stěžovatel uvádí, že žalobkyně uzavírala pod svým jménem a na svou odpovědnost s jednotlivými zákazníky smlouvu o dílo. Toto dílo prováděla v dílčím rozsahu sama a v dílčím rozsahu prostřednictvím subdodavatelů podle jednotlivých činností. Následně svým jménem provedené dílo zákazníkům fakturovala, tedy včetně prací, pro které neměla živnostenské oprávnění. Žalobkyně vystupovala jako samostatný podnikatel, který měl podle uzavřených smluv dílo provést. Nevystupovala jako pouhý zprostředkovatel k zajištění jiných podnikatelů – subdodavatelů k provedení nasmlouvaného díla. [8] Stěžovatel dále uvedl, že živnostenský zákon nerozlišuje odborné práce, v rámci řemeslných činností, na práce hlavní a práce vedlejší, pomocné či doplňkové. O toto rozdělení se snažil pouze krajský soud, což však stěžovatel považuje za chybný výklad. Pro jakoukoliv činnost spadající do obsahových náplní řemeslných živností je nutné disponovat odbornou kvalifikací, a to bez ohledu na rozsah takových prací. Takovou kvalifikací žalobkyně nedisponovala. Z účetních dokladů a faktur je zřejmé, že se o doplňkové práce nejednalo. [9] Krajskému soudu dále vytýká, že přehlíží judikaturu vyšších soudů, především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2008, č. j. 4 As 9/2007109, který se týkal obdobné věci a kde Nejvyšší správní soud dospěl k odlišným závěrům. Nesouhlasí ani s tím, že práce mohly být provedeny kvalifikovanými osobami v pozici subdodavatelů. Odbornou způsobilost má mít totiž jen a pouze žalobkyně jako zhotovitelka díla a smluvní partnerka svých klientů. [10] Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, stěžovatel uvádí, že krajský soud došel na jedné straně k závěru o tom, že jednání žalobkyně nenaplňuje znaky přestupku, na straně druhé však uvedl, že k nenaplnění znaku přestupku došlo pouze v několika případech. Pokud krajský soud přistupoval k veškerému jednání žalobkyně s totožnou argumentací a s totožným právním názorem, je jeho argumentace vnitřně rozporná a nepřezkoumatelná. Stěžovatel se domnívá, že výklad provedený krajským soudem připouští protichůdný postup a neumožňuje správním orgánům řádně a srozumitelně hodnotit jednání podnikatelských subjektů. [11] Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalobkyni, která námitky stěžovatele odmítla a ztotožnila se se závěry krajského soudu. Žalobkyně zdůraznila, že krajský soud věc posoudil s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, tj. zejména ke skutečnosti, že (i) žalobkyně nikdy nevykonávala činnosti, ke kterým neměla příslušná živnostenská oprávnění, (ii) rozsah těchto prací byl ve vztahu k hlavní části díla dodávaného žalobkyní, (iii) činností žalobkyně nemohlo dojít k ohrožení bezpečnosti a zdraví spotřebitelů, jakož ani k ohrožení rovnosti přístupu podnikatelů na trh, když žalobkyně v žádném případě nevstupovala na trh podnikatelů s příslušnými živnostenskými oprávněními, ale naopak vždy uvedené činnosti zajišťovala právě osobami těmito živnostenskými oprávněními disponujícími. [12] Žalobkyně dále uvádí, že některé z argumentů stěžovatele neodráží aktuální podnikatelskou realitu, když stěžovatel v úvodu staví svoji argumentaci na tom, že „podnikatel svému klientovi fakturuje to, co provedl či vykonal.“ Žalobkyně navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout a uložit stěžovateli náhradu nákladů řízení. III. [13] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [14] Nejdříve Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, neboť nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí je vadou natolik závažnou, že znemožňuje věcný přezkum. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku však Nejvyšší správní soud neshledal. Krajský soud svůj rozsudek řádně odůvodnil a je z něj dobře seznatelné, na základě, jakých konkrétních úvah dospěl k vysloveným závěrům (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července 2005, č. j. 2 Afs 24/200544). [15] Nejvyšší správní soud neshledal ani vnitřní rozpornost napadeného rozsudku. Krajský soud vyslovil jednoznačný právní názor a žalovanému srozumitelně vysvětlil, jakým způsobem má věc opětovně posoudit. V bodě [24] napadeného rozsudku krajský soud uvádí: „Jestliže činnosti, v nichž bylo spatřováno spáchání přestupku, 1) nepřekračovaly rámec souvisejících vedlejších činností, 2) nevykonával je sám žalobce a 3) jeho subdodavatelé disponovali příslušným živnostenským oprávněním, nelze v nich spatřovat naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 63 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. Pokud žalovaný v dalším řízení neprokáže, že některá z uvedených tří podmínek nebyla naplněna, přistoupí k zastavení přestupkového řízení z důvodu, že skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.“ Pokud tedy krajský soud v bodě [22] uvedl, že „žalovaný vycházel z nesprávného právního názoru a v důsledku toho přinejmenším v některých případech vyhodnotil jako přestup