8 As 121/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 121/2022- 110 - text  8 As 121/2022-128 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatelů: a) P. S., , b) Občanské sdružení Dolní Dunajovice proti R 52, z. s., se sídlem Hlavní 130, Dolní Dunajovice, oba zastoupeni Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti odpůrcům: 1) město Mikulov, se sídlem Náměstí 158/1, Mikulov, zastoupené Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem se sídlem Kotlářská 912/29, Brno, 2) Jihomoravský kraj, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, zastoupený JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 866/50, Brno, o návrhu na zrušení částí opatření obecné povahy – Územní plán Mikulov – vydaného zastupitelstvem města Mikulov dne 22. 12. 2020, v částech vymezení ploch Z74, Z75 a Z87, a návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje – vydaného zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 5. 10. 2016, v části vymezující koridor DS04 dálnice D52 Mikulov – Mikulov – hranice ČR/Rakousko, včetně souvisejících staveb, o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, čj. 67 A 2/2022-93, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, čj. 67 A 2/2022-93, se ve výrocích I., III., IV. a VI. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost se v rozsahu, kterým napadá výrok II. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, čj. 67 A 2/2022-93, zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Navrhovatelé se domáhají zrušení částí opatření obecné povahy (dále jen „OOP“). Konkrétně se jedná o Územní plán Mikulova (dále jen „ÚP Mikulov“). Zastupitelstvo odpůrce 1) jej vydalo dne 22. 12. 2020. Navrhovatelé konkrétně požadují zrušení části ÚP Mikulov v rozsahu ploch Z74, Z75 a Z87. Spolu s tímto návrhem navrhovatelé podali i návrh na zrušení části OOP Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK“). Zastupitelstvo odpůrce 2) je vydalo dne 5. 10. 2016. V tomto návrhu žádají navrhovatelé zrušení ZÚR JMK v rozsahu části vymezující koridor DS04 pro záměr dálnice D52 Mikulov – hranice ČR/Rakousko, včetně souvisejících staveb. [2] Plocha Z74 představuje koridor pro záměr plánované dálnice D52. Plocha Z75 představuje koridor pro záměr silnice č. I/40 Mikulov – Sedlec (dále jen „propojka na Sedlec“). Plocha Z87 je rovněž plochou dopravní infrastruktury, konkrétně pro záměr parkoviště plánovaného golfového areálu (plochy K31-K45). [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] Obrázek 1 a 2: Převzato z hlavního výkresu grafické části ÚP Mikulov, označení ploch Z74 a Z75 doplnil NSS [3] Navrhovatelé podali návrh na zrušení těchto částí OOP ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku zamítl návrh v rozsahu týkajícím se ÚP Mikulov. Návrh týkající se ZÚR JMK výrokem II. téhož rozsudku odmítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost. II. Společný návrh na zrušení zásad územního rozvoje a územního plánu a vada řízení Posouzení věci krajským soudem [4] Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že incidenční návrh (§ 101a odst. 1 věta druhá s. ř. s.) na zrušení ZÚR JMK není přípustný. Tento závěr vyplývá z judikatury, dle které „návrh na zrušení zásad územního rozvoje (…) nelze podat společně s návrhem na zrušení územního plánu nebo jeho části“ (rozsudek NSS z 17. 3. 2022, čj. 2 As 373/2019-50, Tehov, body 26-34). Zároveň ZÚR JMK nabyly účinnosti dne 3. 11. 2016, a proto, pokud by krajský soud návrh na zrušení jejich části posoudil jako samostatný abstraktní návrh, by byl návrh opožděný (návrh byl podán dne 20. 1. 2022). Krajský soud současně poznamenal, že s ohledem na nepřípustnost tohoto návrhu nepovažoval za nutné překračovat lhůtu stanovenou pro rozhodnutí podle § 101d odst. 2 in fine s. ř. s. a vyčkávat na avizovanou repliku stěžovatelů k vyjádření odpůrce 2). Kasační argumentace stěžovatelů [5] Stěžovatelé s těmito závěry krajského soudu nesouhlasí. [6] Předně tvrdí, že je krajský soud zkrátil na jejich právech, jestliže nevyčkal na repliku k vyjádření odpůrce 2), jejíž podání stěžovatelé krajskému soudu oznámili. Replika byla krajskému soudu doručena téhož dne, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. 20. 4. 2022. Krajský soud tento postup odůvodnil nepřípustností návrhu na zrušení části ZÚR JMK. Tím však omezil možnost stěžovatelů bránit svá práva. [7] Existence rozsudku Tehov navíc neznamená, že toto právní hodnocení se stalo neměnným. Krajský soud měl dát stěžovatelům prostor pro podání repliky v situaci, kdy odpůrce podává svá vyjádření v neobvykle dlouhé době. V takovém případě má totiž soud převažující informace pouze od jedné ze stran sporu. Lhůta pro vydání rozsudku je lhůtou pořádkovou, přičemž v tomto případě by měl převážit princip rovnosti zbraní. Dle rozsudku NSS z 22. 12. 2020, čj. 8 As 193/2018-102, bod 22, představuje nezaslání vyjádření účastníka (v citovaném rozsudku osoby zúčastněné na řízení) protistraně pochybení krajského soudu. [8] Dále stěžovatelé brojí proti závěru o nepřípustnosti jejich návrhu na zrušení části ZÚR JMK. Odpůrce 2) se v řízení u krajského soudu nesprávně odvolával na rozsudek Krajského soudu v Brně z 1. 7. 2020, čj. 63 A 2/2021-93, dle kterého byl návrh na zrušení části ZÚR JMK také posouzen jako nepřípustný. Tam uvedené závěry jsou však dle stěžovatelů nesprávné. Ve skutečnosti byl tento návrh posouzen jako opožděný. Stěžovatelé rovněž nesouhlasí se závěry rozsudku Krajského soudu v Brně z 5. 4. 2022, čj. 63 A 6/2021-159. V tomto případě krajský soud opět odmítl incidenční přezkum z důvodu opožděnosti, jelikož předmětem jeho přezkumu měly být ZÚR JMK, které nabyly účinnosti roku 2016. Návrh ve věci však byl podán i proti aktualizaci ZÚR JMK z roku 2020, přičemž tato aktualizace věcně navazovala na originální ZÚR JMK z roku 2016 jejich úpravami. [9] Stěžovatelé nesouhlasí se závěry rozsudku Tehov, který dle jejich názoru svým teleologickým výkladem popřel jasné znění s. ř. s. Pokud jazykový výklad tohoto ustanovení poskytuje vyšší ochranu základních práv, nesmí být aplikován teleologický výklad, který vede k omezení soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud v rozsudku Tehov uvedl, že „návrh na zrušení zásad územního rozvoje lze podat toliko se žalobou, tj. ve lhůtě pro společně podávanou žalobu.“ Tato formulace však není v souladu s ustanovením § 101a odst. 1 větou druhou s. ř. s., které připouští incidenční přezkum nejen na základě žaloby, ale i jiného návrhu. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku také příliš zjednodušuje problematiku územního plánování tvrzením, že „zásady územního rozvoje jsou závazným podkladem, s nímž musí být např. územní plány v souladu.“ Úkolem územních plánů je zpřesnění zásad územního rozvoje, tzn. že při pořizování územních plánů dochází k užití zásad územního rozvoje. [10] O povinném užití zásad územního rozvoje při pořizování územního plánu svědčí také postup při posuzování vlivů na životní prostředí, tj. posouzení vlivů koncepce na životní prostředí - tzv. SEA - § 10a a násl. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). [11] Dříve se záměry vymezené v zásadách územního rozvoje pouze přejímaly do územních plánů, aniž by se opětovně posuzovaly v SEA pro územní plán. Z pokynu Ministerstva pro místní rozvoj (Metodické sdělení ke způsobu uplatnění § 55 odst. 3 stavebního zákona z 30. 9. 2021, čj. MMR-73310/2021-81) však vyplývá, že posouzení SEA nelze pominout v situacích, kdy jde změnu územního plánu s významnými dopady na životní prostředí, zejména s vlivem na předmět ochrany, evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast. [12] Tato situace v tomto případě nastala. ZÚR JMK nevyhodnotily vliv dálnice D52 na ptačí oblast Pálava ani na prioritní stanoviště. ZÚR JMK přitom byly při tvorbě ÚP Mikulov užity. Stěžovatelé proto nesouhlasí se závěry rozsudku krajského soudu 63 A 6/2021-159 (resp. rozsudku Tehov), dle kterého regulace zavedená zásadami územního rozvoje „ožívá“ již nabytím účinnosti těchto zásad územního rozvoje. Stěžovatelé mají naopak za to, že regulace zakotvená v zásadách územního rozvoje je realizovatelná, tedy „ožívá“, až po jejím zpřesnění v územním plánu. Je také nutno dodržovat unijní právo, což vyplývá i z citovaného pokynu MMR. [13] Pokud by incidenční přezkum zásad územního rozvoje nebyl možný spolu s přezkumem územního plánu, tak by tím byl porušen veřejný zájem na procesní ekonomii a co nejrychlejším odstraněním vad těchto OOP. Zásady územního rozvoje by se staly na mnoho let nezrušitelnými, byť by jejich vady byly při tvorbě územních plánů zjevné. Stěžovatelé by museli čekat na vydání územního rozhodnutí a pak proti ně