8 As 208/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 208/2023- 51 - text  8 As 208/2023-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem Vítězslava Nezvala 604, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Mgr. M. M., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, čj. MMR-4167/2022-83, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2023, čj. 22 A 40/2022-56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Stavebníci K. a R. Z. (dále „stavebníci) s Městským úřadem Frýdlant nad Ostravicí (dále „stavební úřad“) uzavřely 2. 5. 2011 podle § 78a a § 116 již neúčinného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 161 správního řádu veřejnoprávní smlouvu čj. MUFO 8997/2011 a na ni navazující veřejnoprávní smlouvu čj. MUFO 9317/2011 (dále „veřejnoprávní smlouvy“). Na základě těchto veřejnoprávních smluv vzniklo stavebníkům právo umístit a provést stavbu rodinného domu, zastřešeného stání, zpevněné plochy, žumpy, napojení žumpy na rodinný dům a vsakovací jímky, to vše na pozemku parc. č. XA v k. ú. N. V. u F. nad O. (dále „stavba rodinného domu“). [2] Dne 6. 4. 2021 podala žalobkyně ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (dále „krajský úřad“) žádost podle § 142 správního řádu o určení, že veřejnoprávní smlouvy nejsou účinné. Žalobkyně se považovala za třetí osobu z uvedených smluv ve smyslu § 161 odst. 1 ve spojení s § 168 správního řádu, jejíž souhlas měl být k uzavření smluv vyžadován. Důvod pro povinnost vyžádání jejího souhlasu spatřovala ve skutečnosti, že pozemky parc. č. XB a XA v k. ú. N. V. u F. nad O. jsou dotčeny věcným břemenem (právo cesty pěší, vozové a hnaní dobytka) na základě odstupní smlouvy ze 4. 2. 1952. Ve vztahu k tomuto věcnému břemenu zároveň bylo Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Frýdek-Místek (dále „katastrální úřad“) vedeno řízení sp. zn. OR-623/2010-802 ve věci opravy chyby v katastrálním operátu. [3] Krajský úřad jako prvostupňový správní orgán rozhodl o žádosti žalobkyně rozhodnutím z 3. 8. 2021, čj. MSK 97886/2021, jímž deklaroval, že stavebníkům veřejnoprávními smlouvami vzniklo právo umístit a realizovat stavbu rodinného domu. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. [4] Krajský soud v Ostravě výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného. Předně vyhodnotil námitky uplatněné žalobkyní v rámci omluvy z nařízeného jednání ze 7. 6. 2023 (dále „podání ze 7. 6. 2023“) jako nové žalobní body uplatněné až po uplynutí lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s., a proto k nim nepřihlížel. [5] Dále nepřisvědčil námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť správní orgány dospěly shodně k závěru, že řízení o opravě chyby v katastrálním operátu sp. zn. OR-623/2010-802 se týkalo věcného břemene, z nějž je povinným pozemek parc. č. XC, k němuž žalobkyně žádné vlastnické či jiné věcné právo neměla a nemá. Pozemky parc. č. XB a XA jsou naopak pozemky oprávněnými z věcného břemene, přičemž ani ty nebyly a nejsou ve vlastnictví žalobkyně. Oprávnění z věcného břemene tak nebylo způsobilé omezit vlastníky pozemků parc. č. XB a XA v nakládání s nimi, tedy ani v možnosti uzavřít veřejnoprávní smlouvu. S těmito závěry se krajský soud ztotožnil, a proto uzavřel, že správní orgány pro účely svých rozhodnutí vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu a vyvodily z něj přiléhavé právní závěry. [6] Jde-li o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, krajský soud sice uznal, že žalovaný nereagoval na odvolací námitku týkající se aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze 14. 11. 2019, čj. 6 As 23/2019-21, výslovně. Podle krajského soudu je však z rozhodnutí zřejmý implicitní závěr žalovaného, že uvedená námitka nebyla shledána důvodnou právě s ohledem na skutečnost, že pozemky parc. č. 190/25 a 190/26 byly „toliko“ oprávněnými z věcného břemene. [7] Z uvedených důvodů podle krajského soudu nemohla být důvodná ani námitka stran nedostatku dobré víry na straně stavebníků. Krajský soud proto uzavřel, že žalobkyně nemohla být ani z titulu tvrzené existence věcného břemene k pozemkům parc. č. XB a XA dotčena na jakýchkoli svých právech, a proto nebylo třeba ani jejího souhlasu s veřejnoprávními smlouvami. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek jeho důvodů. Krajský soud totiž nikterak nereagoval na její návrh na přerušení řízení do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne v řízení sp. zn. 8 As 201/2022, jež podle stěžovatelky mělo přímý vliv na nyní projednávanou věc. Krajský soud v bodu 9 rozsudku pouze obecně uvedl, že argumentaci stěžovatelky v podání ze 7. 6. 2023 posoudil jako opožděně uplatněné žalobní body. [10] Nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatelka spatřovala i v tom, že krajský soud neposoudil otázku, zda bylo povinností stavebníků předložit k veřejnoprávním smlouvám její souhlas ve spojení s likvidací odpadních a dešťových vod z rodinného domu stavebníků. [11] V uvedené souvislosti poukázala rovněž na to, že krajský úřad v obdobném případě jiných stavebníků rozhodnutím z 29. 9. 2021, čj. MSK 119822/2021, deklaroval, že stavebníkům na základě (jiné) veřejnoprávní smlouvy nevzniklo právo umístit a provést stavbu rodinného domu a souvisejících staveb a zařízení. Důvodem bylo nezajištění souhlasu nynější stěžovatelky, ačkoli existovala možnost dotčení jejích práv v důsledku potenciálního podmáčení pozemků v jejím vlastnictví. Správní orgány ani krajský soud se s tímto odlišným posouzením nikterak nevypořádali. V konečném důsledku byla v nyní projednávané věci otázka účinnosti veřejnoprávních smluv posouzena nedůvodně rozdílně v neprospěch stěžovatelky. To představuje libovůli odporující předvídatelnosti rozhodování státních orgánů i principu právní jistoty. [12] Dále stěžovatelka namítla, že krajský soud nikterak nevyvrátil ani nezpochybnil její názor formulovaný v žalobě, že žalovaný chybně vyšel z toto, že řízení o opravě chyby v katastrálním operátu sp. zn. OR-623/2010-802 se týkalo pouze pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. YA v k. ú. N. V. u F. nad O. Ve skutečnosti se však uvedené řízení týkalo i pozemků zapsaných na listech vlastnictví č. YB (pozemek parc. č. XC), č. YC (pozemek ve spoluvlastnictví stěžovatelky) a č. YD (mimo jiné i pozemek parc. č. XA dotčený veřejnoprávními smlouvami). Krajský soud v napadeném rozsudku neuvedl, že resp. proč k této skutečnosti nepřihlédl, čímž porušil rovnost účastníků řízení. [13] Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvedl, že stěžovatelka neprokázala vlastnické právo k pozemku, na němž byla stavba rodinného domu zamýšlena a realizována, ani k sousedním pozemkům, tak, aby mohlo být dotčeno její právo. Řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nemělo z důvodů uvedených správními orgány i krajským soudem na nyní projednávanou žádný vliv. Nemohlo proto žalobkyni založit postavení účastníka v územním a stavebním řízení ve věci stavby stavebníků. [14] OZNŘ se ke kasační stížnosti ani dalším podáním účastníků nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [15] Kasační stížnost není důvodná. III.A Námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [16] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. O této otázce si ostatně musí učinit úsudek i bez uplatněné námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [17] Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí. Má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Nepřezkoumatelnost je však třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v pří