9 Afs 99/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 99/2024- 55 - text  9 Afs 99/2024 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: NEDY s.r.o., se sídlem Cacovická 602/28, Brno, zastoupená Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem Jezuitská 14/13, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. 24582/22/5000-10611-712244, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024, č. j. 62 Af 44/2023-74, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká posouzení právní otázky, zda se osoba, která není držitelkou oprávnění k provozování daného druhu hazardní hry (dále jen „základní povolení“), stala z důvodu své činnosti poplatníkem daně z hazardních her podle § 1 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her. Na základě nájemní smlouvy totiž přenechala jiné osobě provozující technickou hru ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, která rovněž není držitelkou základního povolení, za nájemné určené procentní sazbou z výnosu příslušných technických zařízení část svého prostoru sloužícího k podnikání a zajišťovala běžnou zevní údržbu těchto technických zařízení. Jde o to, zda toto její jednání lze podřadit pod pojem provozování hazardních her ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. Kromě toho jsou ve věci řešeny některé otázky související s doměřením daně z hazardních her, jejím stanovením podle pomůcek, vztahem této daně k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) a pravidly rozhodnými pro běh lhůty pro stanovení daně. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je obchodní společností zabývající se především pronájmem prostor, které má ve správě, a tuto činnost vykonávala také v rozhodném období 2. čtvrtletí roku 2017. Dne 1. 12. 2015 uzavřela nájemní smlouvu s obchodní společností DP&K CZQ s.r.o. (od 3. 6. 2021 „v likvidaci“ až do 5. 1. 2022, kdy byla z obchodního rejstříku vymazána; dále jen „společnost DP&K-CZQ“) a na jejím základě jí přenechala k užívání část prostoru sloužícího k podnikání o velikosti 16 m2 v objektu Dukelská Sport Bar, Dukelská třída 513/89, Brno (dále jen „sportbar“). Účelem nájmu byla podnikatelská činnost společnosti DP&K-CZQ provozovaná prostřednictvím „internetových zařízení pro zobrazování databázových aplikací“, jimiž byla technická zařízení založená na kombinaci náhodného, znalostního a dovednostního principu (dále jen „technická zařízení“). Měsíční nájemné si strany určily jako 35 % z celkového měsíčního výnosu z provozu všech technických zařízení po odečtení sazby DPH v zákonné výši a srážkové daně z odměn nad 10 000 Kč. Stěžovatelce jako plátci daně pak k takto vypočtené výši nájemného náleželo DPH v zákonné výši. Podle nájemní smlouvy byla stěžovatelka povinna v pronajímaném prostoru zajistit řádný technický stav pevných elektrorozvodů, dodržovat čistotu v pronajatých prostorách, provádět zevní údržbu technických zařízení a plnit předpisy z oblasti požární ochrany a ochrany životního prostředí. [3] Stěžovatelka jako prodávající a společnost DP&K-CZQ jako kupující dále uzavřely dne 1. 11. 2016 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pěti kusů technických zařízení. Kupní cena byla stanovena ve výši 641 839 Kč a společnost DP&K-CZQ ji měla hradit postupně v měsíčních splátkách až do výše 35 % z celkového měsíčního výnosu s tím, že výše měsíční splátky bude činit nejméně 10 000 Kč. Kupující mohl kdykoli v průběhu splácení zaplatit mimořádnou splátku až do výše 15 % z celkového měsíčního výnosu. Celá kupní cena měla být uhrazena do 31. 7. 2018. [4] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) zaslal stěžovatelce dne 9. 7. 2020 výzvu k podání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her (dále též „výzva“). Uvedl v ní důvody, pro které by stěžovatelce měla být doměřena daň z hazardních her za zdaňovacího období 2. čtvrtletí roku 2017, přestože není držitelkou základního povolení, a stanovil jí lhůtu k podání dodatečného daňového přiznání 15 dnů od doručení. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 14. 7. 2020. [5] Výzvu odůvodnil správce daně zejména tím, že provozovatelem hazardní hry je podle § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her nejen držitel základního povolení k provozování hazardní hry, ale i ten, kdo takovou hazardní hru bez příslušného povolení fakticky provozuje. Při své vyhledávací činnosti zjistil, že společnost DP&K-CZQ ani stěžovatelka takovýmto povolením nedisponují, umístěním technických zařízení naplňujících znaky nepovolené hazardní hry a jejich zpřístupněním sázejícím (veřejnosti) ale hazardní hru fakticky provozují. Správce daně získal na základě provedených kontrol u společnosti DP&K-CZQ pouze nájemní smlouvu a kopii jednoho daňového dokladu ze zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2017. Současně zjistil, že stěžovatelka ve svých kontrolních hlášeních k DPH za toto zdaňovací období tvrdila uskutečněná zdanitelná plnění pro společnost DP&K-CZQ v celkové výši 149 560,85 Kč. [6] Stěžovatelka na výzvu ve stanovené lhůtě, jejímž posledním dnem bylo 29. 7. 2020, nereagovala. Teprve dne 8. 9. 2020 sdělila, že neměla povinnost daňové přiznání podat, neboť na základě nájemní smlouvy pronajímala pouze prostor k podnikání a žádnou činnost související s provozováním hazardních her nevykonávala. [7] Správce daně dodatečným platebním výměrem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 98558/21/4300-13823-704691 (dále jen „dodatečný platební výměr“), doměřil stěžovatelce podle pomůcek daň z hazardních her za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2017 ve výši 52 360 Kč a stanovil jí penále ve výši 10 472 Kč. Při konstrukci pomůcek vycházel zejména z podaných kontrolních hlášení za dané zdaňovací období, jakož i z vlastních a nezpochybněných tvrzení stěžovatelky a z nájemní smlouvy. Bylo z nich zřejmé, že výše v kontrolních hlášeních vykázaných plnění představovala podíl stěžovatelky na výnosu z provozování technických zařízení ve výši 35 %. [8] Odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru zamítl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím a dodatečný platební výměr potvrdil. V odvolacím řízení stěžovatelka ke zdaňovacímu období 2. čtvrtletí roku 2017 doložila tři daňové doklady za pronájem prostor podle nájemní smlouvy v celkové výši 66 578 Kč, dále kupní smlouvu, přehled splátek kupní ceny, tři daňové doklady k řádným splátkám kupní ceny v celkové výši 66 578 Kč a daňový doklad k mimořádné splátce ve výši 16 407 Kč. Souhrnná výše příjmů podle těchto daňových dokladů byla 149 563 Kč. [9] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného. Nejprve konstatoval, že poplatníkem daně z hazardních her je ve vztahu k jemu povoleným hazardním hrám držitel základního povolení. Existuje-li osoba, která disponuje takovýmto povolením, pak jsou dílčí činnosti, které pro tohoto provozovatele vykonává jiná osoba, „kryty“ vydaným povolením. Tato jiná osoba neprovozuje hazardní hru, k níž by potřebovala povolení, a není ani poplatníkem uvedené daně podle § 1 písm. a) zákona o hazardních hrách. Není-li však držitele základního povolení, což platí pro stěžovatelku i společnost DP&K-CZQ, pak je za její provozování odpovědný každý, kdo vykonává činnosti uvedené v § 5 zákona o hazardních hrách. Krajský soud zjistil, že stěžovatelka podle nájemní smlouvy zajišťovala zevní údržbu technických zařízení a s ohledem na způsob stanovení nájemného měla přímý finanční zájem na jejich řádném a efektivním provozu. Tím vědomě a aktivně vytvářela podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v její provozovně, čímž provozovala hazardní hru ve smyslu uvedeného ustanovení. Nic na tom nemění ani skutečnost, že v řízení nebylo postaveno najisto, kdo konkrétně prováděl výplatu výher a obsluhoval technická zařízení. [10] Ve shodě s žalovaným i správcem daně dále krajský soud uvedl, že příjem stěžovatelky ve výši 35 % výnosu z neoprávněného provozu technických zařízení představoval dílčí základ daně z hazardních her podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona o dani z hazardních her, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Námitku stěžovatelky, že příjem od společnosti DP&K-CZQ řádně zdanila daní z příjmů a daní z přidané hodnoty, pročež jí daň z hazardních her již neměla být doměřena, krajský soud vypořádal s odkazem na § 51 odst. 1 písm. k) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), podle kterého je provozování hazardních her osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet daně. K tomu dodal, že daňová povinnost stěžovatelky k DPH není předmětem tohoto řízení. Judikaturu Nejvyššího správního soudu, na kterou stěžovatelka odkazovala, shledal nepřiléhavou. Netýká se výkladu