9 As 118/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 118/2024- 29 - text  9 As 118/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: ENERGY Ústí nad Labem, a. s., se sídlem Žukovova 100/27, Ústí nad Labem, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Tepelné hospodářství města Ústí nad Labem s.r.o., se sídlem Malátova 2437/11, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem Trojická 1904/14, Praha 2, II) Cetin a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, III) Statutární město Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, IV) Městský obvod Ústí nad Labem – Střekov, se sídlem Národního odboje 794/15, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 15 A 39/202373, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 7. 2023, č. j. KUUK/108895/2023, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 11. 2022, č. j. MMUL/OÚPSŘ/S/376443/2022/Val, jímž stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, schválil stavební záměr „Ústí n. L., Střekov – Plynová kotelna, D4 – lokalita PK Purkyňova“ na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI v katastrálním území X. Tímto rozhodnutím správní orgány schválily v uvedené lokalitě odpojení od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“) ve vlastnictví žalobkyně. [2] Krajský soud v Ústí nad Labem následně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu žalobkyně zamítl. Nejprve neshledal tvrzenou nepřezkoumatelnost napadených správních rozhodnutí. Dále zdůraznil, že žalobkyně ve svých námitkách uplatňuje svoje ekonomické a jiné soukromé zájmy, které jsou v rámci správního soudnictví chráněny pouze v případě, že mají dopad do veřejných subjektivních práv. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Žalobkyně se stala účastnicí správního řízení na základě § 94k písm. e) stavebního zákona. Takový účastník může podle § 94n odst. 3 stavebního zákona podávat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Právě toto postavení žalobkyně v daném správním řízení vymezovalo okruh námitek, které byla oprávněna vznášet, přičemž přímo dotčena mohla být jedině na právech k SZTE – tj. pokud by na tomto jejím zařízení byly činěny nějaké zásahy. Žalobkyně však namítala pouze zásahy, ke kterým dojde v důsledku zaslepení a odpojení tepelné přípojky ze SZTE. Takové zásahy jsou podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) důsledkem ukončení soukromoprávního vztahu mezi provozovatelem SZTE a odběratelem, a nejsou tedy přímo předmětem správního řízení. [3] Žalobkyně vznesla mnoho dalších námitek týkajících se ochrany životního prostředí. Poukázala nejprve na nedostatečnost energetického posudku, který navíc nebyl založen do správního spisu, a dále na porušení pravidel v oblasti ochrany ovzduší. Krajský soud v napadeném rozsudku shledal tyto námitky nepřípustnými. Poukázal na to, že žalobkyně nemůže uplatňovat námitky na ochranu veřejného zájmu, které nemají vliv na její hmotněprávní postavení. Žalobkyně jako vlastník a provozovatel SZTE není subjektem oprávněným k podání námitek vůči postupu správních orgánů rozpornému s § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), neboť nemůže být jeho případným porušením přímo dotčena na právech souvisejících s účastenstvím ve společném územním a stavebním řízení, tj. na právech vážících se k existenci jí vlastněné a provozované SZTE. Jedná se proto o námitky jdoucí nad rámec § 94n odst. 3 stavebního zákona. [4] Není zároveň pravdou, že by správní orgány v posuzované věci rezignovaly na posouzení žádosti o vydání společného povolení z hlediska ochrany veřejných zájmů. Ochrana veřejných zájmů, jež jsou chráněny jednotlivými zvláštními právními předpisy, totiž byla zajištěna ve spolupráci s dotčenými správními orgány. V řešeném případě bylo mj. vydáno koordinované závazné stanovisko Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2019, souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje ze dne 30. 7. 2019 a souhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 8. 8. 2020. [5] Jako nedůvodnou shledal krajský soud rovněž námitku, že v dané věci nebyly dány předpoklady pro upuštění od ústního jednání či ohledání na místě dle § 94m odst. 3 stavebního zákona. Stavební úřad ve svém rozhodnutí jasně popsal, že upustil od ohledání na místě, jelikož mu jsou poměry v území známy z úřední činnosti, a dále také vzhledem k charakteru stavebního záměru. Žalobkyně nadto ani netvrdila, jak měla být v důsledku neprovedení ohledání na místě či ústního jednání přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech. [6] Pochybení neshledal krajský soud ani v tom, že stavební úřad nespojil toto řízení s dalšími řízeními o odpojení od SZTE žalobkyně. Zdůraznil, že spojení věcí není obligatorní, a nadto by v projednávané věci nebylo ani účelné. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření k ní [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka v první řadě zdůraznila, že je vlastníkem SZTE a že odpojením dojde k přímému dotčení jejího vlastnického práva. [9] K odpojení by mělo dojít pouze při splnění podmínek stanovených v § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, podle kterého by měl subjekt, který neplánuje využít pro vytápění teplo ze SZTE, prokázat energetickým posudkem, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem, pro něj není ekonomicky přijatelné. Stěžovatelka od začátku poukazuje na to, že doložený energetický posudek trpěl mnoha nedostatky, např. vůbec nedokládal splnění podmínky ekonomické nepřijatelnosti, byl zpracován dle již zrušené vyhlášky, vycházel z historických dat a existovaly zde pochybnosti o nestrannosti zpracovatele posudku. Z těchto důvodů proto nemůže energetický posudek představovat způsobilý podklad k prokázání podmínky dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Stavební úřad přitom splnění této podmínky vůbec neposuzoval, pouze odkázal na energetický posudek, který však nebyl součástí spisové dokumentace. Žalovaný sice konstatoval, že ověřil splnění uvedené podmínky, avšak žádné konkrétnější úvahy neuvedl. Rozhodnutí žalovaného se s výše uvedenými nedostatky energetického posudku vůbec nevypořádává. [10] Krajský soud tyto námitky neposoudil a uvedl, že stěžovatelka není oprávněna vznášet námitky na ochranu veřejného zájmu. Ve výsledku proto v probíhajícím správním a soudním řízení nebyl žádný orgán, který by její námitky vypořádal. Tato skutečnost je podle stěžovatelky natolik závažná, že by měla mít možnost uplatnit tyto námitky v soudním řízení. Pokud je odpojení od SZTE možné pouze za podmínky stanovené v § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, je stěžovatelka přesvědčena, že jako vlastnice a provozovatelka SZTE je oprávněna vznášet námitky o nenaplnění této podmínky pro závažné vady energetického posudku. [11] Kromě toho stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že nedošlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Projektová dokumentace počítá s odpojením parovodní větve vedoucí do objektu osoby zúčastněné na řízení, čímž dojde k zásadním změnám ve fungování zbylé části rozvodného tepelného zařízení SZTE. Část této parovodní větve se přitom nachází na stěžovatelčině pozemku. V důsledku realizace stavby však tato část pozbude reálného využití a bude nutné ji odstranit, čímž dojde k zásadnímu zásahu do vlastnického práva stěžovatelky. Není tudíž pravda, jak uzavírá krajský soud, že by do jejího zařízení či technologie nebyly činěny žádné faktické zásahy. Po odpojení bude nezbytné „vyregulovat“ celou SZTE, aby bylo vůbec možné nadále ve veřejném zájmu dodávat tepelnou energ