9 As 156/2022 — Nejvyšší správní soud

9 As 156/2022- 17 - text  9 As 156/2022 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Ing. A. F., zast. JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1, proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, se sídlem Zubatého 685/1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2021, č. j. HSBM-276-8/2021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2022, č. j. 31 Ad 10/2021-34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je otázka, zda žalobce utrpěl dne 3. 1. 2020 při běhu na běžeckém páse v rámci fyzické přípravy příslušníka Hasičského záchranného sboru služební úraz. [2] Rozhodnutím ředitelky kanceláře žalovaného ze dne 2. 2. 2021, č. j. HSBM-521/2020, nebyla žalobci jakožto příslušníkovi Hasičského záchranného sboru přiznána náhrada za bolest podle § 101 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bezpečnostních sborech“), ve výši 17 500 Kč, jelikož poškození zdraví (pravého kolene) žalobce, které utrpěl dne 3. 1. 2020 kolem 14:00 hod. při běhu na běžeckém pásu v posilovně hasičské stanice, není služebním úrazem. [3] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které zamítl žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím. Dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí je věcně správné a odůvodněné. Nepřisvědčil odvolacím námitkám nedostatečně zjištěného skutkového stavu a ztotožnil se se závěrem, že žalobce vůbec neutrpěl úraz. Za podstatné žalovaný považoval výsledek lékařského vyšetření v Úrazové nemocnici Brno ze dne 6. 1. 2020, které poškození menisku neodhalilo, a vyšetření ve specializované ambulanci Nemocnice Ivančice ze dne 10. 2. 2020, ve kterém též absentuje diagnóza poškození menisku. Závěr, že nešlo o úraz, potvrdilo též neformální stanovisko pracovněprávní lékařky ze dne 21. 3. 2020. Žalovaný neshledal, že by v případě žalobce došlo ke krátkodobému, náhlému, násilnému působení vnějších vlivů. Příčina újmy na zdraví žalobce byla spíše dlouhodobá a zcela evidentně vnitřní, nikoliv krátkodobá a zevní, tj. úraz. [4] Podané žalobě krajský soud nyní napadeným rozsudkem vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Zjištěný skutkový stav (lupnutí a podlomení kolene žalobce dne 3. 1. 2020 při běhu na běžeckém páse) je dle krajského soudu úrazovým dějem ve smyslu § 271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), který se na služební úraz použije analogicky. Žalobce si újmu nezpůsobil vědomě, působení zevních vlivů bylo krátkodobé (běh na běžeckém páse konkrétní den), náhlé (lupnutí a podlomení kolene) i násilné (běžecké pásy fungují na principu ujíždění pásu, vnější síla nutí člověka běžet, aby neupadl a nezranil se) a lupnutí a podlomení kolene při běhu vyvolalo u žalobce subjektivní potíže. Správní orgány se tedy dle krajského soudu dopustily nesprávného právního posouzení. [5] Správní orgány dále dle krajského soudu neshromáždily dostatečné podklady a nedostatečně odůvodnily své závěry, že běh na běžeckém páse nepřesahoval hranice obvyklé práce žalobce, jeho organismus byl pro běh přizpůsoben a svými schopnostmi na něj stačil. Zejména nezjistily, jak dlouho žalobce před 14:00 hod. běhal, jaká byla práce žalobce včetně běhání a v jakém zdravotním stavu bylo žalobcovo koleno před započetím běhu. Správní orgány též pochybily, jelikož se blíže nezabývaly lékařskými zprávami žalobce, ve kterých je uvedena diagnóza týkající se menisku. Nakonec žalovaný měl ustanovit znalce k posouzení otázek, jakou konkrétně újmu žalobce utrpěl (včetně popisu mechanismu vzniku zranění) a zda existuje příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a újmou na zdraví žalobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, že se jedná o služební úraz. Trvá na tom, že absentuje úrazový děj. K újmě na zdraví žalobce došlo při běhu na běžeckém páse, což neznačí přesah hranice jeho obvyklé těžké práce, jeho organismus byl běhu přizpůsoben a svými schopnostmi na něj stačil a běh nebyl konán za nepříznivých okolností. Lupnutí a podlomení kolene je sice jev náhlý, ale nemůže znamenat služební úraz. Myšlenkový konstrukt krajského soudu by znamenal, že vše, co se odehraje během nějaké činnosti a nemá vliv na prováděnou činnost, musí být kvalifikováno jako služební úraz. Žalobce ani neuvedl žádnou vnější příčinu, např. zakopnutí nebo špatné došlápnutí, naopak popsal příčiny vnitřní. [8] Dle stěžovatele je jednání žalobce účelové. Žalobce si až v záznamu o úrazu – hlášení změn ze dne 24. 9. 2020, tedy 9 měsíců po události, vzpomněl, že namožení kolene bylo způsobeno lupnutím a podlomením kolene. Žalobce přitom fyzickou přípravu neukončil a nadále v ní pokračoval, případné lehké poranění si tedy sám zhoršil či dokonce způsobil, což nemůže být přičítáno stěžovateli. Žalobce též bezprostředně po události nebyl v pracovní neschopnosti, ale nadále sloužil jako velitel hasičské stanice, a ani jedno z vyšetření dne 6. 1. 2020 a dne 10. 2. 2020 nekonstatuje poškození menisku. [9] Stěžovatel se vyhradil proti interpretaci běžeckého stroje jako násilné věci. Touto logikou je násilná i chůze, jelikož je třeba klást nohy před sebe, a stání na zemském povrchu, neboť je třeba překonávat působení gravitačních sil. Krajský soud přesvědčivě nevysvětlil rozdíl mezi během na běžeckém páse a kdekoliv jinde, jde přitom pořád o stejný tělesný pohyb. [10] Stěžovatel se ohradil též proti výtce krajského soudu, že se dotazoval služebního lékaře. Dotaz nesměřoval k právnímu hodnocení, ale k objasnění, zda za žalobcem popsaných okolností může dojít k poškození zdraví uváděnému žalobcem a popsanému v lékařských zprávách. Podle § 180 odst. 2 zákona o bezpečnostních sborech je odborné vyjádření služebního lékaře jedním z podkladů rozhodnutí. Krajský soud v této souvislosti nepřípustně dotváří žalobní argumentaci, žalobce v průběhu řízení nijak dotaz služebnímu lékaři nenapadl, nesouhlasil jen s jeho závěry. [11] Stěžovatel brojí také proti závěru krajského soudu o ustanovení znalce, nutnosti v každém případě opatřovat znalecký posudek z důvodu nedostatku odbornosti správních orgánů. Tento závěr je vnitřně rozporný, neudržitelný a i nezákonný, neboť popírá zásadu volného hodnocení důkazů. [12] Stěžovatel nesouhlasí ani s výtkou krajského soudu, že měl zjistit délku běhu žalobce. Stěžovateli není jasné, jaký by toto zjištění mělo vliv na zodpovězení otázky, zda se jednalo o služební úraz. Zároveň je zřejmé, že žalobce čerpal fyzickou přípravu, která je stanovena na 2 hodiny týdně v rámci služby. Nejednalo se tedy o běh krátkodobý nebo nahodilý a závěr, že běh nepřesahoval hranice obvyklé práce žalobce, je správný a dostatečně odůvodněný. [13] Obdobně stěžovatel nesouhlasí s výtkou, že nezjistil stav pravého kolene žalobce před během. Kdyby žalobce nebyl fyzicky schopen, nečerpal by fyzickou přípravu a ani by nesloužil jako velitel hasičské stanice. Nadto výkon služby žalobce vzhledem k jeho služebnímu zařazení často přesahuje rizikovost a namáhavost běhu na běžeckém páse. Závěr, že organismus žalobce byl pro běh přizpůsoben, je tedy dostatečně odůvodněn. Stěžovateli ani není jasné, v jakém rozsahu a na základě jakého předpisu by si měl opatřit informace o zdravotním stavu žalobce požadované krajským soudem. [14] Stěžovatel uzavřel, že své rozhodnutí považuje za logické, přesvědčivé a dostatečně odůvodněné, nikoliv nepřezkoumatelné, jak shledal krajský soud. V případě žalobce nejde o úraz, jelikož absentuje úrazový děj, tj. krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů. Žalobcem dodané lékařské zprávy nehovoří o poškození zdraví, konkrétně pravého menisku. [15] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnance, který má právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4