9 As 22/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 22/2024- 48 - text  9 As 22/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. Petrem Bočkem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2022, č. j. 10.01000313/22002, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 9 A 62/202239, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o podmínky určení advokáta Českou advokátní komorou podle § 18c odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 7. 2018, kdy nabyla účinnosti novela provedená zákonem č. 258/2017 Sb., jestliže žadatel neodůvodnil svou žádost příjmovými a majetkovými poměry, nýbrž pouze odmítnutím poskytnutí právní služby alespoň dvěma oslovenými advokáty. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 (38/2023 Sb.), zrušil uplynutím dne 31. 12. 2023 část tohoto ustanovení, která podmiňovala vyhovění žádosti příjmovými a majetkovými poměry žadatele. Rozhodovalli soud po vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů o žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory, kterým advokát nebyl žadateli určen, bylo jeho povinností přihlédnout k tomuto nálezu a podmínku příjmových a majetkových důvodů nepoužít. [2] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 57 Co 133/2020296, odmítl žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) podanou žalobu pro zmatečnost. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. 4 Co 3/2022311, toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka podala proti usnesení vrchního soudu dovolání, aniž byla zastoupena advokátem. V návaznosti na výzvu krajského soudu, aby si ve lhůtě 10 dnů od jejího doručení zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, stěžovatelka požádala žalovanou o určení advokáta za účelem jejího zastupování v dovolacím řízení. Učinila tak prostřednictvím formuláře označeného jako „ŽÁDOST O PRÁVNÍ SLUŽBU PRO FYZICKOU OSOBU (§ 18c zákona o advokacii)“, který stanovila příloha 3 k vyhlášce č. 120/2018 Sb., o stanovení formuláře žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady. Tato vyhláška byla vydána na základě zmocnění podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii (neníli uvedeno jinak, je tento zákon citován vždy ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2023). Stěžovatelka ve formuláři označila dovolací řízení, pro které právní službu žádá, a uvedla jména advokátů, kteří jí odmítli právní službu poskytnout. O své finanční situaci, majetku a příjmech žádné údaje neuvedla. Rovněž neuvedla, že by ve věci žádala o ustanovení zástupce soudem podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ani nedoložila rozhodnutí o takovéto žádosti. Žádost o určení advokáta byla žalované doručena dne 30. 5. 2022. [3] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby stěžovatelce podle § 18c zákona o advokacii. Stěžovatelka totiž neprokázala, že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby podle uvedeného ustanovení. Nedoložila žádné skutečnosti týkající se finančních a majetkových poměrů, ačkoli podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii musí být k žádosti přiloženy doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Kromě toho stěžovatelka neprokázala, že nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce soudem podle zvláštního právního předpisu. Jde o další z předpokladů pro určení advokáta stanovený v § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Máli právní služba spočívat v zastoupení žadatele v občanském soudním řízení, je žadatel povinen předložit pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. [4] Proti rozhodnutí žalované podala stěžovatelka dne 25. 7. 2022 žalobu, v níž uvedla, že o určení advokáta žádala proto, že jí dva oslovení advokáti odmítli poskytnout právní službu, a nikoli za účelem poskytnutí bezplatné právní služby z příjmových a majetkových důvodů. Vycházela z § 18c odst. 3 zákona o advokacii, který stanovil, že „nejdeli o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů“. Žalovaná nesprávně posoudila, že žádost se týká určení „bezplatné právní služby“, čímž se měla dopustit nezákonnosti vedoucí k odepření práva stěžovatelky na určení advokáta, a tím i jejího práva na spravedlivý proces. [5] Podáním ze dne 10. 11. 2023 se stěžovatelka omluvila z nařízeného jednání a současně zareagovala na v mezidobí vydaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21, kterým byla uplynutím dne 31. 12. 2023 zrušena slova „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a“ v § 18c odst. 1 zákona o advokacii. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla žadatelkou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudního poplatku, měl nález podle jejího názoru přímý vliv na řízení vedené u městského soudu a její žalobě mělo být vyhověno. Žalovaná údaje o příjmových a majetkových poměrech vůbec nepotřebovala znát. [6] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalované. Stěžovatelka žádala o právní službu podle § 18c zákona o advokacii, čemuž odpovídalo označení její formulářové žádosti. V ní ale neuvedla nic o svých příjmových a majetkových poměrech, ani nevyjasnila, že požaduje právní službu, aniž by byla nemajetná. Za této situace nelze klást k tíži žalované, že při svém rozhodování podle § 18c odst. 5 věty první zákona o advokacii nemohla sama předvídat či určit okolnosti žádosti a logicky vycházela ze všech podmínek, které na určení advokáta klade § 18 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 18c zákona o advokacii, tedy i z podmínky nemožnosti zajištění zastoupení ustanovením zástupce soudem podle § 30 o. s. ř. Žalovaná nebyla povinna vyzývat stěžovatelku k odstranění nedostatků žádosti a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu, neboť § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii ve věcech podle § 18a až 18c tohoto zákona nepoužije. Pokud se stěžovatelka snažila docílit určení advokáta navzdory tomu, že jí nesvědčí příjmová a majetková nedostatečnost, případně s tím, že si bude poskytnutí právní služby hradit sama z vlastních zdrojů, měla tento svůj obvyklostem se vymykající požadavek v podané žádosti uvést. To by žalované umožnilo seznat „pravý“ důvod podání žádosti, který zřejmě spočíval výlučně v odmítnutí právní služby oslovenými advokáty. Takovýto požadavek nicméně ze žádosti neplyne. Žalovaná postupovala důsledně podle § 18c odst. 1 zákona o advokacii, jak ostatně činila i v jiných obdobných případech, a stěžovatelce neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní pomoci. [7] Neuvedlali stěžovatelka všechny podstatné skutečnosti k důvodům její žádosti o určení advokáta, podle městského soudu nebylo povinností žalované, aby tyto důvody sama dotvářela. Stěžovatelka co do úvah a postupu žalované ani neuplatnila žádný žalobní bod, v němž by konfrontovala postup žalované s obsahem žádosti, pročež se městský soud nemohl vyjádřit k otázce, zda je při určení advokáta podle § 18c zákona o advokacii nutné trvat na nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce podle zvláštních právních předpisů. Tohoto důvodu se právní závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 nedotýkají, což městský soud uvedl již v rozsudku ze dne 17. 7. 2023, č. j. 18 A 17/202255. Důvody uvedené stěžovatelkou až ve vyjádření ze dne 10. 11. 2023, že žalovaná nepotřebovala znát údaje k jejím osobním, příjmovým a majetkovým poměrům, nelze považovat za uplatněné včas. Městský soud proto nemohl postupovat obdobně jako v rozsudku ze dne 29. 5. 2023, č. j. 17 A 98/202266. Žalovaná z uvedených podkladů řízení nemohla dospět k jinému závěru, než že stěžovatelka nesplnila jednu z kumulativních podmínek § 18 odst. 2 ve spojení s § 18c odst. 1 a 4 zákona o advokacii (neprokázala neustanovení advokáta soudem), a tento závěr byl v podmínkách jí podané žádosti učiněn v souladu se zákonem. II. Kasační stížnost [8] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje jej zrušit. Právní závěry městského soudu jsou podle j