9 As 283/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 283/2023- 35 - text  9 As 283/2023 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Ing. J. R., zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2021, č. j. 8941/2021MZE11121, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 5 A 93/202160, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Státní zemědělský intervenční fond, Regionální odbor Olomouc, pracoviště Šumperk (dále jen „SZIF“) oznámením ze dne 21. 9. 2015, č. j. SZIF/2015/0536893, neprovedl aktualizaci evidence půdy ohledně dílů půdních bloků vymezených v oznámení žalobce. Podle SZIF žalobce, který aktualizaci evidence půdy požadoval, nesplnil podmínky § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“). Žalovaný námitku žalobce proti tomuto oznámení zamítl rozhodnutím ze dne 15. 1. 2016, č. j. 63323/2015MZE13323. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 9 A 46/201667, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný poté vydal rozhodnutí ze dne 9. 7. 2018, č. j. 39284/2018MZE11155, kterým zrušil oznámení SZIF a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [3] SZIF následně danou věc rozdělil do dvou řízení. Ohledně jedné části dílů půdních bloků vydal dne 12. 2. 2019 oznámení o provedení aktualizace evidence půdy č. j. SZIF/2019/0130736 a č. j. SZIF/2019/0130745 a oznámení o neprovedení aktualizace evidence půdy č. j. SZIF/2019/0130742 a č. j. SZIF/2019/0130746. Žalobce proti oznámením o neprovedení aktualizace evidence půdy podal námitku, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 30. 4. 2019, č. j. 17806/2019MZE11121. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 11 A 113/201943. Žalobce uvedený rozsudek napadl kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zamítl rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 68/202027. [4] Ohledně druhé části dílů půdních bloků SZIF vydal dne 4. 9. 2019 oznámení o provedení aktualizace evidence půdy č. j. SZIF/2019/0540848 a č. j. SZIF/2019/0540849 a oznámení o neprovedení aktualizace evidence půdy č. j. SZIF/2019/0540698 a č. j. SZIF/2019/0540695. Žalobce proti těmto oznámením podal námitku, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 12. 2019, č. j. 54319/2019MZE11121. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu k městskému soudu, který rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 10 A 17/202071, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný poté vydal rozhodnutí uvedené v záhlaví. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k městskému soudu, který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. [6] Městský soud neshledal důvodnou námitku, že se žalovaný bezdůvodně odchýlil od závazného právního názoru městského soudu uvedeného v předchozím rozsudku č. j. 10 A 17/202071. Z judikatury NSS vyplývá, že správní orgán není bezvýjimečně vázán právním názorem soudu, jestliže byl překonán judikaturou. K takové situaci došlo i v projednávané věci, jelikož závěry městského soudu byly překonány několika rozsudky NSS, zejména výše zmíněným rozsudkem č. j. 7 As 68/202027. [7] Městský soud nesouhlasil s námitkou, že do evidence půdy může být zapsána pouze osoba, která zemědělské pozemky fakticky užívá. Zjišťování, kdo sporné pozemky fakticky užívá, není dle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 69/202030, v daném řízení nutné, jelikož za uživatele půdy je třeba považovat osobu, která je zapsána v evidenci půdy. Žalovaný nebyl povinen ani posoudit správnost zápisu žalobcovy bývalé manželky jakožto uživatelky půdy. [8] Městský soud se dále neztotožnil s námitkou, že je nepřípustné, aby byl jako uživatel zapsán někdo, kdo půdu fakticky neužívá, když podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství slouží evidence půdy k ověřování údajů v žádosti o dotace. Smyslem řízení o aktualizaci evidence půdy dle § 3g zákona o zemědělství totiž není posuzování oprávněnosti žalobcovy bývalé manželky k pobírání dotací. [9] Městský soud shledal nedůvodnou i námitku, že žalobce doložil výpis z katastru nemovitostí, na kterém je zapsán jako vlastník sporných pozemků. Tato skutečnost totiž nemusí znamenat, že daný pozemek netvoří součást společného jmění manželů, které nebylo doposud vypořádáno. [10] Městský soud nesouhlasil s tím, že žalovaný straní žalobcově bývalé manželce. Žalobce byl povinen řádně tvrdit a prokázat právní důvod užívání sporných pozemků. Tuto povinnost nesplnil ani nespecifikoval, z čeho vyvozuje, že správní orgány rozhodují ve prospěch jeho bývalé manželky. K námitce, že nebylo prokázáno, že své bývalé manželce v době trvání manželství udělil souhlas s užíváním sporných pozemků pro její podnikání, městský soud uvedl, že žalovaný postupoval správně, pokud presumoval správnost zápisu v evidenci půdy, aniž by zjišťoval, zda žalobce své bývalé ženě tento souhlas udělil. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [12] Městský soud v napadeném rozsudku opomněl, že na problematiku užívání zemědělských pozemků dopadají i právní předpisy Evropské unie. Konkrétně se jedná o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. 12. 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (dále jen „nařízení 1307/2013“), a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 ze dne 11. 3. 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost (dále jen „nařízení 640/2014“). Aplikací těchto právních předpisů se městský soud vůbec nezabýval. [13] Městský soud nesprávně posoudil námitku, že se žalovaný měl bezvýhradně řídit pokyny z rozsudku městského soudu č. j. 10 A 17/202071. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že závěry městského soudu z dřívějšího rozsudku byly překonány judikaturou NSS. Městský soud totiž v bodě 96. rozsudku č. j. 10 A 17/202071 reagoval na odlišná soudní rozhodnutí vydaná v souvisejících věcech a uvedl, že v těchto řízeních stěžovatel neuplatnil námitku týkající se nedostatečného zkoumání faktického užívání zemědělských pozemků a opomenutí druhého manžela při udělení souhlasu podle § 146 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „starý občanský zákoník“). V jiných případech tak nebyla uvedena konkrétní právní argumentace, která by faktické užívání zemědělských pozemků jako nezbytnou podmínku pro zapsání uživatele do evidence půdy řešila odlišně než městský soud v rozsudku č. j. 10 A 17/202071. [14] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by správní orgány neměly zjišťovat, kdo sporné pozemky fakticky obhospodařuje. Ustanovení § 3 odst. 5 zákona o zemědělství uvádí, že evidence půdy je vedena jako podklad pro poskytování dotací, takže ten, kdo je v ní zapsán jako uživatel, má právo na pobírání zemědělských dotací. V nařízení č. 1307/2013 je definován pojem „zemědělec“ jako osoba, která vykonává zemědělskou činnost. V nařízení č. 640/2014 je definován pojem „příjemce dotací“ jako zemědělec podle nařízení č. 1307/2013. Stěžovatel též poukazuje na § 7 odst. 2 písm. b) a c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 50/2015 Sb.“), podle kterého SZIF poskytne jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy, která je evidována v evidenci půdy na žadatele a žadatelem zemědělsky obhospodařována. Uživatelem zemědělské půdy proto může být jedině osoba, která na těchto pozemcích fakticky hospodaří. [15] Městský soud se vyhnul zodpovězení právní otázky, jak naložit se situací, ve které se nachází stěžovatel. K formální podmínce právního důvodu užívání půdy musí přistoupit i faktická podmínka užívání. Tuto podmínku nemohou splňovat dvě osoby ucházející se o zápis zároveň, ale pouze ta, která skutečně provozuje zemědělskou výrobu. Řešení zvolené městským soudem je z hlediska smyslu a účelu evidence půdy neudržitelné. Názor, že za