9 As 44/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 44/2024- 35 - text  9 As 44/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Česká společnost pro svařování produktů, z.s., se sídlem Modřanská 496/96A, Praha 4, zast. Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 8 A 124/202338, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se zásahovou žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal, aby žalovanému uložil povinnost zdržet se používání certifikačních schémat organizace European federation for welding, joining and cutting (česky Evropská federace pro svařování, spojování a řezání, dále jen „EWF“) při výkonu akreditace, za nějž je žalovaný zodpovědný dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 22/1997 Sb.“). Dále požadoval, aby městský soud žalovanému uložil povinnost zajistit, aby nebyly používány certifikáty svářečů s odkazem na akreditaci, pokud jsou vydány podle schémat EWF, do doby, než budou schémata EWF otevřená k používání všem žadatelům o akreditaci. [2] Městský soud danou žalobu odmítl usnesením uvedeným v záhlaví. Dospěl k závěru, že se žalobce nemůže domáhat ochrany před nezákonným zásahem negatorní žalobou, která směřuje vůči jiným subjektům, než je žalovaný. Žalobou proti nezákonnému zásahu se totiž lze domáhat pouze odstranění nezákonného jednání nebo nečinnosti vůči žalobci samotnému, a nikoliv nastolení stejného stavu vůči jiným osobám. Nelze tedy dosáhnout ochrany proti nezákonnému zásahu zasažením do práv jiných osob, respektive nařídit stejné chování vůči ostatním osobám a tím docílit rovného zacházení. Z tohoto důvodu městský soud shledal, že je žaloba nepřípustná ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [3] Žalobce měl navíc dle městského soudu před podáním zásahové žaloby využít všech právních nástrojů pro odstranění toho, v čem spatřuje nezákonný zásah, tedy nemožnosti vydávat svářečská oprávnění dle schémat EWF. Žalobce proto měl nejdříve podat žádost o akreditaci v požadovaném rozsahu, o které by bylo následně rozhodováno ve správním řízení. Žalobce však o tuto akreditaci nepožádal a v žalobě fakticky žádá, aby akreditace jiných subjektů byla omezena. Žalobce tak nevyčerpal všechny právní prostředky ochrany před nezákonným zásahem, a proto je jeho žaloba nepřípustná ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu podřazeného pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [5] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím své žaloby. Městský soud se jí měl zabývat věcně, jelikož tato zásahová žaloba je přiléhavým právním nástrojem k ochraně stěžovatelových práv. Ten je ve slabším postavení vůči žalovanému, který nerespektuje závazné stanovisko Generálního ředitelství pro podniky a průmysl Evropské komise. Tím dochází k zásahu do práv stěžovatele, který je v rámci konkurenčního prostředí na trhu zásadně omezen, jelikož je mu v podstatě zamezen přístup na trh. Napadeným usnesením byl stěžovateli odepřen přístup k soudu. Městský soud zaujal formalistický přístup a soustředil se pouze na odůvodnění oprávněnosti svého postupu, ačkoliv mohl rozhodnout o meritu věci. [6] Městský soud nesprávně dovodil, že se stěžovatel domáhal ochrany i jiných subjektů. Ze žaloby je zjevné, že stěžovatel nezmiňuje žádnou jinou osobu, které by se měla ochrana týkat, a ani za ni nejedná. Stěžovatel sleduje pouze své zájmy. Městský soud měl vycházet z kontextu celé žaloby a z důkazů, které stěžovatel přiložil k žalobě. Městský soud měl vzít v potaz, v jakém smyslu byla žaloba podána, kdo je žalobcem a jaké má pohnutky k podání žaloby. Z žaloby jasně vyplývá, že stěžovatel požaduje ochranu proti nezákonnému zásahu pro sebe. [7] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že měl před podáním zásahové žaloby vyčerpat všechny právní prostředky k ochraně svých práv. Dle zákona č. 22/1997 Sb. je žalovaný ústředním správním orgánem ve věcech akreditace a za účelem provádění akreditace zřídil obecně prospěšnou společnost Český institut pro akreditaci, která dle své zakládací listiny poskytuje obecně prospěšné služby dle normy ČSN EN ISO/IEC 17011:2018 ve věcech akreditace (dále jen „Norma“). Stěžovatel v rámci hospodářské soutěže provádí certifikaci a vydává svářečská oprávnění úspěšně zkoušeným svářečům, přičemž na tuto činnost dohlíží právě Český institut pro akreditaci, který provádí i akreditaci organizací, které se po splnění podmínek stávají akreditovanými certifikačními orgány. Český institut pro akreditaci zavedl před rokem 2013 do systému akreditace schémata pro posuzování shody EWF. Aby určitá organizace byla dle těchto schémat akreditována, musí splnit požadavky uvedené v schématech EWF. Tato organizace však poskytuje schémata pro posuzování shody při akreditaci pouze svým členům, přičemž jejím členem může být pouze jeden subjekt z každého členského státu. Za Českou republiku je členem Česká svářečská společnost ANB. Stěžovatel tedy nemá přístup k akreditaci a je v hospodářské soutěži omezen na svých právech. [8] Stěžovatel se proto obrátil na Generální ředitelství pro podniky a průmysl Evropské komise s žádostí o stanovisko k dané věci. To mu odpovědělo dopisem ze dne 16. 12. 2013, že je možné při akreditačním procesu užívat jen dokumenty, které jsou dostupné k používání pro všechny žadatele. Stěžovatel se proto obrátil na Český institut pro akreditaci, aby byla v tomto směru provedena změna, a ten mu oznámil, že schémata EWF v rámci systému akreditace odstranil. V současné době jsou však schémata EWF opět do systému akreditace zavedena, ačkoliv stále nejsou stěžovateli přístupná. Český institut pro akreditaci stěžovateli sdělil, že pokud chce získat přístup k těmto schématům, musí získat právo k užívání od EWF. Dle podmínek EWF však tyto dokumenty může získat jen člen EWF, tedy Česká svářečská společnost ANB. Ta stěžovateli sdělila, že pokud chce získat přístup k těmto dokumentům, musí se stát jejím členem, pak by ale nemohl vykonávat funkci akreditovaného subjektu. Stěžovatel tak nemá rovný přístup k schématům EWF a je tlačen do členství v České svářečské společnosti ANB. Není třeba čekat na správní rozhodnutí o zamítnutí akreditace a následné soudní řízení, které může trvat roky, jelikož vyvstala akutní potřeba upravit postup žalovaného vůči stěžovateli. V případě žaloby proti rozhodnutí žalovaného by stěžovatel nedosáhl toho, o co usiluje, jelikož by mohl nanejvýš dosáhnout zrušení rozhodnutí týkajících se schémat EWF 647 a EWF 581, přičemž stěžovateli jde o přístup k veškerým schématům EWF. [9] Stěžovatel je přesvědčen, že na daný případ lze použít rozsudek městského soudu ze dne 16. 12. 2022, č. j. 8 A 53/202242, kterým bylo vyhověno požadavku tehdejšího žalobce na umožnění bezplatného přístupu k technickým pravidlům TPG. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Stěžovatel v žalobním petitu požadoval, aby žalovaný zajistil, že osoby, jimž byl udělen certifikát svářeče osobou akreditovanou dle schémat EWF, se nebudou moci o tento certifikát v rámci své profesní činnosti opírat. Tyto osoby nejsou podřízeny žalovanému a zákon žalovanému nezakládá žádné oprávnění rozhodovat v dané právní otázce o právech a povinnostech založených certifikací. Městský soud proto správně poukázal na nemožnost požadovat prostřednictvím zásahové žaloby, aby žalovaný zasáhl do práv a povinností třetích osob. [11] O stěžovatelově požadavku využívat v rámci akreditace normy EWF mělo být rozhodnuto ve správním řízení vedeném dle § 16 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. V současné době může být stát v rámci EWF zastoupen více členy s jedním „odpovědným členem“ a právo vlastníka certifikačních schémat stanovit si podmínky, za kterých je lze využívat, vyplývá z práva duševního vlastnictví, což akceptuje i Evropská organizace pro spolupráci v oblasti akreditace. Přijetím stěžovatelovy argumentace ohledně možného negativního postoje Českého institutu pro akreditaci by došlo k popření základních zásad správního řízení i zásad správního soudnictví, zejména principu legality. Žalovaný nesouhlasí s užitím rozsudku městského soudu č. j. 8 A 53/202242 na projednávanou věc. V tehdejší věci bylo rozhodováno o povinnosti zajistit sponzorovaný přístup k technickým pravidlům, na která odkazují zákonné normy, přičemž povinnost k takovému postupu vyplývá