9 As 84/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 84/2024- 45 - text  9 As 84/2024 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: PETRA s. r. o., sídlem Podleská 1546/1a, Praha 10, zastoupená Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti mezitímnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. KUOK 108060/2023, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupeno JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2024, č. j. 65 A 87/202383, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení zákonnosti odnětí vlastnického práva k několika pozemkům, které tvořily součást areálu čerpací stanice nacházející se na silnici I/55 v úseku Olomouc – Kokory. O jejich vyvlastnění za účelem stavby dálnice D55 rozhodl příslušný krajský úřad mezitímním rozhodnutím podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (od 1. 1. 2024, kdy nabyla účinnosti novela provedená zákonem č. 465/2023 Sb., zní jeho název zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury), a to za použití zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. Původní vlastnice vyvlastněných pozemků rozporuje zákonnost mezitímního rozhodnutí zejména proto, že čerpací stanice bez nich nebude samostatně provozuschopná a nebyly řádně posouzeny jiné varianty trasy dálnice, které by umožnily, aby na ni byla čerpací stanice přímo napojena. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) byla vlastníkem pozemků parc. č. 32/9, parc. č. 1730/60, parc. č. 1730/8, parc. č. 1730/73, parc. č. 1730/74 a parc. č. 1730/75, všech vedených jako ostatní plochy v k. ú. Velký Týnec. Tyto i další pozemky, které jsou nadále v jejím vlastnictví, tvořily zmíněný areál čerpací stanice. Žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným mezitímním rozhodnutím podle § 4a odst. 1 písm. a) bodu 2 liniového zákona a § 24 odst. 3 písm. a) bodu 1 zákona o vyvlastnění o odnětí vlastnického práva stěžovatelky k dotčeným pozemkům ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastnitel“). Učinil tak za účelem realizace veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury označené jako „Dálnice D55, stavba 5501 Olomouc – Kokory“, konkrétně stavebního objektu „SO 120 Přeložka silnice III/4353“. Podle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění zároveň stanovil vyvlastniteli povinnost zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci tohoto rozhodnutí. [3] Z mezitímního rozhodnutí a jeho podkladů vyplývá, že i po realizaci stavby má zůstat zachována čerpací stanice, příjezd k ní však nebude přímo z dálnice, nýbrž bude třeba využít přeložku dálnice v jednom nebo druhém směru a k čerpací stanici přijet jednou z původních silnic. Těmi jsou buď silnice I/55, na jejímž úseku přibližně od uvedené čerpací stanice do Olomouce sice bude zbudována dálnice, nicméně zbylá část zůstane zachována, nebo silnice III/4353, která bude dálnici v blízkosti čerpací stanice mimoúrovňově křižovat. [4] Proti mezitímnímu rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Uvedl v něm, že i po realizaci stavby zůstane zachován provoz čerpací stanice, který bude zajištěn přeložkami inženýrských sítí. Některé z nich již v době vydání napadeného rozsudku byly pravomocně povoleny. V mezitímním rozhodnutí nebylo možné uložit vyvlastniteli povinnost tyto přeložky provést, ani mu k tomu stanovit lhůtu. Krajský soud rovněž neshledal podmínky k rozšíření vyvlastnění na celý areál čerpací stanice, které navrhovala stěžovatelka. Nebylo prokázáno zásadní omezení či vyloučení dalšího užívání jejích zbývajících pozemků. I když krajský soud rozumí obavám z ekonomické ztráty, případné složité připojení čerpací stanice na dálnici není skutečností, kterou by stěžovatelka za pomocí marketingových praktik zatraktivňujících řidičům zastavení se právě u její čerpací stanice nebyla schopna překonat. Vyvlastnitel se jí snažil vyjít vstříc prostřednictvím prosklené protihlukové stěny, která umožní, aby na čerpací stanici bylo z dálnice vidět, i umístěním totemu. [5] Tvrdíli stěžovatelka, že jí vyvlastnitel v minulosti přislíbil možnost přímého napojení čerpací stanice na rychlostní silnici, tato skutečnost jí nemohla založit legitimní očekávání, kterým by byl žalovaný vázán. Jak zdůraznil krajský soud, nešlo o dlouhodobou ustálenou správní praxi, resp. rozhodovací činnost správních orgánů, která je předpokladem vzniku legitimního očekávání. Krajský soud také přisvědčil závěrům žalovaného týkajícím se existence veřejného zájmu na realizaci dálnice D55 v úseku Olomouc – Kokory. Závěr, že tato veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury přispěje ke zlepšení dopravní obslužnosti nejen na území Olomouckého kraje, ale i celé České republiky, je třeba číst v kontextu dalších úvah o snížení zatížení místních komunikací obcí nacházejících se na trase stavby a o dostatečně dimenzované dálnici, která je základním předpokladem pro správné fungování logistiky a tím i pro rozvoj společnosti. Mezitímní rozhodnutí se zabývalo i důvody, pro které nebylo možné čerpací stanici přímo napojit na dálnici, ani rozšířit vyvlastnění na celý areál čerpací stanice. Uvedlli žalovaný, že odejmutí dotčených práv stěžovatelce bude s upřednostněním veřejného zájmu představovat „střední zásah“, tomuto závěru je třeba rozumět tak, že i kdyby pozemky nebyly vyvlastněny, stěžovatelka by je kvůli přeložce silnice, která na nich v budoucnu bude umístěna, nemohla užívat. [6] Domáhalali se stěžovatelka přímého napojení na dálnici D55, krajský soud na tuto námitku reagoval poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“), že ve vyvlastňovacím řízení není prostor pro posuzování, zda existují alternativní varianty řešení stavebního záměru. Stěžovatelka měla námitky vůči trase stavby uplatnit již v územním řízení (např. rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2022, č. j. 8 As 222/202145; lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2023, č. j. 2 As 181/202357). Poukazujeli stěžovatelka na rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. 6 As 171/202066, č. 4118/2021 Sb., podle krajského soudu se dopouští dezinterpretace v něm obsažených závěrů. Tento rozsudek se týkal odlišných skutkových okolnosti spočívajících v tom, že byla zpracována alternativní projektová dokumentace. Nyní však všechny varianty vycházely z již vydaného územního rozhodnutí z roku 2015. Beze zbytku se proto uplatní závěry, že předmět vyvlastňovacího řízení je vymezen veřejně prospěšnou infrastrukturní stavbou, jejíž parametry jsou závazně stanoveny v územním rozhodnutí. II. Kasační stížnost [7] Stěžovatelka napadá uvedený rozsudek kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle jejího názoru krajský soud i žalovaný postupovali při rozhodování o vyvlastnění v rozporu se základními principy vyvlastňovacího řízení i spravedlivého procesu. Napadený rozsudek i mezitímní rozhodnutí jsou věcně nesprávné, nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. [8] Pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatelka v nesprávném závěru, že její pozemky byly vyvlastněny ve veřejném zájmu. K jeho prokázání nepostačuje poukaz na zákonnou úpravu, která přiznává stavbám dálnic charakter veřejně prospěšných staveb, ani obecné tvrzení, že stavba dálnice zlepší dopravní obslužnost. Není ani zřejmé, co znamená žalovaným konstatovaný „střední zásah“ do zájmů stěžovatelky a jakým způsobem toto hodnocení stanovil. Žalovaný poměřuje veřejný a soukromý zájem jen z hlediska možné realizace zamýšlené stavby, aniž by jeho úvahy zahrnovaly jiné varianty řešení. Patří mezi ně přímé napojení čerpací stanice na dálnici, nebo jiné obdobné řešení mající za následek menší zásah do vlastnického práva stěžovatelky, popřípadě varianta rozšíření vyvlastnění na celý areál čerpací stanice. Nelze přehlédnout, že samotná žádost vyvlastnitele o zahájení vyvlastňovacího řízení nenaplňovala zákonem stanovené požadavky, jelikož v ní byl veřejný zájem na vyvlastnění shledáván a prokazován výlu