9 As 9/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 9/2024- 60 - text  9 As 9/2024 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: TMobile Czech Republic a.s., sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupena JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, zastoupený Mgr. Janou Pattynovou, LL.M., advokátkou se sídlem Perlová 371/5, Praha 1, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 6. 2021, č. j. ČTÚ22 266/2021603, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Český bezdrát s.r.o., sídlem Zámečnická 592, Příbor, zastoupena Mgr. Petrem Pavlicou, advokátem se sídlem Ostružnická 325/6, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 5 A 84/2021105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení, zda § 80 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektrických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, založily pravomoc a příslušnost Českého telekomunikačního úřadu k vydání rozhodnutí ve sporu o uzavření dodatku ke smlouvě o propojení sítí, kterým se smluvním stranám stanoví povinnost tento dodatek uzavřít, nebo zda je takovéto rozhodnutí s ohledem na nedostatek pravomoci nebo nepříslušnost tohoto správního orgánu nicotné. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a osoba zúčastněná na řízení jsou podnikateli v oblasti elektronických komunikací. Dne 20. 4. 2015 uzavřely Smlouvu o propojení č. 025562000000, jejímž účelem vyjádřeným v preambuli a čl. 2 je zjednodušeně řečeno propojení a udržování propojení jejich veřejných sítí elektronických komunikací a vzájemné poskytování služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy je příloha č. 9 s názvem „Služba MVNE“. Jde o označení služby Mobile Virtual Network Enabler (dále jen „MVNE“), jejímž prostřednictvím mobilní operátor s vybudovanou infrastrukturou (sítí) umožňuje zájemci (virtuálnímu operátorovi), který nedisponuje vlastními frekvenčními pásmy a mobilní sítí, provozovat na své síti nabídku služeb mobilního operátora pod jménem tohoto zájemce. Osoba zúčastněná na řízení může prostřednictvím MVNE platformy stěžovatelky na základě přílohy č. 9 za stanovených podmínek, zahrnujících ujednání o cenách za provoz, působit jako virtuální poskytovatel mobilních služeb pro své koncové uživatele. V čl. 19 smlouvy je upraven postup smluvních stran v případě sporů vzniklých z plnění smlouvy. Nebudeli dosaženo dohody tímto postupem, spory týkající se povinnosti k peněžitému plnění budou rozhodovány v rozhodčím řízení a ostatní spory u žalovaného. [3] Osoba zúčastněná na řízení podala dne 29. 7. 2020 návrh, aby žalovaný uložil stěžovatelce povinnost uzavřít s ní dodatek k uvedené smlouvě, jehož předmětem by bylo snížení cen za jí poskytované datové služby podle přílohy č. 9 o 41 %. Mezi smluvními stranami měl totiž existovat spor spočívající v tom, že stěžovatelka podle dosavadního ceníku obsaženého v příloze č. 9 účtuje velkoobchodní ceny za mobilní data v cenové hladině roku 2016, ačkoli se od této doby výrazně snížily ceny na maloobchodním trhu mobilních dat. [4] Předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Rada“) rozhodnutím ze dne 24. 3. 2021, č. j. ČTÚ40 644/2020606/X. vyř., návrhu podle § 141 odst. 7 správního řádu ve spojení s § 127 zákona o elektronických komunikacích vyhověla. Dále rozhodla, že po právní moci tohoto rozhodnutí je osoba zúčastněná na řízení oprávněna písemně vyzvat stěžovatelku k uzavření dodatku ke smlouvě o propojení, jehož předmětem je nahrazení dosud platného ujednání o ceně za mobilní data poskytovaná stěžovatelkou osobě zúčastněné na řízení, uvedeného v příloze č. 9, ujednáním o ceně mobilních dat snížených o 41 %, a stěžovatelka je povinna nejpozději do 30 dnů ode dne obdržení této písemné výzvy dodatek, nejméně ve znění specifikovaném ve výroku rozhodnutí, s osobou zúčastněnou na řízení uzavřít. [5] V záhlaví uvedeným rozhodnutím Rada zamítla rozklad stěžovatelky a rozhodnutí předsedkyně Rady potvrdila. Rozkladem napadené rozhodnutí neshledala nicotným. Řízení o návrhu osoby zúčastněné na řízení mělo podklad v § 80 odst. 7 ve spojení s § 80 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích a v souladu s těmito ustanovení bylo vedeno „postupem podle § 127“ (a subsidiárně podle § 141 správního řádu). To však neznamená, že musely být splněny všechny podmínky stanovené v § 127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Zejména nebylo třeba zkoumat, zda se předmětný spor týkal povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Postačí, že jde o takový druh sporu, s jehož případným vznikem zákon přímo počítá, tedy o „spor o přístupu nebo propojení“. Tím je i spor, jehož předmětem je sjednání dodatku ke smlouvě uzavřené podle § 78 a násl. zákona o elektronických komunikacích, kterou je i smlouva o přístupu ke službám virtuálních sítí ve smyslu § 78 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. Z hlediska oprávnění rozhodovat o takovémto sporu není podstatné, že § 79 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích neukládá podnikatelům povinnost uzavřít smlouvu o propojení, ale pouze povinnost o ní jednat, a že žádné ustanovení tohoto zákona (ani rozhodnutí žalovaného) stěžovatelce neukládá povinnost přístupu ve vztahu ke službě MVNE. [6] Rada zároveň uvedla, že tyto závěry nejsou zpochybněny ani dalšími námitkami stěžovatelky. Jelikož ve věci nejde o spor podle § 127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, nebyl použitelný § 128 odst. 3 tohoto zákona, podle něhož neníli ani jednou ze stran sporu podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu, pak je návrh na zahájení řízení pouhým podnětem k šetření. Rozhodnutím předsedkyně Rady nebyla provedena cenová regulace ve smyslu § 56 a násl. zákona o elektronických komunikacích. Nebyl dán ani důvod provádět konzultaci s dotčenými subjekty ve smyslu § 130 a 131 zákona o elektronických komunikacích. V posuzované věci jde o nápravu konkrétní smluvní nerovnováhy, což je v souladu s účelem rozhodování sporu podle § 80 odst. 7 zákona o elektronických komunikacích. Rozhodnutí lze vydat bez toho, aby musela být posouzena existence významné tržní sily. Nápravná opatření vymezená zejména v § 51 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, včetně cenové regulace, mají širší zaměření a výraznější dopad, než jaký může mít provedení úpravy v konkrétním smluvním vztahu. [7] Proti rozhodnutí Rady podala stěžovatelka žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Pravomoc městského soudu rozhodovat ve sporu byla dána navzdory tomu, že tímto rozhodnutím byla uložena povinnost uzavřít soukromoprávní smlouvu, resp. dodatek k ní, neboť stěžovatelka namítá nicotnost rozhodnutí Rady. Oprávnění vyslovit nicotnost rozhodnutí náleží pouze soudu ve správním soudnictví. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), takovouto možnost neupravuje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 3. 2012, č. j. Konf 53/201125, č. 2644/2012 Sb. NSS). [8] Městský soud konstatoval, že ve věci existuje smlouva o propojení ve smyslu § 80 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, a tudíž spory z ní vzniklé a týkající se uzavření jejích změn a dodatků je oprávněn v souladu s § 80 odst. 2 a 7 zákona o elektronických komunikacích rozhodovat žalovaný. Právě jemu svědčí pravomoc rozhodovat spor mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení o uzavření dodatku ke smlouvě o propojení. V § 107 odst. 11 a § 127 odst. 1 a 4 zákona o elektronických komunikacích je pak založena pravomoc předsedkyně Rady rozhodovat spory podle § 127 tohoto zákona v prvním stupni. Oprávnění Rady rozhodnout o opravném prostředku stěžovatelky podaném proti rozhodnutí předsedkyně Rady vyplývá z § 107 odst. 9 písm. b) bodu 1. zákona o elektronických komunikacích. Městský soud uzavřel, že oba správní orgány byly věcně příslušné k vydání rozhodnutí, a žalobní námitku jejich nicotnosti označil za nedůvodnou. [9] Ostatní stěžovatelkou uplatněné námitky, jež se týkaly tvrzeného excesivního zasahování do smluvní volnosti smluvních stran, uzurpování si příslušnosti ve věci rozhodovat, absence identifikace smlouvy, která by vyplývala ze zákona o elektronických komunikací, či neoznačení podniku s významnou tržní silou osobou zúčastněnou na řízení, ve své podstatě směřovaly proti zákonnosti postupu správních orgánů při vydání správních rozhodnutí a míjí se s podstatou námitky nicotnosti. I kdyby nebyly splněny podmínky u