3 Azs 33/2004 — Nejvyšší správní soud

Ars 3/2024- 43 - text pokračování Ars 3/2024 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj), Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem J. K., zastoupen Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti účastníkovi: obec Statenice, se sídlem Statenická 23, Statenice, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o návrhu na vyhlášení referenda, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, č. j. 54 A 48/202418, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) výrokem I usnesení uvedeného v záhlaví odmítl pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. návrh, kterým se navrhovatel domáhal určení, že nemá nedostatky jím podaný návrh na konání místního referenda v obci Statenice o otázkách: „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“ a „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice byla podmíněna předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7D8)  úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“. Navrhovatel se dále domáhal toho, aby krajský soud vyhlásil místní referendum o otázkách uvedených v návrhu na konání místního referenda. Tento návrh krajský soud odmítl výrokem II usnesení uvedeného v záhlaví dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [2] Krajský soud dospěl k závěru, že návrh navrhovatele na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, podaný krajskému soudu dne 1. 8. 2024, je opožděný z důvodu marného uplynutí desetidenní lhůty dle § 57 odst. 2 písm. a) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“). Obec Statenice (dále „odpůrce“) zaslala navrhovateli dne 4. 7. 2024 výzvu k odstranění nedostatků ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o místním referendu. Desetidenní lhůta proto uplynula dne 14. 7. 2024. Sdělení odpůrce ze dne 26. 7. 2024 zjevně nemá dle své formy a obsahu charakter výzvy ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o místním referendu. Tímto sdělením odpůrce po navrhovateli nic nepožadoval, pouze konstatoval, že navrhovatel neodstranil dříve vytčené nedostatky, a návrh tedy nelze pokládat za bezvadný. Jelikož se navrhovatel převážnou většinu vytčených nedostatků nepokusil odstranit, odpůrce neměl důvod vydávat další výzvu k odstranění vad. [3] K návrhu na vyhlášení místního referenda soudem krajský soud uvedl, že možnost domáhat se vyhlášení místního referenda tímto způsobem je podmíněna existencí bezvadného návrhu, který zastupitelstvo buďto neprojednalo, nebo projednalo, ale referendum nebylo vyhlášeno. V projednávané věci však návrh nebyl označen za bezvadný a nenastala ani nevyvratitelná domněnka dle § 12 odst. 3 zákona o místním referendu. Nebylo proto možné návrh postoupit zastupitelstvu obce. Jelikož nebyly naplněny podmínky řízení k projednání tohoto návrhu dle § 57 odst. 2 písm. b) zákona o místním referendu, krajský soud návrh na vyhlášení místního referenda odmítl. II. Kasační stížnost navrhovatele a vyjádření k ní [4] Proti usnesení krajského soudu podal navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou založil na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [5] Dle stěžovatele vytvářejí závěry krajského soudu ohledně opožděnosti návrhu bezvýchodnou situaci. Postup projednání návrhu na konání místního referenda podle § 12 zákona o místním referendu směřuje k tomu, aby místní referenda mohla být vyhlašována. Právo hlasovat v místním referendu je projevem ústavně garantovaného práva občanů na správu věcí veřejných přímým způsobem. Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09, konstatoval, že při posuzování návrhů na konání místního referenda je třeba postupovat tak, aby referendum bylo spíše možné vyhlásit, nikoliv aby mu bylo bráněno. Z tohoto důvodu zákonodárce do zákona o místním referendu vložil způsob, kterým mají být případné vady návrhu odstraňovány. Obec má povinnost vyzvat přípravný výbor k odstranění vad návrhu do chvíle, kdy se přípravný výbor přestane snažit o jejich odstranění. Ustanovení § 12 zákona o místním referendu nezná jiný způsob ukončení procesu podání návrhu, než je marné uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k opravě vad či předložení návrhu na konání místního referenda zastupitelstvu obce. Sdělení o neodstranění vad, které odpůrce zaslal stěžovateli, je zákonem nepředvídané a s ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy nepřípustné. Krajský soud zcela opomíjí, že dva ze tří vytčených nedostatků návrhu na konání místního referenda se stěžovatel pokusil odstranit, a dle svého přesvědčení účinně. Odpůrce ho proto měl opětovně vyzvat k odstranění zbývajících vad. [6] Ve stěžovatelově případě nepřicházel v úvahu jiný procesní postup. Stěžovatel se nemohl u soudu bránit proti výzvě odpůrce ze dne 4. 7. 2024, jelikož ji považoval za opodstatněnou. V původním návrhu totiž skutečně chyběl přinejmenším údaj o tom, z jakých prostředků bude realizace místního referenda hrazena. Stěžovatel se proto rozhodl tento údaj doplnit a vyjít odpůrci vstříc i doplněním ostatních požadovaných údajů. Jedinou výtkou, se kterou nesouhlasil, byl odpůrcem tvrzený nedostatečný počet podpisů na podporu referenda. V takové situaci očekával, že jej odpůrce opětovně vyzve a on se bude moci bránit návrhem na určení u soudu, že návrh na konání místního referenda je bezvadný. [7] Stěžovatel považuje za absurdní, aby krajskému soudu předkládal návrh k určení, že návrh na konání místního referenda je bezvadný, když sám uznává, že daný návrh trpěl vadami. Je třeba odmítnout závěr krajského soudu, že souhlas s jednou vytýkanou vadou a nesouhlas s další znamená faktickou nemožnost dosáhnout prohlášení návrhu za bezvadný. Stěžovatel považoval sdělení odpůrce ze dne 26. 7. 2024 za další výzvu k odstranění vad návrhu, ačkoliv má za to, že toto sdělení nesplňuje zákonem požadované náležitosti. Hmotněprávní nedostatek daného sdělení nelze přičítat k tíži stěžovateli. Skutečnost, že ho odpůrce opětovně nevyzval k odstranění vad, nemůže být rozhodná pro určení okamžiku, od kterého stěžovateli začne plynout lhůta pro podání návrhu k soudu. Nelze opomíjet skutečnost, že dané sdělení odpůrce vydal přesně na konci zákonem stanovené patnáctidenní lhůty pro vydání výzvy k odstranění vad návrhu. I odpůrce tak zjevně své sdělení považoval za výzvu k odstranění vad. Pokud by byl právní názor krajského soudu správný, pak pokud by odpůrce ve svém sdělení již považoval stěžovatelův návrh za bezvadný, byl by stěžovatel nucen k předčasnému podání návrhu k soudu. Dle stěžovatele proto lhůta k podání návrhu ve smyslu § 57 odst. 2 písm. a) zákona o místním referendu počíná plynout až od okamžiku doručení sdělení odpůrce ze dne 26. 7. 2024. [8] Krajský soud a odpůrce nesprávně uvedli, že se stěžovatel nepokusil o odstranění vytýkaných vad. Odpůrce toto tvrzení uvedl ve sdělení ze dne 26. 7. 2024, nicméně není vůbec zjevné, z čeho tak usuzuje. Je nesporné, že odstranil minimálně vadu neuvedení prostředků, ze kterých bude referendum hrazeno. Napadené usnesení je tak v rozporu s obsahem správního spisu, přičemž se jedná o vadu natolik závažnou, že ovlivňuje zákonnost usnesení krajského soudu. [9] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru i ohledně nemožnosti vyhlásit místní referendum soudem. Jeho závěr je v přímém rozporu s dosavadní judikaturou správních soudů, dle které je možné návrh na prohlášení návrhu na konání místního referenda za bezvadný dle § 91a odst. 1 písm. a) s. ř. s. spojit s návrhem dle písm. b), tedy s návrhem na vyhlášení místního referenda soudem. Tato možnost je projevem principu účinné ochrany a procesní ekonomie, jelikož by bylo neúčelné návrh po posouzení soudem vracet zastupitelstvu obce k projednání. Krajský soud si této praxe zjevně nebyl vědom, jelikož odkázal na jediné své rozhodnutí z roku 2009. [10] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Zmocněnci stěžovatele doručil výzvu k odstranění vad návrhu dne 4. 7. 2024. Dne 5. 7. 2024 tak počala stěžovateli plynout lhůta k podání návrhu k soudu, která marně uplynula dne 14. 7. 2024. Navzdory zjevnému nesouhlasu s obsahem výzvy však stěžovatel podal návrh k soudu až