28 Co 303/2018 — Nejvyšší správní soud

Konf 8/2023- 20 - text  Konf 8/2023-23 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Praze, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 28 Co 184/2022, v řízení o žalobě na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně ARCHITEAM PROJEKTOVÁ KANCELÁŘ, s. r. o., se sídlem Brno, Dominikánské náměstí 342/19, IČO 27755690, zastoupeného Mgr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem Ostopovice, Sadová 348/15 a žalované České pošty, s. p., se sídlem Praha 1, Politických vězňů 909/4, IČO 47114983, t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í: [1] Podáním doručeným dne 22. 6. 2023 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhuje Český telekomunikační úřad (dále též jen „ČTÚ“ či „navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), který dle jeho názoru vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze (dále též jen „městský soud“), rozhodujícím v občanském soudním řízení, ve věci žaloby na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. [2] Z obsahu předloženého soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 40/2018 zvláštní senát zjistil následující skutečnosti: [3] Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) domáhala po žalované zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Dle žalobního tvrzení podala žalobkyně dne 31. 8. 2017 u žalované doporučenou zásilku, adresovanou Botanické zahradě Praha. Obsahem zásilky byla soutěžní nabídka žalobkyně do veřejné zakázky (soutěž o návrh dle § 143 a násl. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek) vyhlášené posledně uvedeným subjektem jako zadavatelem. Žalobkyně požadovala po žalované doručení uvedené zásilky do přesně stanoveného času, zásilka však ve stanovené době doručena nebyla. Žalovaná své pochybení v rámci reklamačního řízení uznala a vrátila žalobkyni cenu za poskytnutou službu ve výši 135 Kč. Žalobkyně nicméně po žalované požaduje i úhradu náhrady škody, která jí v důsledku pozdního doručení zásilky vznikla. Tato škoda je dle žalobkyně představována náklady vynaloženými na vypracování soutěžní nabídky externí spolupracovnicí žalobkyně; jelikož byla nabídka (zaviněním žalované) zadavatelem pro opožděnost vyloučena ze zadávacího řízení, vynaložila žalobkyně náklady na vypracování uvedené nabídky ve výši 30 000 Kč zbytečně. [4] Usnesením obvodního soudu ze dne 17. 7. 2018, čj. 13 C 40/2018-25, bylo řízení o žalobě zastaveno s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena ČTÚ. Obvodní soud při svém rozhodování vycházel z úvahy, že věc má být pořadem práva projednána ve správním řízení, neboť jde o nesouhlas žalobkyně s vyřízením její reklamace [§ 36a odst. 1 písm. e), § 6a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů; dále jen „zákon o poštovních službách“]. K odvolání žalobkyně bylo toto usnesení změněno usnesením městského soudu ze dne 19. 9. 2018, čj. 28 Co 303/2018-34, tak, že řízení o žalobě se nezastavuje. Městský soud, oproti obvodnímu soudu, zaujal názor, že ve věci jde o tvrzené porušení obecné smluvní povinnosti (nejde o spor z poskytování poštovních služeb dle § 4 až § 15 zákona o poštovních službách), a proto spor nespadá do věcné působnosti ČTÚ, ale naopak do pravomoci soudů. [5] Vázán tímto právním názorem obvodní soud žalobu projednal a rozsudkem ze dne 9. 3.2020, čj. 13 C 40/2018-50, jí vyhověl. K odvolání žalovaného byl rozsudkem městského soudu ze dne 12. 5. 2021, čj. 28 Co 361/2020-95, rozsudek obvodního soudu potvrzen. Oba rozsudky byly následně napadeny žalovaným žalobou pro zmatečnost. Tato žaloba byla usnesením obvodního soudu ze dne 31. 1. 2022, čj. 13 C 40/2018-112, zamítnuta. K odvolání žalovaného městský soud usnesením ze dne 21. 7. 2022, čj. 28 Co 184/2022-143 (ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2022, čj. 28 Co 184/2022-145) změnil napadené usnesení obvodního soudu tak, že se rozsudek obvodního soudu ze dne 9. 3. 2020 i rozsudek městského soudu ze dne 12. 5. 2021zrušují a řízení o žalobě se zastavuje (výrok I.). Současně rozhodl tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Svůj postup městský soud odůvodnil tím, že žalobkyní uplatněný nárok má souvislost s reklamovanou poštovní službou, neboť vyvstal z porušení uzavřené poštovní smlouvy žalovanou. S odvoláním na právní názor vyslovený v usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 9. 2019, čj. Konf 14/2019-14, uvedl, že je-li předmětem smlouvy poskytnutí poštovní služby, jedná se vždy o poštovní smlouvu ve smyslu § 5 zákona o poštovních službách. Příslušný rozhodnout o právech a povinnostech vyplývajících z poštovní smlouvy, mají-li souvislost s reklamovanou poštovní službou, je vždy ČTÚ, a to včetně uplatněného nároku na náhradu škody. Dovolání žalobkyně proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud pro objektivní nepřípustnost usnesením ze dne 21. 2. 2023, čj. 23 Cdo 134/2023-159. [6] Je třeba též zmínit, že ještě před vyvoláním soudního řízení se žalobkyně v souvislosti s vadným doručením výše uvedené zásilky obrátila s reklamací na žalovanou. Ta reklamaci vyhověla dne 14. 9. 2017 a žalobkyni vrátila částku zaplacenou za danou poštovní službu. Následně se žalobkyně obrátila na žalovanou opakovaně, a to dne 18. 10 .2017, kdy jí vyzvala k náhradě škody ve výši 30 000 Kč z titulu porušení jejích povinností plynoucích z uzavřené poštovní smlouvy. Žalovaná tento požadavek odmítla dopisem ze dne 4. 1. 2018. Proti tomuto postupu podala žalobkyně k ČTÚ námitku dle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách. Řízení o této námitce ČTÚ, s odkazem na § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, zastavil usnesením ze dne 1. 2. 2018, čj. ČTÚ-3 385/2018-637/III. vyř. – On T. Důvodem tohoto postupu bylo opožděné podání námitky proti reklamaci; ta dle názoru ČTÚ byla (kladně) vyřízena již dne 14. 9. 2017. [7] ČTÚ, kterému byla věc městským soudem postoupena, s tímto postoupením nesouhlasí, popírá svou kompetenci daný spor rozhodnout a podal proto návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, který dle jeho názoru vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze. [8] Ve svém návrhu ČTÚ poukazuje na to, že podle § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách rozhoduje ve sporech, stanoví-li to tento zákon. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona o poštovních službách je ČTÚ povolán rozhodovat o námitkách proti vyřízení reklamace při poskytování poštovní služby; na návrh přitom může rozhodnout o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona. Odkaz městského soudu na právní názor vyslovený v usnesení zvláštního senátu čj. Konf 14/2019-14 považuje navrhovatel za nepřiléhavý. Zvláštní senát zde konstatoval, že pravomoc ČTÚ je založena šířeji než jen pro rozhodování o námitkách proti vyřízení reklamace, ale zahrnuje též rozhodování o sporech vyplývajících z poskytování poštovních služeb a jejich předmětem musí být práva a povinnosti plynoucí z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách. Tato práva však musejí mít souvislost s reklamovanou poštovní službou. Na nyní projednávanou věc však tento právní názor aplikovat nelze, neboť mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl spor ohledně vadného plnění poštovní služby; výsledky reklamačního řízení žalobkyně nezpochybňuje. Pravomoc ČTÚ rozhodovat spory je vázána nejen na splnění hmotně právní podmínky (práva a povinnosti plynoucí z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách), ale i podmínky procesní. Rozhodování podle § 6a odst. 2 věty druhé zákona o poštovních službách se totiž odehrává v řízení podle § 6a odst. 1 tohoto zákona, tj. v námitkovém řízení. Je tedy imanentně svázáno s řízením o námitce proti vyřízení reklamace. Není-li tedy vedeno námitkové řízení (ve věci reklamace), nemůže ČTÚ rozhodovat o právech a povinnostech vyplývajících z poštovní smlouvy, respektive zákona o poštovních službách. [9] Kromě toho má navrhovatel za to, že uplatněný nárok na náhradu škody nelze spojovat s rozhodováním o právech a povinnostech z poštovní smlouvy či zákona o poštovních službách. Žalobkyní požadovaná částka nepředstavuje škodu vzniklou při poskytování poštovní služby a nelze na ní vztáhnout ustanovení poštovní smlouvy či zákona o poštovních službách upravujících náhradu škody. V daném případě nebyla poštovní zásilka poškozena a nedošlo k její ztrátě; nenastala tedy škodní událost, předvídaná § 13 odst. 1 zákona o poštovních službách. Současně nebyla poštovní smlouvou sjednána ani odpovědnost žalované za vznik jiného druhu škody. Na danou věc je podle