Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: E. V., zastoupené JUDr. Klárou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti žalované: revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4…
1 Ads 173/2025- 54 - text
1 Ads 173/2025 - 62
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: E. V., zastoupené JUDr. Klárou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti žalované: revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. VZP2504360708D4GE, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 3 Ad 8/2025 42,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 3 Ad 8/2025 42, se zrušuje.
II. Rozhodnutí revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 4. 6. 2025, č. j. VZP2504360708D4GE, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně JUDr. Kláry Dvořákové, advokátky se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Žalobkyně podala dne 3. 1. 2025 u Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „VZP“) žádost o schválení mimořádné úhrady terapie TTF Optune (dále jen „Optune“ či „TTF“) k léčbě nádoru mozku glioblastomu. Tato léčba spočívá v působení střídavých elektrických polí nízké intenzity, neboli „polí léčících nádory“ (tumor treating fields – TTF), která selektivně zničí či pozastaví růst rychle se dělících buněk glioblastomu. Aplikace probíhá sadou elektrod, které jsou neinvazivně uloženy na pacientově hlavě.
[2] VZP rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025, č. j. VZP2500028681P4BG (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobkyně o úhradu uvedené léčby zamítla. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025, č. j. VZP2504360708D4GE, rovněž zamítla.
[3] Žalobkyně se dále bránila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl, neboť dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro úhradu zdravotních služeb jinak ze zdravotního pojištění nehrazených podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
[4] Terapii TTF nelze dle mínění soudu považovat za jedinou možnou léčbu z hlediska zdravotního stavu žalobkyně. Odkázal na obsah odborných studií a přitakal žalované v tom směru, že metoda Optune nepředstavuje doporučený způsob léčby recidivujícího glioblastomu a ani nemá ve srovnání s jinými léčebnými metodami žádný zásadní přínos pro zdravotní stav pacientů. Současně z ničeho nevyplývá, že by chemoterapie lomustinem ve spojení s léčbou metodou Optune měla vést k prodloužení či zlepšení kvality života žalobkyně. Cytostatická léčba (včetně lomustinu) naopak představuje aktuální léčebný standard. Pokud by soud vyhověl požadavku žalobkyně na léčbu Optune ve spojení s cytostatiky, povolil by tím individuální léčebný experiment. Z předložených lékařských zpráv není dle mínění soudu zřejmé, z jakého důvodu se jednotliví lékaři domnívají, že jimi navrhovaná léčba (Optune a chemoterapie lomustinem) je pro žalobkyni nejvhodnější. Závěry lékařů označil za nedostatečně podložené a nesouladné s doporučeními obsaženými v Modré knize České onkologické společnosti (dále jen „Modrá kniha“) či National Comprehensive Cancer Network (dále jen „NCCN“) Guidelines.
[5] Městský soud připomněl, že onemocnění žalobkyně je za současného stavu poznání nevyléčitelné. Žalobkyni je z prostředků veřejného zdravotního pojištění poskytována adekvátní zdravotní péče lomustinem. Tato lege artis léčba přitom není prokazatelně podstatně méně účinná než požadovaná léčba.
[6] Výsledky studií, na něž se odkazovala žalobkyně, považoval soud za irelevantní ve vztahu k léčbě druhé recidivy glioblastomu, popřípadě z nich nevyplývaly žádné výrazně lepší léčebné výsledky než v případě léčby hrazené ze zdravotního pojištění. Pokud se jedná o argument žalobkyně, že pacienti prof. MUDr. V., DrSc., se při léčbě TTF dožívají i 15 let a více, uvedl soud, že se jedná o ničím nepodložené tvrzení a současně není ani zřejmé, zda by se mělo jednat o pacienty, jejichž klinický stav je srovnatelný se stavem žalobkyně.
[7] Za splněnou nepovažoval ani další z podmínek vyplývající z § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, neboť případ žalobkyně dle jeho názoru nevykazuje žádné výjimečné okolnosti. Obdobné nádorové onemocnění je diagnostikováno ročně cca u 300 pacientů a rekurence postihuje 90 % z nich. I kdyby žalovaná vyhověla žádosti o úhradu léčby, na základě dostupných vědeckých dat nelze očekávat dlouhou dobu dožití, či dokonce vyléčení žalobkyně. Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že při splnění podmínky jediné možné léčby je bez dalšího splněna i podmínka výjimečnosti případu.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť soud dle jejího mínění vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu a dopouští se chybného právního hodnocení.
[9] Stěžovatelka je přesvědčená, že lékařské zprávy ze dne 16. 12. 2024 a 18. 12. 2024, žádanka ze dne 2. 1. 2025, jakož i shromážděné odborné podklady (zejména studie EF14) a doporučení obsažená v NCCN Guidelines prokazují, že přidání léčby Optune k podstupované chemoterapii na bázi lomustine má za cíl stabilizovat její onemocnění. Stěžovatelka již v době rozhodování městského soudu léčbu Optune několik měsíců na své náklady podstupovala (od února 2025). Přesto soud vycházel toliko z obsahu odborných studií, aniž by zohlednil, jakým způsobem léčba účinkuje konkrétně v jejím případě. Takový postup je v rozporu s konstantní judikaturou správních soudů, která klade důraz na individuální posuzování každého jednotlivého případu. Stěžovatelka je přesvědčená, že nelze vycházet toliko ze statistických výsledků léčby Optune, ale je třeba zabývat se i tím, jaký léčebný potenciál má přímo u ní. Dosavadní léčba přitom prokázala, že kombinace léčby TTF a chemoterapie na bázi lomustine je v jejím případě efektivní. O tom svědčí i skutečnost, že stěžovatelka díky léčbě stále žije a těší se dobrému zdraví. To navzdory závěrům soudu, který neshledal léčbu Optune na základě výsledků odborných studií pro stěžovatelku za jakkoliv přínosnou.
[10] Stěžovatelka připomíná, že všichni ošetřující lékaři jí léčbu Optune v kombinaci s chemoterapií doporučili. Pokud považovala žalovaná tyto zprávy za nedostatečně odůvodněné, bylo namístě, aby jí městský soud věc vrátil za účelem doplnění dokazování (např. výslechem ošetřujících lékařů, výzvou k doplnění jejich stanovisek). Takto však neučinil a namísto toho bez dalšího vyhodnotil, že stanoviska lékařů nejsou dostatečně podložená statistickými údaji. Z podkladů shromážděných v průběhu správního řízení však dle názoru stěžovatelky jednoznačně vyplývá, že léčba Optune představuje legitimní postup u pacientů s recidivujícím glioblastomem, a to jak v kombinaci s chemoterapií, tak bez ní. Tyto závěry městský soud potvrdil (na základě totožných odborných podkladů) v několika jiných řízeních (zejména sp. zn. 18 Ad 15/2024, či sp. zn. 3 Ad 3/2025). Stěžovatelce proto není zřejmé, proč v nyní posuzované věci tentýž soud označil léčbu Optune za experimentální.
[11] Stěžovatelka soudu dále vytýká, že nekriticky přejal hodnocení odborných studií, jak jej provedla žalovaná. Za chybnou a ničím nepodloženou považuje úvahu soudu, že závěry odborných studií se na její případ nevztahují proto, že v jejím případě se jedná nikoliv o první, ale již o druhou recidivu onemocnění. Posouzení vhodnosti léčby je na ošetřujícím lékaři, který metodu Optune u stěžovatelky za daného klinického stavu doporučil. Ani NCCN Guidelines nezakotvuje po recidivě onemocnění žádný standardizovaný postup. Je proto vždy na lékaři, aby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu stanovil léčebný plán, který má potenciál dosáhnout u daného pacienta nejlepších výsledků. Správním soudům naopak nepřísluší, aby odborné medicínské otázky posuzovaly samostatně.
[12] Stěžovatelka se ohrazuje rovněž vůči tomu, jakým způsobem soud vyhodnotil podmínku výjimečnosti případu. Trvá na tom, že tato podmínka je úzce spojena s otázkou jediné možnosti léčby. U stěžovatelky selhaly standardní postupy a nyní jí nezbývá, než v souladu s doporučením lékařů podstupovat léčbu Optune v kombinaci s chemoterapií. Soud dle jejího mínění nesprávně uvedl, že agresivita onemocnění nepředstavuje výjimečnou okolnost. Stěžovatelka připomíná rozsudek ze dne 24. 4. 2025, č. j. 3 Ad 3/2025 42, v němž tentýž soud uvedl, že agresivitu nádoru je nezbytné srovnávat s pacienty se všemi dru