1 Ads 333/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 333/2024- 37 - text  1 Ads 333/2024 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. H., zastoupen Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevyplacení doplatku invalidního důchodu ve výši 345 392 Kč, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2024, č. j. 22 A 40/2024  40, takto: Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nevyplacení doplatku invalidního důchodu za období od 24. 11. 2018 do 23. 4. 2023 v částce 345 392 Kč. Doplatek v této výši vypočetla žalovaná v rozhodnutí ze dne 13. 4. 2023, č. j. X (dále „rozhodnutí o doplatku“), v němž byl žalobce s ohledem na závěry posudku Lékařské posudkové služby uznán od 25. 10. 2018 invalidním v prvním stupni invalidity. Žalovaná nicméně v tomto rozhodnutí oznámila žalobci, že doplatek důchodu bude prozatím zadržovat, a uvedenou částku tak žalobci neuhradila. Přípisem ze dne 31. 10. 2023 pak žalovaná žalobci sdělila, že žádosti o výplatu doplatku důchodu nelze vyhovět z důvodu vzniklé škody ve výši 472 117 Kč, kterou byl žalobce povinen žalované uhradit jako náhradu škody na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 29. 11. 2022, č. j. 3 T 19/2021  504 (dále „trestní rozsudek“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedená částka představovala neoprávněně vyplacené platby invalidního důchodu od března 2012 do října 2018. [2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem označeným v záhlaví určil, že zásah žalované spočívající v nevyplacení doplatku invalidního důchodu žalobci za období od 24. 11. 2018 do 23. 4. 2023 v částce 345 392 Kč byl nezákonný a žalované přikázal tento doplatek vyplatit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Uvedl, že ve věci je nesporné, že žalovaná žalobci doposud neuhradila částku 345 392 Kč jako doplatek invalidního důchodu za období od 24. 11. 2018 do 23. 4. 2023. Sporné ve věci bylo, zda tak žalovaná mohla učinit s ohledem na povinnost žalobce k úhradě náhrady škody dle pravomocného trestního rozsudku. Krajský soud tedy zkoumal možnosti započtení obou pohledávek a dovodil, že náhrada škody není přeplatkem důchodu, a pro vyplacení doplatku je tedy povinnost žalobce stanovená trestním rozsudkem irelevantní. Jelikož žalovaná nedisponuje žádným titulem, pro který by měla doplatek zadržovat, jednalo se z její strany o nezákonný zásah, který je nezbytné ukončit právě výplatou doplatku ve shora uvedené výši. [3] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). V návrhu upozornila, že posudek o invaliditě žalobce, který byl podkladem pro rozhodnutí o doplatku, byl zpochybněn posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu Frýdek – Místek ze dne 4. 4. 2024, na jehož základě byl žalobci invalidní důvod znovu odejmut. Podle tohoto posudku žalobce nebyl od roku 2018 invalidní v žádném stupni invalidity. V současné době probíhá řízení o námitkách žalobce a v něm bude zdravotní stav žalobce posouzen znovu. Až po tomto řízení bude možné postavit najisto, zda žalobce byl od roku 2018 invalidní či nikoliv. Každopádně je zřejmé, že invalidita žalobce od roku 2018 byla zpochybněna a vyplacení doplatku by se stalo nevratným. Žalobce také dosud stěžovatelce neuhradil nic z náhrady škody, která jí byla přiznána trestním rozsudkem, a pokud by žalobce nebyl invalidní a doplatek byl vyplacen, došlo by k dalšímu zvýšení jeho dluhu. Pokud by byl doplatek vyplacen, stalo by se navíc řízení o námitkách bezpředmětné, stejně jako podání kasační stížnosti. Dokončení řízení o námitkách je tak v podstatě předběžnou otázkou pro určení, zda žalobci doplatek vůbec náleží. [4] Žalobce s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil, neboť nejsou splněny podmínky pro jeho přiznání dle § 73 s. ř. s. Pro posouzení dané věci je podstatné, že žalobci vznikl pravomocným rozhodnutím stěžovatelky nárok na výplatu doplatku invalidního důchodu. Žádné rozhodnutí o povinnosti důchod vrátit nebylo vydáno. Takové rozhodnutí by připadalo v úvahu v případě, že doplatek důchodu již byl vyplacen, což v projednávané věci neplatí. Zastavit výplatu důchodu lze pouze s účinky do budoucna. Nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nedojde k nepřiměřené újmě stěžovatelky ani k rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je to právě žalobce, který je v tíživé osobní situaci (má v péči dvě nezletilé děti a s ohledem na přiznání doplatku důchodu u nich došlo k odejmutí přídavku na děti) a kterému vzniká řádným nevyplacením důchodu nepoměrně větší újma než stěžovatelce. I v případě rozhodnutí o odkladném účinku je nutné zkoumat konkrétní poměry účastníků a vzájemně je porovnat. V tomto případě je nepochybně ve více zranitelném postavení žalobce oproti stěžovatelce, která si je navíc vědoma pravomocného a vykonatelného rozhodnutí a je si vědoma i toho, že případná újma související s vyplacením doplatku je z pohledu státního rozpočtu újmou zanedbatelnou. Stěžovatelka by tedy měla postupovat právně předvídatelným způsobem se zachováním právní jistoty a doplatek důchodu přiznaný na základě svého vlastního rozhodnutí vyplatit. II. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na odkladný účinek posoudil ve smyslu § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. a na základě okolností uvedených níže jej zamítl. [6] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. [7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [8] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává samotný napadený rozsudek, ale pouze zjišťuje existenci výše uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění dalších tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro něj nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014  58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese stěžovatel (usnesení NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016  28). [9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. Odkladný účinek představuje mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně správné. Přiznání odkladného účinku proto bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014  56, ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002  67, či ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016  28). [10] V usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014  58, č. 3270/2015 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud poznamenal, že pojetí odkladného účinku jako výjimky z pravidla znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014  56). Zatímco žalobce zpravidla spojuje újmu se svými subjektivními právy, žalovaný (správní orgán) bude odložení účinků rozhodnutí krajského soudu zdůvodňovat ochranou důležitého veřejného zájmu, je