1 Afs 160/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 160/2025- 32 - text  1 Afs 160/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) Ing. J. K., b) J. K., zastoupených JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. 056518/2025/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2025, č. j. 41 Af 6/2025  35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Obecní úřad Seletice (dále jen „obecní úřad“) vyměřil žalobcům platebním výměrem ze dne 21. 8. 2024, č. j. OUSEL 282/2024, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu ve výši 9 750 Kč. Žalobci podali ve věci odvolání, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 4. 2025, č. j. 056518/2025/KUSK, platební výměr změnil tak, že částku vyměřeného poplatku snížil na 9 620 Kč (z důvodu chybně stanovené rozlohy pozemku). Nepřisvědčil však argumentaci žalobců, že jim obecní úřad neměl poplatek vůbec vyměřit. [2] Žalobci se dále bránili správní žalobou, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. Připomněl, že zhodnocení stavebního pozemku je spojeno s možností napojení na vodovod ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), který umožňuje nepřetržité zásobování pitnou vodou. Právo na zajištění dodávek zdravotně nezávadné vody je tím, co podstatně odlišuje možnost napojení na vodovod dle citovaného zákona od jiného zdroje vody. Soud se žalobci souhlasil, že pokud v obci existuje vodovod nebo kanalizace a obec buduje tyto stavby nově z důvodu havarijního stavu, nefunkčnosti nebo nízké kapacity, nejedná se o první možnost napojení na předmětnou infrastrukturu a nemůže tak dojít ke zhodnocení pozemku. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo, neboť rozvod vody samospádem ze studny v majetku obce, který v minulosti vybudovali obyvatelé obce, nezajišťoval možnost nepřetržitého zásobování pitnou vodou. Z podkladů založených ve správním spise vyplývá, že voda z obecní studny nebyla pitná, což ostatně sami žalobci potvrdili v odvolání proti platebnímu výměru. [3] Soud neprovedl dokazování žalobci označenými listinami, neboť by jimi mohlo být prokázáno nanejvýš tolik, že voda přiváděná na jejich pozemek byla pitná v minulosti (v 70. a 80. letech). Pozdější laboratorní zkoušky provedené v letech 2015 a 2016 prokázaly, že se o pitnou vodu nejednalo. Soud nepovažoval za rozhodující, že v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) je nemovitost žalobců vedena jako stavební objekt připojený na vodovod. Zaprvé nelze z uvedeného údaje dovodit, že se jedná o vodovod ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích, zadruhé jsou údaje v RÚIAN považovány za správné pouze tehdy, neníli prokázán opak nebo nevznikneli oprávněná pochybnost o jejich správnosti. V posuzovaném případě bylo přitom prokázáno, že pozemek žalobců na vodovod zajišťující nepřetržité zásobování pitnou vodou napojený není. [4] Krajský soud tedy uzavřel, že v případě obce Seletice se jednalo o první výstavbu vodovodu pro veřejnou potřebu, který splňuje zákonem stanovené požadavky na provozuschopnost a kvalitu vody. [5] Námitku, že nastala právní fikce kolaudace předcházejícího „vodovodu“ ex lege, žalobci uplatnili až v replice, a to po uplynutí lhůty k podání žaloby. Dle mínění soudu se tedy jednalo o opožděnou námitku. Přesto se k ní ve stručnosti vyjádřil v tom směru, že je třeba odlišovat povolení stavby od povolení jejího užívání. Ani případné kolaudační rozhodnutí či souhlas nelegalizují stavbu provedenou bez povolení. Z vyjádření Městského úřadu Nymburk vyplývá, že nedisponuje žádnou dokumentací ke stavbě vodovodu před rokem 2020, pouze povolením k odběru vody ze studny pro zásobování některých domů nepitnou vodou. Uvedené vyjádření neprokazuje, že v obci Seletice existovala povolená stavba vodovodu, natož že by se jednalo o veřejný vodovod, jehož vlastník by byl povinen zajistit jeho provozování tak, aby byly odběratelům zajištěny dodávky pitné vody. II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, a to z důvodů, které podřadili pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Krajský soud dle jejich mínění nekriticky přejal argumentaci žalovaného, která nenalézá oporu ve shromážděných podkladech a je založená na chybném právním hodnocení případu, tedy zejména konstatoval, že připojení na obecní studnu nelze zaměňovat s připojením na veřejný vodovod. Záměrně pak pominul námitku zákonné kolaudace stavby před 1. 1. 1977 a dospěl k nesprávnému závěru, že ji stěžovatelé uplatnili opožděně. K tomu stěžovatelé uvádí, že se nejednalo o tvrzení skutkové, ale právní závěr, na který se nevztahuje koncentrace. Proto jej lze uplatnit kdykoliv a soud by jej měl dovodit i bez námitky. [8] Stěžovatelé dále uvádí, že se soud nesprávně a účelově vypořádal s důkazy ve vztahu k prokázání existence historicky vybudovaného vodovodu, který sloužil k zásobování pitnou vodou. Za nesporné považují následující okolnosti: · dům žalobců byl napojen na obecní studnu vodovodem, · dům byl takto zapsán v evidenci RÚIAN, · na totožný vodovod byla napojena řada dalších domů, · žalobci nemovité věci kupovali s přípojkou pitné a užitkové vody, · k vybudování vodovodu došlo před datem 1. 1. 1977 (datum rozhodné ke kolaudaci ex lege). [9] Krajský soud tedy chybně vycházel ze stavu, který panuje nyní (či v nedávné minulosti), aniž by zohlednil, jaká situace zde přetrvávala po desítky let. [10] V neposlední řadě se stěžovatelé ohrazují vůči tomu, že krajský soud vyměřil soudní poplatek každému z nich samostatně, což je dle jejich názoru v rozporu s § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. III. Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvádí, že námitka stěžovatelů obsažená v replice ohledně připojení na vodovod není tvrzením právním, ale skutkovým. Přílohy, které stěžovatelé k replice předložili, nemá žalovaný k dispozici, proto se k nim nemůže podrobněji věcně vyjádřit. Má však za to, že odkazované dokumenty nemohou prokazovat existenci veřejného vodovodu s pitnou vodou, ale pouze to, že stavba měla vlastní vodní zdroj (za ten lze považovat i připojení domu pomocí vlastního potrubí k obecní studni). [12] Žalovaný souhlasí se způsobem, jakým věc posoudil krajský soud, a za nesprávnou považuje domněnku stěžovatelů, že uvedený soud měl zkoumat, jaká situace panovala v minulosti. Jeho povinností je totiž vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání správního rozhodnutí. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jakožto nedůvodnou zamítl, a žádá přiznání náhrady nákladů řízení. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými, má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, což je vada, pro níž je zpravidla nezbytné napadený rozsudek krajského soudu bez dalšího zrušit. Již v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud akcentoval, že „[n]eníli z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jdeli o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“ V obdobném duchu se nese i navazující judikatura, která zásadně pohlíží na nevypořádání žalobních námitek jako na důvod pro zrušení rozhodnutí krajského soudu (srov. kupříkladu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009, č. j.