1 As 129/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 129/2024- 44 - text  1 As 129/2024 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: KL Plus s.r.o., se sídlem Studánky 20, Vyšší Brod, zast. JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11241/1.30/233, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2024, č. j. 63 A 10/202438, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu („oblastní inspektorát“) shledal rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023 žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., a uložil jí pokutu 35 000 Kč (dále „rozhodnutí o přestupku“). Žalobkyně se přestupku dopustila tím, že v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla součinnost potřebnou pro výkon kontroly zahájené dne 9. 8. 2023. Nesplnila totiž výzvu k doložení dokladů vztahujících se k předmětu kontroly, konkrétně dokladů týkajících se výkonu práce určitých osob, které se dne 8. 8. 2023 při místním šetření nacházely na pracovišti „rekonstrukce lesní krčmy“ v X. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí o přestupku potvrdil. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl. Napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným, neboť žalovaný vypořádal veškeré námitky žalobkyně a zabýval se jejími vyjádřeními ze dne 25. 8. 2023 a 27. 10. 2023. Řízení neshledal zmatečným, neboť poučení podle § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se žalobkyni dostalo v usnesení o zahájení přestupkového řízení. [3] Krajský soud poté nepřisvědčil žalobkyni, že předloženým vysvětlením ze dne 25. 8. 2023 splnila povinnost součinnosti. V rozporu s § 16 správního řádu žalobkyně předložila podání ve vietnamském jazyce bez úředně ověřeného překladu. Úprava správního řádu se přitom užije z důvodu absence zvláštní úpravy v kontrolním řádu. Žalobkyně byla v oznámení o zahájení kontroly poučena o nutnosti předložit písemnosti v českém jazyce, případně s úředně ověřeným překladem podle § 16 odst. 2 správního řádu. Podání ze dne 25. 8. 2023 ve stanovené formě nepředložila, načež ji oblastní inspektorát ve výzvě k součinnosti znovu vyzval k doložení písemností ve lhůtě 10 dnů s upozorněním na nutnost doplnit předložené vysvětlení o úředně ověřený překlad. Žalobkyně ve stanovené lhůtě již nic dalšího nedoložila. [4] Stejně tak krajský soud nezjistil ani namítaný rozpor ve skutkových zjištěních. Ztotožnil se s postupem oblastního inspektorátu, který se žalobkyní předloženým vysvětlením nezabýval z důvodu nepředložení úředně ověřeného překladu. Oblastní inspektorát žalobkyni vyzval k odstranění vad jejího podání a stanovil k tomu lhůtu, a to ve výzvě k součinnosti. Krajský soud proto nepřisvědčil žalobkyni co do tvrzení, že k odstranění vad svého podání nebyla vyzvána, respektive že jí nebyla stanovena lhůta k odstranění vad, tudíž že tyto vady odstranila svým vyjádřením učiněným v českém jazyce v rámci následného přestupkového řízení dne 27. 10. 2023. [5] Ani s námitkou, že ve věci měl být správně použit § 22a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, se krajský soud neztotožnil. Přestupkové řízení bylo zahájeno v souvislosti s porušením povinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Ustanovení § 22a zákona o inspekci práce upravuje přestupek spočívající v porušení povinnosti podle § 9 tohoto zákona, tj. povinnosti dostavit se na pracoviště úřadu nebo inspektorátu a poskytnout údaje. Pokud se poté žalobkyně domáhala použití uvedeného ustanovení v souvislosti s namítanou nepřiměřeností trestu, krajský soud doplnil, že úprava v zákoně o inspekci práce stanovila přísnější horní hranici pokuty 1 000 000 Kč oproti horní hranici 500 000 Kč za přestupek podle § 15 kontrolního řádu, který aplikovaly správní orgány. [6] Krajský soud neshledal důvodnými ani zbylé námitky žalobkyně týkající se blíže nekonkretizovaného porušení základních zásad činnosti správních orgánů, protiústavnosti § 16 odst. 1 správního řádu, rozporu povinnosti jednat v českém jazyce s unijním právem, porušení náležitostí protokolu o kontrole, porušení práva na obhajobu a nepřiměřenosti uloženého trestu. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podává kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [8] Krajský soud uzavřel, že stěžovatelka nesplnila povinnost součinnosti a oblastní inspektorát její podání nemohl věcně posoudit, respektive se jím nezabýval, neboť nebylo předloženo v zákonem stanovené formě. Tento závěr je v rozporu s obsahem spisu a s vyjádřením žalovaného učiněným v řízení před krajským soudem, že inspektor si podání stěžovatelky přeložil, pracoval s ním a prověřil jej. Správní orgán svůj vlastní překlad této listiny založil do spisu a provedl jako důkaz. Stěžovatelka tak byla rozhodnutím o přestupku potrestána, ačkoli osoba, kterou ve svém podání označila za osobu, která prováděla práce na kontrolovaném pracovišti, a vůči níž oblastní inspektorát zahájil kontrolu, se k činu přiznala. [9] Není dále správný závěr krajského soudu, že se ve věci uplatní § 16 správního řádu. Je pravdou, že nestanovíli kontrolní řád jinak, postupuje se při kontrole podle správního řádu. To ovšem neznamená, že se má správní řád použít bez dalšího. Podle stěžovatelky kontrola není správním řízením, jde o formu správního dozoru. Máli mít stěžovatelka povinnost mimo správní řízení komunikovat s inspekcí práce v českém jazyce, musí tak stanovit zákon. Ustanovení § 16 správního řádu se však uplatní až na zahájená správní řízení. Zákon tak povinnost komunikovat v českém jazyce v rámci správního dohledu nestanoví. Jednáli se o přestupek, nelze opačný závěr dovozovat v neprospěch obviněného. Nadto provedením překladu listiny předložené stěžovatelkou a jeho založením do spisu správní orgán provedl důkaz, takže otázka jednacího jazyka je zde spíše teoretická. Krajský soud tak výkladem v neprospěch stěžovatelky překryl mezeru v zákoně, což je v rozporu s principy správního trestání. [10] Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěry krajského soudu ohledně nepoužití § 22a zákona o inspekci práce. Krajský soud tento závěr odůvodnil pouze tím, že řízení bylo zahájeno podle kontrolního řádu a zákon o inspekci práce upravuje povinnost dostavit se na pracoviště úřadu nebo inspektorátu a poskytnout údaje. Smyslem § 22a zákona o inspekci práce je vytvořit podmínky pro provedení kontroly. Jedná se o speciální úpravu vůči kontrolnímu řádu. Krajský soud tak popřel právo stěžovatelky na srozumitelné odůvodnění právního názoru soudu a zvolil výklad v neprospěch obviněné. [11] Krajský soud konečně vycházel z formalistického pohledu na kontrolu, podle něhož stěžovatelka měla splnit jakoukoli výzvu státního úředníka. To však dle stěžovatelky odporuje rozsudku NSS ze dne 7. 4. 2021, č. j. 8 As 102/2019  31, podle něhož má kontrolní orgán ve smyslu zásady součinnosti podle § 4 správního řádu dát kontrolované osobě, požadujeli po ní součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, možnost odstranit případné pochybnosti nebo nejasnosti ohledně součinnosti, kterou poskytla v dobré víře. [12] Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout. Plně se ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku. [13] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka znovu odkazuje na vyjádření žalovaného k žalobě v rámci řízení před krajským soudem a uvádí, že napadený rozsudek je v extrémním rozporu se stavem spisu. Jestliže žalovaný tvrdí, že si vyjádření stěžovatelky přeložil a dále s ním pracoval, krajský soud nemohl dojít k závěru opačnému. Krajský soud tím porušil procesní práva účastníků, neboť správné a úplné hodnocení důkazů je klíčovou součástí spravedlivého procesu. Zde se přitom jedná o důkaz klíčový pro věc samu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] Kasační stížnost je přípustná. Stěžovatelka ji podává z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a Nejvyšší správní soud neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu a rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti s přihlédnutím k případným vadám, které je povinen zkou