1 As 156/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 156/2025- 35 - text  1 As 156/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: D. K., zastoupeného JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. KUPA1251/20243, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 7. 2025, č. j. 61 A 1/2025  41, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 7. 2025, č. j. 61 A 1/2025  41, se zrušuje a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Městský úřad Holice (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal dne 26. 4. 2024 rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Protiprávního jednání se měl dopustit tím, že dne 16. 1. 2024 v 10:14 hodin na silnici II. třídy č. 305 v obci Jaroslav u domu č. p. X, ve směru jízdy na obec Horní Jelení jako řidič motorového vozidla zn. Audi, reg. zn. X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 23 km/h. Porušil tak § 18 odst. 4 uvedeného zákona. Správní orgán I. stupně mu za uvedený přestupek uložil pokutu ve výši 5 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém tvrdil, že správní orgán I. stupně při dokazování chybně, v rozporu s judikaturou, vyšel pouze z oznámení přestupku a úředního záznamu. Namítal rovněž, že v době měření rychlosti řídil vozidlo J. N. Žalobce převzal řízení až v obci Borohrádek u podniku Café X. Policejní hlídka ho poté zastavila a řešila s ním překročení nejvyšší dovolené rychlosti až v obci Týniště nad Orlicí, tedy cca 18 km od místa měření. Správní orgán I. stupně tedy neprokázal, že by přestupek skutečně spáchal žalobce. [3] Žalovaný neshledal žalobcovy námitky důvodnými a v záhlaví specifikovaným rozhodnutím odvolání zamítl. Vysvětlil, že správní orgán I. stupně neměl pochybnosti o tom, že se žalobce vytýkaného protiprávního jednání dopustil, a proto neměl důvod přistoupit k dalšímu dokazování, které mu žalobce navrhoval. Tvrzení žalobce, že v době měření rychlosti vozidlo neřídil, považoval žalovaný za účelové, nelogické a rozporné se spisovým materiálem. Místo měření totiž bylo v obci Jaroslav u domu č. p. X, policejní hlídka pak zastavila vozidlo žalobce na silnici II/305 na 15,3 km ve směru jízdy na obec Horní Jelení. Pomocí volně dostupných map na www.geoportal.rsd.cz žalovaný ověřil, že vzdálenost od místa měření k místu zastavení je cca 1,5 km. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud shledal důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [5] Krajský soud považoval za zásadní, že žalobce nesporoval samotné spáchání přestupku řidičem označeného vozidla, nýbrž zpochybnil, že by to byl právě on, kdo se přestupku jako řidič vozidla dopustil. Ve vztahu k této skutkové okolnosti vycházely správní orgány toliko z úředních záznamů Policie ČR (ze dne 16. 1. 2024 a 1. 2. 2024), přestože žalobce v odvolání tyto okolnosti zcela konkrétně zpochybnil, navrhl ke svým tvrzením provedení dokazování svědeckým výslechem údajného řidiče a dožadoval se též výslechu zasahujících policistů. Nelze tedy tvrdit, že byl žalobce v průběhu správního řízení nečinný, což by mohlo snižovat věrohodnost jeho skutkové verze. Krajský soud upozornil na setrvalou judikaturu, podle níž lze v případě dopravních přestupků vycházet z úředních záznamů a ze záznamu z měřícího zařízení, pokud však tyto listiny přestupce konkrétně nezpochybní. V posuzované věci ovšem tvrzení uvedené v odvolání založilo nezanedbatelnou pochybnost o správnosti zjištěného skutkového stavu. Správní orgány tedy nezjistily skutkový stav v dostatečném rozsahu pro posouzení věci v souladu se zákonem. V dalším řízení by proto měl správní orgán provést navržené svědecké výslechy za účelem prokázání žalobcem předestřené skutkové verze. II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalobce [6] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Podle stěžovatele bylo ve správním řízení spolehlivě prokázáno, že se výše uvedený přestupek stal a že jej spáchal žalobce. Policie zastavila vozidlo žalobce bezprostředně po spáchání přestupku, jako řidiče ztotožnila právě žalobce, který byl ve vozidle sám. Krajský soud však shledal důvodnou zcela obecnou a zjevně účelovou námitku, že žalobce vozidlo v době měření a zastavení neřídil a řízení vozidla převzal až v obci Borohrádek u podniku Café X od jistého pana J. N.. Stěžovatel tedy brojí proti závěru soudu, že ve správním řízení nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Provedení důkazů výslechem policistů a údajného řidiče bylo v tomto případě zcela nadbytečné. Měření rychlosti provedl orgán veřejné správy; výstupu z tohoto měření svědčí presumpce správnosti, ledaže by žalobce označil zcela konkrétní skutečnosti tuto domněnku vyvracející. To ovšem neučinil. Shromážděné podklady byly dostačující k prokázání žalobcovy viny a k rozhodnutí o spáchání přestupku (viz rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 9/2013  35). [8] Stěžovatel dále uvedl, že žalobce nebyl v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně aktivní, nedostavil se na ústní jednání o přestupku. Až v odvolání předestřel svou skutkovou verzi událostí; tím se zbavil možnosti posouzení v obou instancích řízení, navíc se mohla jeho námitka jevit jako účelová. Stěžovatel ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč odmítl provést další dokazování. Návrhy důkazů považoval za účelové ve snaze vyhnout se postihu za přestupkové jednání a zároveň za absurdní. Stěžovatel poukázal na nesmyslnost tvrzení žalobce, že jej jako řidiče vozidla zastavila policejní hlídka cca 18 km od místa spáchání přestupku; toto tvrzení je zcela v rozporu se spisovým materiálem. [9] Soudu dle stěžovatele nic nebránilo, aby případně sám při jednání vyslechl policisty a údajného řidiče (§ 77 s. ř. s.), pokud to považoval pro rozhodnutí o věci samé za nezbytné. Namísto toho soud rozhodnutí stěžovatele zrušil, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že v důsledku toho se žalobce vyhne postihu za řádně zdokumentovaný přestupek. [10] Žalobce se ke kasační stížnosti v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Vzhledem k tomu, že věc v souladu se zákonem projednal v řízení před krajským soudem specializovaný samosoudce, musí Nejvyšší správní soud nejprve posoudit, zda je kasační stížnost přijatelná, tedy jestli svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. [12] Při rozhodování o nepřijatelnosti kasační stížnosti soud vychází z judikaturně ustálených kritérií (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 52), jež pramení ze závěrů usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. [13] V rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, č. 1143/2007 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud upřesnil, že při posuzování přijatelnosti kasační stížnos