1 As 280/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 280/2024- 35 - text  1 As 280/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. N., zastoupen JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem se sídlem Lidická 26, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Zlína, se sídlem náměstí Míru 12, Zlín, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2024, č. j. 29 A 63/2024  67, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2024, č. j. 29 A 63/2024  67, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Zlína (žalovaný) provedl dne 26. 4. 2022 na základě podnětu pana R. N. (žalobce) kontrolní prohlídku na pozemku parc. č. XA v kat. ú. Z.. Zjistil, že na pozemku, který je účelovým určením „zahrada“, byly provedeny nedovolené terénní úpravy spočívající v odstranění ornice a navezení kameniva. Pozemek byl využíván ke skladování stavebního materiálu. Při druhé kontrolní prohlídce (dne 10. 5. 2022) žalovaný vyzval vlastníka pozemku k „uvedení pozemku do původního stavu (tj. zrušení plochy z kameniva, zpětnému navezení ornice a zatravnění) a k využití k původnímu účelu“. Protože vlastník výzvu neuposlechl, vydal žalovaný dne 4. 7. 2022 rozhodnutí, jímž mu zjednání nápravy nařídil. Žalovaný následně dne 4. 11. 2022 provedl další kontrolní prohlídku a zjistil, že vlastník dosud nápravu nezjednal. Ani poté však žalovaný nezahájil řízení o nařízení odstranění terénních úprav. [2] Žalobce proto brojil proti žalovanému u Krajského soudu v Brně, a to žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Domáhal se určení, že zásah žalovaného, který spočíval ve faktickém nezahájení řízení o nařízení odstranění nepovolených terénních úprav parc. č. XA v kat. ú. Z., je nezákonný. Žalobce také navrhl, aby soud žalovanému přikázal řízení o odstranění těchto terénních úprav zahájit. [3] Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 25. 10. 2024, č. j. 29 A 63/2024  67. Výrokem I. určil, že „zásah spočívající v nezahájení řízení o odstranění terénních úprav pozemku parc. č. XA v kat. ú. Z. v období od 4. 11. 2022 do 7. 6. 2023 byl nezákonný“ (zvýraznění doplněno Nejvyšším správním soudem). Výrokem II. krajský soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zahájit řízení o nařízení odstranění terénních úprav. Výrokem III. krajský soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. [4] Krajský soud nejprve posoudil přípustnost žaloby dle judikatury navazující na rozsudek ve věci ŽAVES (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019  39). Konstatoval, že žalobcem tvrzený zásah do jeho veřejných subjektivních práv je plausibilní. Žalobce před podáním žaloby vyčerpal jiné právní prostředky ochrany. Krajský soud rovněž konstatoval, že na posouzení věci nemá vliv, že za trvání tvrzeného zásahu nabyl účinnosti zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „nový stavební zákon“), jelikož relevantní právní úprava nedoznala žádných podstatných změn. [5] Dále se krajský soud zabýval věcným posouzením žaloby. Dospěl k závěru, že žalovaný měl zahájit řízení o nařízení odstranění terénních úprav poté, co při kontrolní prohlídce dne 4. 11. 2022 zjistil, že vlastník pozemku neuposlechl jeho rozhodnutí (tzn. rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2022 nařizující zjednání nápravy). Tato situace se však změnila po 8. 6. 2023. Při kontrolní prohlídce toho dne žalovaný zjistil, že z pozemku bylo odstraněno navezené kamenivo a nebyl na něm již uskladněn stavební materiál. Shodný stav zjistil při dalších třech kontrolních prohlídkách. Krajský soud souhlasil s žalovaným, že po odstranění kameniva a stavebního materiálu již nebylo možné označovat stav pozemku za terénní úpravy [podle § 8 nového stavebního zákona ani podle § 3 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále „starý stavební zákon”)]. [6] Z těchto důvodů krajský soud dovodil, že: 1) nezahájení řízení o nařízení odstranění terénních úprav v období od 4. 11. 2022 do 7. 6. 2023 bylo nezákonným zásahem, a 2) nezahájení řízení o nařízení odstranění terénních úprav v období od 8. 6. 2023 nebylo nezákonným zásahem. Rovněž shledal žalobu nedůvodnou v části, kde se žalobce domáhal, aby soud žalovanému nařídil zahájení řízení o nařízení odstranění terénních úprav. Poslední stav pozemku totiž nebylo možné hodnotit jako terénní úpravy. Nebylo tedy ani třeba povolení podle § 214 odst.1 písm. a) nového stavebního zákona. Nebyla tudíž splněna podmínka důvodnosti zásahové žaloby – nezákonnost – podle § 82 zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu v rozsahu výroku II. (zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zahájit řízení) z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje, aby NSS napadený rozsudek v rozsahu výroku II. zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel v první řadě namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda nepovolené terénní úpravy dále trvají. Podstatou vyhodnocení, zda zemní práce nebo změna terénu pozemku jsou terénní úpravou podle § 3 starého stavebního zákona i podle § 8 nového stavebního zákona, je především posouzení, zda po odvozu kameniva nadále platí, že se podstatně změnil vzhled nebo odtokové poměry pozemku parc. č. XA. Nepovolené terénní úpravy spočívaly mimo navezení kameniva a skladování stavebního materiálu rovněž i v odstranění ornice. Toho si byl vědom i žalovaný, když rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022 nařídil zjednání nápravy spočívající v uvedení pozemku do původního stavu včetně zpětného navezení ornice a zatravnění. Chybějící dokončení úpravy pozemku nezajišťuje nezávadné odvádění srážkových vod vsakováním ani zamezení obtěžování okolních pozemků prachem (na povrchu pozemku zůstává udusaná jílovitá půda). Na pozemku parc. č. XA tedy nadále zůstaly údajně odstraněné terénní úpravy, jelikož na něm zůstává podstatně změněný vzhled prostředí i odtokové poměry. [9] Zadruhé stěžovatel namítá, že není zřejmé, jakou úvahou byl krajský soud veden při posouzení otázky trvání přítomnosti terénních úprav, což činí jeho napadený rozsudek v této části nepřezkoumatelným. [10] Stěžovatel rovněž kritizuje postup žalovaného ve věci nedovolených terénních úprav. Nadto upozorňuje, že současný stav pozemku odporuje § 9 odst. 2 písm. d) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, neboť absence ornice na pozemku již trvá více než dva roky. [11] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný. Napadený rozsudek jako celek akceptuje, zcela se ztotožňuje s jeho výrokem II. a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Opakuje, že shledal, že na pozemku již není provedena terénní úprava, která by vyžadovala povolení podle stavebního zákona. Žalovaný nemůže vést řízení o tom, jaká část pozemku „má být zatravněná, natož jakým rostlinstvem“. Dále uvádí, že doposud od žalobce ani jiné osoby neobdržel podnět, v němž by byla zpochybněna retence srážkových vod u pozemku. Argumentace žalobce směřující k dosavadnímu postupu žalovaného je mimoběžná s předmětem řízení. Rovněž pochybnosti žalobce ohledně využívání pozemku v souladu se zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, by nebyly důvodem pro zahájení řízení podle stavebního zákona, nýbrž podle uvedeného speciálního zákona. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Kasační stížnost je přípustná. Stěžovatel ji podává z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a NSS neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu a rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti s přihlédnutím k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] NSS se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů vychází NSS z ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS). V rozsudku NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003  52, kasační soud vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“. Stěžovatel namítá, že není zřejmé, jakou úvahou byl kraj