1 As 283/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 283/2024- 50 - text  1 As 283/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Ing. M. Š., zastoupena Mgr. Vojtěchem Rossmanithem, advokátem se sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 8. 2. 2024, č. j. MZDR 27174/2023-5/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 17 Ad 6/2024  59, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2024, č. j. 17 Ad 6/2014  67, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Vojtěcha Rossmanitha, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně v minulosti podstoupila na základě své žádosti změnu pohlaví z muže na ženu. Dne 25. 9. 1995 jí byla v rámci procesu změny pohlaví provedena amputace varlat a penisu, tedy mimo jiné pohlavních žláz. Žalobkyně dne 15. 4. 2023 požádala žalovaného o poskytnutí jednorázové peněžní částky ve smyslu zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“). [2] Žalovaný dne 14. 9. 2023 žádost žadatelky o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci zamítl. Dospěl k závěru, že u žalobkyně nebyla naplněna definice sterilizace, jak je uvedená v důvodové zprávě k zákonu a ve směrnici Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. 12. 1971, o provádění sterilizace. Podle nich se sterilizací rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, aniž jsou odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy. Žalobkyni však byla provedena chirurgická změna pohlaví z mužského na ženské, tj. včetně odstranění varlat a penisu. Ministr zdravotnictví napadeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobkyně a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [3] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shora označeným rozsudkem vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Napadené rozhodnutí bylo podle městského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolání (zde rozklad) neobsahovalo žádné námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, a postrádalo tak jednu z povinných náležitostí dle § 37 odst. 2 a § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgán měl žalobkyni (odvolatelce) buď pomoci nedostatky odstranit, nebo ji k odstranění vad vyzvat a poskytnout k tomu přiměřenou lhůtu. To žalovaný neučinil. Ministr tak věcně rozhodl o rozkladu, který neobsahoval žádné námitky. Tím docílil situace, kdy jeho postoj k odvolatelčiným výhradám není vůbec seznatelný, a rozhodnutí o rozkladu je proto nepřezkoumatelné. [5] Městský soud dále uvedl, že rozhodnutí ministra je nezákonné v otázce, zda lze situaci žalobkyně podřadit pod režim zákona č. 297/2021 Sb. Ten obsahuje definici sterilizace v ustanovení § 3, a nelze proto vycházet z definic obsažených v jiných právních předpisech. Jelikož se jedná o zákon „odškodňovací“, má být jeho působnost vykládána spíše extenzivně než restriktivně. Přístup žalovaného k pojmu sterilizace vede k absurdním důsledkům, neboť méně invazivní zákrok by měl být zahrnut pod věcnou působnost zákona č. 297/2021 Sb. a invazivnější nikoliv. Námitka směřující k nesprávnému složení komise pro léčebné zákroky u intersexuálů, transsexuálů a sexuálních deviantů nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí; pro poskytnutí „odškodnění“ dle citovaného zákona jsou relevantní pouze pochybení spočívající v absenci informovaného a svobodného souhlasu. Vadné složení komise na případný nárok nemá vliv. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2024, č. j. 17 Ad 6/2014  67, kasační stížností z důvodů, které spatřuje v naplnění § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle něhož v situaci, kdy žalobkyně nevymezila žádné konkrétní odvolací námitky, bylo nutné postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel má za to, že pokud podání neobsahuje žádné odvolací námitky, jedná se o tzv. blanketní odvolání a správní orgán je povinen vyzvat k jeho doplnění; o takovou situaci se však v tomto případě nejednalo. Městský soud nevzal v potaz, že těžiště zamítavého rozhodnutí žalovaného spočívalo v právním posouzení, že případ žalobkyně nelze podřadit pod zákon č. 297/2021 Sb. Žalobkyně tudíž vznesla odvolací námitku nesprávnosti posouzení její žádosti o odškodnění s tím, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s „principy lidského práva“. Ministr tuto námitku vypořádal a spolu s tím přezkoumal rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu i z hlediska zákonnosti ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Rozklad žalobkyně tedy obsahoval jednu stručnou výhradu vůči prvostupňovému rozhodnutí, což stačí k tomu, aby byl rozklad projednatelný. Správní orgán v takovém případě nemá povinnost vyzývat odvolatele (podatele rozkladu), aby doplnil své odvolání (rozklad) o další námitky. [8] Stěžovatel nesouhlasí ani s právními závěry městského soudu, které se týkají definice pojmu sterilizace. Městský soud cituje ustanovení § 3 zákona č. 297/2021 Sb. nepřesně. Toto ustanovení totiž nedefinuje pojem sterilizace, ale pojem sterilizace provedená v rozporu s právem. Samotné vymezení pojmu sterilizace je obsaženo v jiných právních předpisech, konkrétně v ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), a v ustanovení § 1 směrnice o provádění sterilizace č. LP252319. 11. 71, ze dne 17. 12. 1971 (dále jen „směrnice o provádění sterilizací“). Zákon č. 297/2021 Sb. odkazuje na právní úpravu účinnou v rozhodném období, stěžovatel proto považuje za „právně čistší“ odkazovat na definici sterilizace obsaženou ve směrnici o provádění sterilizací, jelikož ta byla v rozhodné době účinná. Definice ve směrnici obsahově odpovídá definici v ustanovení § 12 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách a také podle důvodové zprávy z ní vychází. Ústavní soud v usnesení ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 124/96, uvedl, že z principu jednoty a bezrozpornosti právního řádu vyplývá nutnost vycházet z jednotného významu pojmu použitého v různých právních předpisech. [9] Informace z důvodové zprávy k zákonu č. 297/2021 Sb. nelze vytrhávat z kontextu. Z důvodové zprávy v jejím celku vyplývá, že zákon byl přijat s cílem odškodnit pouze oběti sterilizací (ve smyslu definice obsažené ve směrnici) provedených v rozporu s právem, a nikoliv odškodnit všechny osoby, kterým byl proveden jakýkoliv jiný zdravotní zákrok na pohlavních orgánech. Žalobkyni bylo v souvislosti s operativní změnou pohlaví na základě její žádosti provedeno odnětí mužských pohlavních žláz, zákrok tedy nelze podřadit pod zákon č. 297/2021 Sb., protože se nejednalo o sterilizaci, a dovozování odpovědnosti státu podle tohoto zákona je pojmově vyloučeno. Výklad zaujatý městským soudem by vedl k tomu, že by pod věcnou působnost zákona spadaly také méně invazivní zákroky jako je např. aplikace nitroděložního tělíska apod. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Žalobkyně souhlasí se závěrem městského soudu, pokud jde o věcný rozsah zákona č. 297/2021 Sb. Je přesvědčena, že splňuje veškeré podmínky a nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky dle tohoto zákona jí vznikl. Stěžejní je dle žalobkyně to, že zákon č. 297/2021 Sb. sterilizaci definuje jako zdravotní výkon zabraňující plodnosti. Pokud tento zákon obsahuje vlastní legální definici určitého pojmu (byť odlišnou od jiných předpisů), je třeba ji použít při výkladu tohoto zákona (jak plyne také z usnesení sp. zn. III. ÚS 124/96, na které odkazuje stěžovatel). [11] Zákon není možné vykládat příliš restriktivně. Neplyne z něj, že se vztahuje jen na případy sterilizace bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Odškodněny by tak měly být jak případy, v jejichž rámci došlo k zabránění plodnosti, tak případy, u kterých rovněž došlo k odstranění pohlavních žláz. Opačný přístup by vedl k absurdnímu závěru, kdy by v případech menšího zásahu do osobnostní sféry existoval nárok na odškodnění a v případech zásadnějšího zásahu nikoliv. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítnul. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní