1 Azs 229/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 229/2024- 70 - text  1 Azs 229/2024 - 73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: E. K., zastoupena Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2022, č. j. MV1269448/SO2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 43 A 93/2022  62, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 43 A 93/2022  62, se zrušuje. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 13. 10. 2022, č. j. MV1269448/SO2022, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 32 370 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Tomáše Císaře, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci navazuje Nejvyšší správní soud na nedávný rozsudek rozšířeného senátu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023  65, a aplikuje jeho závěr, že správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života žadatele. [2] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zastavilo řízení, ve kterém žalobkyně žádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti [§ 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád]. Konkrétně žalobkyně nedoložila platný doklad o zajištění ubytování, doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem rodiny po sloučení odpovídá podmínkám uvedeným v § 42b odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ani doklad o cestovním zdravotním pojištění včetně dokladu o zaplacení pojistného (dále jen „požadované doklady“). K odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně přiložila některé z požadovaných dokladů, avšak žalovaná k nim nepřihlédla, napadeným rozhodnutím odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Následnou žalobu krajský soud zamítl. Námitkou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti se nezabýval, neboť k nim žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti či právní argumentaci. Požadované doklady považoval krajský soud za nezbytné pro posouzení žádosti. Připomněl, že v řízení o žádosti leží povinnost jednat aktivně na žadateli a nečinnost jde k jeho tíži. Správní orgán prvního stupně neměl povinnost si sám obstarat doklad o pojištění žalobkyně od Všeobecné zdravotní pojišťovny či dohledat doklad o zajištění ubytování ve správních spisech jiných účastníků. K předložení požadovaných dokladů byla přitom žalobkyně opakovaně vyzývána. Uzavřel, že bez doložení požadovaných dokladů nemohly správní orgány obsahově posoudit žádost žalobkyně, proto bylo na místě řízení zastavit. V odvolacím řízení předložila žalobkyně doklady prokazující příjem rodiny, neodůvodnila však, proč je nemohla doložit dříve, a tudíž k nim žalovaná správně nepřihlédla. Přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života neměla žalovaná povinnost posuzovat, neboť žalobkyně nedoložila všechny požadované doklady, a to ani v odvolacím řízení. Uzavřel, že v případě zastavení řízení se přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele neposuzuje. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované a průběh řízení před Nejvyšším správním soudem II.a Kasační stížnost [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Předně je přesvědčena o nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, neboť krajský soud dostatečně nevypořádal žalobní body. Nezákonnost spatřuje v zastavení řízení, navzdory tomu, že správní orgán disponoval zásadními podklady prokazujícími účel pobytu. O žádosti stěžovatelky mělo být rozhodováno meritorně, a tudíž měla být předtím vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Má za to, že požadované podklady jsou toliko pomocnými, které si může správní orgán obstarat sám. Mimo to nelze rozhodnout o zastavení řízení před tím, než nabude právní moci usnesení o neprodloužení lhůty. Touto otázkou se krajský soud nezabýval. Zdůraznila, že nelze tolerovat formalistický postup správních orgánů a při výkladu norem je třeba přihlédnout k jejich smyslu a účelu. [6] Zásadní pochybení spatřuje stěžovatelka v závěru krajského soudu, že se při zastavení řízení neposuzuje přiměřenost dopadu do práva na rodinný a soukromý život dle čl. 8 Úmluvy. Přiměřenost se dle stěžovatelky posuzuje vždy, kdy je dopad do rodinného a soukromého života ze spisu zřejmý, tím spíše, pokud je účastníkem řízení namítán. Napadené rozhodnutí, které odlučuje stěžovatelku od manžela a čtyř nezletilých dětí, představuje zcela nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života, a proto bylo nutné přiměřenost posuzovat. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které je nutné posuzovat nepřiměřenost zásahu vždy, jeli namítána. II.b Vyjádření žalované [7] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a že stěžovatelka nepředložila žádnou novou argumentaci. Navrhla zamítnutí kasační stížnosti. II.c Přerušení řízení o kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 12. 2024, č. j. 1 Azs 229/202462, řízení přerušil, neboť jeho jiný senát postoupil jím řešenou věc k rozhodnutí rozšířenému senátu, jenž měl zodpovědět otázku, která je pro nyní projednávanou věc zásadní, resp. může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé [§ 48 odst. 3 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.)]. Konkrétně měl rozšířený senát zodpovědět na otázku, zda má správní orgán posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců i v případě, kdy je řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby platnosti) povolení k dlouhodobému pobytu zastaveno. [9] Rozšířený senát vydal dne 5. 11. 2025 rozsudek, č. j. 8 Azs 99/2023  65, v němž rozhodl o předestřené otázce. Kasační soud proto usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 1 Azs 229/202464, rozhodl o pokračování v řízení a vyzval účastníky k vyjádření. [10] Stěžovatelka ve vyjádření odkázala na bod 41 rozsudku rozšířeného senátu obsahující závěr, že „správní orgány jsou s ohledem na čl. 8 Úmluvy povinny posoudit, zda zastavení řízení z důvodů předvídaných v § 66 odst. 1 správního řádu je či bylo s ohledem na okolnosti daného případu přiměřené zásahu do soukromého a rodinného života cizince“. Uzavřela, že již jen z tohoto důvodu je napadený rozsudek nezákonný. [11] Žalovaná se k rozsudku rozšířeného senátu nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost je důvodná. III.a Přezkoumatelnost napadeného rozsudku [13] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní přezkum rozsudku krajského soudu je možný pouze za předpokladu, že toto rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS; ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/200758; ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS; či ze dne 21. 3. 2024, č. j. 1 As 81/202363, bod 27). [14] Stěžovatelka ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti toliko obecně konstatovala, že žalobní body nebyly dostatečně vypořádány, aniž by konkrétně uvedla nedostatky v odůvodnění napadeného rozsudku. Jediný konkrétní důvod nepřezkoumatelnosti spočíval v tom, že se krajský soud nezabýval otázkou, zda lze rozhodnout o zastavení řízení před tím, než nabude usnesení o neprodloužení lhůty právní moci. [15] Kasační soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek splňuje požadavky kladené judikaturou na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č.