10 As 104/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 104/2025- 34 - text  10 As 104/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. J. L., zastoupený advokátkou JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., Podolská 103/126, Praha 4, proti žalované: Krajská správa a údržba silnic, příspěvková organizace, Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, čj. 59 A 27/2024137, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobce podal u žalované dne 1. 8. 2023 žádost o informace, v níž žádal o poskytnutí: 1) kopií daňových dokladů včetně všech jejich příloh, které uhradila žalovaná za právní služby advokátovi, a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2023, 2) kopii smlouvy o poskytování právních služeb uzavřenou mezi žalovanou a advokátem, na jejímž základě advokát poskytoval v období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2023 právní služby žalované, a 3) kopii příslušné části rozpočtové kapitoly žalované, z které vychází a je odvozena úhrada daňových dokladů (faktur) vystavených advokátem za poskytnuté právní služby v období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2023. [2] V řízení o této žádosti bylo vydáno více rozhodnutí v návaznosti na podávání opravných prostředků. V konečné fázi řízení o žádosti Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) vydal dne 22. 1. 2024 rozhodnutí, kterým podle § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), žalované přikázal poskytnout informace pod body č. 1 a 2 žádosti. ÚOOÚ zároveň žalované přikázal, aby v poskytovaných dokumentech znečitelnila konkrétně indikátory pohlaví, tituly, jména a příjmení osob odlišných od žadatele, dotčeného advokáta a žalované. Nad rámec výše uvedeného žalované přikázal, aby v určitých fakturách znečitelnila některé informace. [3] Dne 7. 2. 2024 žalovaná požadované informace v souladu s informačním příkazem poskytla. Následně poskytnuté informace zveřejnila na svých internetových stránkách https://www.ksus.cz způsobem umožňujícím dálkový přístup v souladu s § 5 odst. 3 informačního zákona. [4] Žalobce se poté žalobou u krajského soudu domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který měl spočívat ve zveřejnění jeho osobních údajů na internetových stránkách žalované https://www.ksus.cz v dokumentech (daňových dokladech) přiložených k vyřízení žádosti o informace podle informačního zákona. Žalovaná konkrétně zveřejnila jméno a příjmení žalobce včetně akademického titulu, spisovou značku soudního sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 o neplatnosti rozvázání pracovního poměru týkajícího se žalobce (sp. zn. 42 C 357/2022) a datace a podpis úkonů právních služeb v určitých fakturách. V jednotlivých daňových dokladech jsou popsány i právní úkony, které žalovaná vůči žalobci činila, vč. toho, že zástupce žalované zvolil „taktiku poukazu na zneužívání práv odvolaného zaměstnance (žalobce) při jednání o přijetí – nepřijetí nabídky jiné vhodné práce mostního technika.“ [5] Žalobu krajský soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, čj. 59 A 27/202481, zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl NSS rozsudkem ze dne 21. 2. 2025, čj. 10 As 246/202442, tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v řízení existují opomenuté důkazy. Zavázal krajský soud k tomu, aby v dalším řízení vysvětlil, co zjistil z uvedených důkazů a jak se s nimi vypořádal ve vztahu k uplatněné argumentaci, případně uvedl, proč je nepřevzal za základ svých skutkových zjištění. [6] V dalším řízení rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, čj. 59 A 27/2024137, tak, že žalobu zamítl. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [7] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl, že krajský soud nerespektoval závazný právní názor NSS. K listině od Svazu měst a obcí, od Evropské unie (EU) a Evropského sociálního fondu (ESF) upravující postup při provádění testu proporcionality krajský soud uvedl, že tato listina pro něj není závazná, jedná se o metodický pokyn. Krajský soud tak podle názoru stěžovatele v podstatě uvedl, že tato listina je pro něj bezvýznamná. Nevysvětlil však, jaká skutková zjištění z tohoto důkazu zjistil a jak se s nimi vypořádal ve vztahu k uplatněné argumentaci, jak ho zavázal NSS. Podle stěžovatele měl být § 5 odst. 3 informačního zákona vykládán v souladu s evropskými nařízeními. Obdobně krajský soud postupoval i ve vztahu k dalším opomenutým důkazům. K listině, která představuje informaci poskytnutou žalovanou podle informačního zákona, a to konkrétně k závěrečné zprávě o kontrole, ve které žalovaná provedla anonymizaci údajů k osobě svého ředitele, krajský soud uvedl, že v dané listině bylo jméno stěžovatele sice anonymizováno, ale přesto dospěl k závěru, že se jedná pouze o jeden případ, z něhož nelze dovozovat praxi žalované. Otázkou testu proporcionality se krajský soud při vypořádání žalobní argumentace ve vztahu k tomuto důkazu nezabýval. K dalšímu opomenutému důkazu, a to k listině ze spisu ÚOOÚ nazvané jako postoupení k dalším dozorovým opatřením, krajský soud uvedl, že z ní nevyplývá žádný právní názor (případný právní názor by pro něj ostatně ani nebyl závazný). Stěžovatel vytkl, že krajský soud nepopsal, co daný důkaz obsahuje a jaké ustanovení evropského předpisu má být jednáním žalované porušeno, a k uvedenému neprovedl příslušné právní posouzení. V tomto směru je proto napadený rozsudek nepřezkoumatelný. [8] Stěžovatel dále namítl, že neexistoval legitimní důvod k tomu, aby žalovaná při zveřejnění poskytnuté informace spolu s poskytovanou informací zveřejnila osobní údaje stěžovatele, protože povinnosti podle § 5 odst. 3 informačního zákona by žalovaná dostála i tak, že by poskytnutou informaci zveřejnila s anonymizovanými údaji stěžovatele. Krajský soud tedy otázku splnění povinnosti žalované podle § 5 odst. 3 informačního zákona neposoudil právně správně ve vztahu k testu proporcionality. Jednotlivé kroky testu proporcionality stěžovatel podrobně popsal. Ve své argumentaci odkázal na rozsudky NSS ze dne 10. 5. 2006, čj. 3 As 21/2005105, č. 927/2006 Sb. NSS, ze dne 6. 2. 2019, čj. 6 As 240/201840, ze dne 21. 8. 2018, čj. 9 As 198/201837, a ze dne 8. 11. 2019, čj. 9 As 242/201947. Stěžovatel rovněž upozornil na to, že podle čl. 6 odst. 1 GDPR lze osobní údaje zpracovávat, tj. nakládat s nimi, jen na základě některého z následujících důvodů (titulů), a to např. podle písmen c) a e), podle kterých je zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje, a zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. [9] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalované [10] Žalovaná považuje napadený rozsudek za správný, zákonný a přezkoumatelný. Krajský soud se s dříve opomenutými důkazy vypořádal při jednání a následně i v písemném odůvodnění rozsudku. K listině od Svazu měst a obcí, od Evropské unie (EU) a Evropského sociálního fondu (ESF) upravující postup při provádění testu proporcionality žalovaná uvedla, že se jedná spíše o argument než o důkaz. Tato listina může být dána na roveň jakékoli jiné učebnici, která se zabývá testem proporcionality. U závěrečné zprávy mohl být podle žalované účel anonymizace odlišný. Nadto je tato listina zveřejněna i v neanonymizované podobě na webových stránkách Středočeského kraje a stěžovatel se proti ní nebrání, ačkoliv pojednává o jeho odvolání z funkce ředitele žalované. K listině ze spisu ÚOOÚ žalovaná uvedla, že z ní není zřejmý žádný právní názor ÚOOÚ na danou věc. Z listiny pouze vyplývá, že se ÚOOÚ zabýval podnětem stěžovatele. [11] Žalovaná připomněla, že stěžovatel byl v pozici funkcionáře veřejné správy (ředitel žalované), na nějž dopadá § 8a odst. 2 informačního zákona. Toto ustanovení dopadá i na odvolání stěžovatele z této funkce a navazující pracovněprávní spor, který se k postavení bývalého ředitele žalované přímo váže a s odvoláním z této veřejné funkce bezprostředně souvisí. Žalovaná zdůraznila, že právo na ochranu osobních údajů není absolutní. [12] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] NSS nejprve zvážil přípustnost opakované kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je opakovaná kasační stížnost přípustná, namítáli stěžovatel, že se krajský soud neřídil z