10 As 134/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 134/2025- 58 - text  10 As 134/2025 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: obec Libiš, Mělnická 579, Libiš, zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., Václavské náměstí 2132/47, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: FCC Česká republika, s.r.o., Ďáblická 791/89, Praha 8, zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Slabým, Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2024, čj. MZP/2024/210/1373, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, čj. 37 A 73/2024103, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 15. 2. 2024 udělil osobě zúčastněné na řízení (dále rovněž „žadatelka“) výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ze zákazů uvedených v § 50 odst. 2 téhož zákona škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední, konkrétně je chytat, rušit, zraňovat nebo usmrcovat, sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla v souvislosti s realizací záměru „Průmyslové Energetické centrum Neratovice“ v areálu SPOLANA s. r. o., blok B2, v místě zrušené výroby viskózové střiže se zrušenými sklady sirouhlíku (dále „záměr“). Krajský úřad současně stanovil tyto podmínky: 1. Záměr bude realizován v souladu s projektovou dokumentací ve stupni DUR zpracovanou společností AS CHEMOPRAG, a.s.; 30. 6. 2023 (výsledná podoba záměru bude odpovídat koordinačnímu situačnímu výkresu C.3). 2. V rámci areálu, konkrétně v prostoru vegetačně upravené plochy v jižní části pozemku p. č. 949 v k. ú. Libiš, budou vytvořeny náhradní úkrytové biotopy pro ještěrku zední ve formě kamenného snosu nebo suché skládané zídky, popř. hromádek hrubšího dřeva či pařezů proložených větvemi a klestím, o celkové minimální výměře 10 m2. 3. Demoliční a přípravné zemní práce včetně likvidace deponií stavební suti v areálu mohou být prováděny v období od začátku září do konce října a od poloviny března do konce června (tj. v aktivním období ještěrky zední s výjimkou doby kladení vajíček a vývoje mladých jedinců). Toto nemusí být v konkrétních případech dodrženo pouze za předpokladu, že bude přítomnost ještěrky zední v dotčených plochách vyloučena po prohlídce území ustanoveným biologickým dozorem stavby. 4. Na staveništi bude zajištěna přítomnost odborně způsobilé osoby (s ukončeným vysokoškolským vzděláním zoologického směru nebo podobného typu zaměření) disponující praktickými zkušenostmi s ochranou zvláště chráněných druhů živočichů včetně provádění záchranných transferů a praxí v oblasti biologického dozorování staveb, která bude zajišťovat biologický dozor stavby. Tato osoba staveniště důkladně prověří bezprostředně před zahájením prací a dále bude průběžně kontrolovat i v době provádění stavby, zda se v jeho prostoru nenacházejí jedinci druhu ještěrka zední, kteří by mohli být probíhající činností negativně ovlivněni. Pokud zde budou identifikováni, budou prostřednictvím této osoby zajištěna účinná organizační a technická opatření k jejich dostatečné ochraně v místě a okolí stavby (např. vhodné načasování, omezení či pozdržení průběhu prací v místech zjištěného výskytu, instalace dočasných mobilních bariér apod.). V případě, že to nebude v konkrétních situacích možné, bude proveden sběr či odchyt a záchranný transfer všech nalezených jedinců na předem vytipovanou náhradní lokalitu umístěnou co nejblíže místu původního výskytu, která bude obdobně odpovídat jejich ekologickým nárokům a kde zároveň nebudou realizací záměru negativně ovlivněni. 5. Platnost povolené výjimky je omezena do 31. 12. 2030. [2] Žalobkyně proti rozhodnutí krajského úřadu podala odvolání. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 28. 5. 2024 zamítl. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační řízení 2.1 Kasační stížnost [4] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. 2.1.1 Splnění podmínek podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny [5] Stěžovatelka poukázala na zákonnou úpravu povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny a odkázala rovněž na judikaturu NSS, která se touto problematikou zabývá. Podle názoru stěžovatelky nebyly při vydání rozhodnutí správních orgánů ani napadeného rozsudku splněny podmínky dle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť záměr má být ve skutečnosti realizován v soukromém zájmu s ekonomickými výhodami čistě ve prospěch žadatelky a společnosti SPOLANA. Ze strany žadatelky, správních orgánů ani soudu nebyla naléhavost veřejného zájmu prokázána, resp. řádně a přesvědčivě vyhodnocena a vypořádána. Stěžovatelka namítla, že v žádosti žadatelka neuvedla nic ohledně splnění důkazního břemene. Tvrzení krajského úřadu, že „realizace předmětného záměru je ve veřejném zájmu, který lze definovat jako veřejný zájem sociálního a ekonomického charakteru a veřejný zájem s příznivými důsledky nesporného charakteru pro životní prostředí“, je spekulace. Žadatelka veřejný zájem tímto způsobem nedefinovala. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že likvidace odpadu využitím v energetice je neškodná, a dokonce ve veřejném zájmu. Pod pojem „jiný veřejný zájem“ lze podle žalovaného volně pojmout fakticky (téměř) jakoukoliv skutečnost. Stěžovatelka se však domnívá, že tzv. „jiný veřejný zájem“ musí být konkrétně formulován, (skutečně) naplněn a pro každý užitý případ řádně odůvodněn. Stěžovatelka tedy považuje část odůvodnění rozhodnutí žalovaného za mylnou, zavádějící a zřejmě i účelovou. Krajský úřad se podle stěžovatelky nevypořádal s tvrzeními stěžovatelky ohledně veřejného zájmu (vedle veřejného zájmu podle zákona) spočívajícího v tom, že samosprávy dlouhodobě usilují o rozvoj obce, a především o ochranu zdraví a života svých obyvatel. Stěžovatelka je dlouhodobě vystavena abiotickým vlivům, které pocházejí ze stávajícího areálu SPOLANA, a to v kumulaci s jinými obdobnými vlivy z širšího okolí. Tyto vlivy se podepisují nejen na stavu lidské populace, ale i na fauně včetně chráněných druhů. [6] Podle stěžovatelky jsou nepřezkoumatelné závěry žalovaného, že ZEVO (Zařízení pro energetické využití odpadu) přispívá k ochraně životního prostředí, snižuje celkovou produkci CO2, jedná se o nejekologičtější způsob zpracování komunálního odpadu, takto vyrobená energie šetří neobnovitelné zdroje energie, zbytkový odpad po spalování (škvára) lze využít jako druhotný produkt, jedná se o lepší alternativu k ukládání nerecyklovatelného odpadu do země apod. Stěžovatelka k tomu uvedla, že se jedná o pouhé domněnky, které nejsou ničím podložené. Dodávky do soukromé lokální distribuční soustavy nemohou být považovány za činnost ve veřejném zájmu, neboť z jejího provozu profituje toliko jmenovaný soukromý subjekt, a navíc do ní bude dodáváno (ve formě přebytků z vyrobené elektrické energie) méně než 5 % z celkové vyrobené elektrické energie. Stejně tak argumentace správních orgánů ohledně souladu záměru s územně plánovací dokumentací je pro prokázání veřejného zájmu záměru irelevantní. [7] Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud pouze převzal obecné floskule. Nevysvětlil (stejně jako správní orgány), v čem konkrétně spočívají přínosy ohledně toho, že záměr představuje komplexní iniciativu s výraznými sociálními, ekonomickými a environmentálními přínosy pro region. Stejně tak stěžovatelka považuje tvrzení o tom, že záměr vytvoří pracovní příležitosti a dosáhne snížení skládkového odpadu, spíše za reklamní slogany než za seriózní nezaujaté a (především) podložené uvážení skutečných dopadů do života obyvatel regionu. Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že energie ze záměru má sloužit prakticky výhradně společnosti SPOLANA, a tudíž jde jednoznačně o soukromý, nikoli veřejný zájem. [8] Podle názoru stěžovatelky není u záměru splněna ani podmínka naléhavosti důvodu převažujícího veřejného zájmu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve Středočeském kraji se totiž nachází další 3 spalovny odpadů, v regionu umístění záměru bez ohledu na politické uspořádání (okresy) se pak již nachází i ZEVO. Naléhavost veřejného zájmu nebyla žadatelkou, správními orgány ani krajským soudem prokázána a náležitě odůvodněna. [9] Správní orgány se podle stěžovatelky fakticky vůbec nevypořádaly s (ne)existencí jiného uspokojivého řešení ve smyslu § 56 zákona o ochr