10 As 158/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 158/2025- 40 - text  10 As 158/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: S-STAV s.r.o., Tržní náměstí 873/1, Teplice, zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Rouskem, Dubská 390/4, Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. D., zastoupený advokátem JUDr. Josefem Tichým, Šaldova 217/7, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. KUUK/080799/2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2025, čj. 15 A 22/2024-80, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 12 269,40 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Rouska, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Magistrát města Teplice, odbor územního plánování a stavebního řádu (stavební úřad), schválil žádost žalobkyně o vydání společného povolení pro stavební záměr „administrativní budova“ v areálu P. 27, T. – P. na pozemcích st. p. č. XA, parc. č. XB v katastrálním území P.. Žalobkyni poté bylo oznámeno, že rozhodnutí o společném stavebním povolení nabylo dne 19. 1. 2024 právní moci. Krátce poté však stavební úřad obdržel podání od osoby zúčastněné na řízení (OZNŘ), která byla jakožto vlastník sousedního pozemku v původním řízení opomenuta. OZNŘ uvedla, že žalobkyně zahájila stavební práce již v září 2023, tedy ještě před vydáním společného povolení, a že se na pozemku nachází „černá stavba“. Přestože jí bylo sděleno, že není účastníkem řízení, podala OZNŘ odvolání. Žalovaný následně dospěl k závěru, že OZNŘ měla být účastníkem řízení, proto se odvoláním věcně zabýval. Žalovaný uzavřel, že společné povolení fakticky nenabylo právní moci a stavba tak byla zahájena bez platného povolení. Za takové situace již podle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, nebylo možné v řízení o společném povolení pokračovat. Žádost žalobkyně proto žalovaný považoval za bezpředmětnou, rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a řízení zastavil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ten žalobu nejprve odmítl jako opožděnou, avšak po zásahu NSS ji věcně projednal a rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu porušení procesních práv žalobkyně. V odvolacím řízení totiž žalovaný dospěl ke změně právního názoru, a to na základě nových skutečností vyplývajících z fotografií, které stavebnímu úřadu předložila osoba zúčastněná na řízení až po vydání rozhodnutí v prvním stupni. Takové rozhodnutí bylo pro žalobkyni překvapivé a nebylo jí umožněno reagovat na nové právní posouzení. Vedení dokazování proto mohlo mít dopad na výsledek správního řízení. 2. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. a navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [4] Procesní práva žalobkyně dle stěžovatele nebyla porušena. Po doručení oznámení od OZNŘ stavební úřad na místě stavby svolal kontrolní prohlídku a žalobkyni seznámil s podaným odvoláním. Stěžovatel tak nerozhodoval na základě skutečností, které by pro žalobkyni byly neznámé. Proto je rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Ani absence výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. I v případě, kdy by se podařilo vyvrátit tvrzení OZNŘ, že stavba byla zahájena již v říjnu 2023, nic by to nezměnilo na (nezpochybněné) skutečnosti, že stavba byla zahájena nejpozději dne 19. 1. 2024, a to bez pravomocného stavebního povolení. [5] Podle krajského soudu je stěžejní otázkou, zda žalobkyně zahájila stavbu ještě předtím, než společné povolení nabylo právní moci. Tato otázka však prý není a nemá být předmětem sporu, neboť společné povolení ve skutečnosti nikdy právní moci nenabylo. Rovněž žalobkyně uznala skutečnost, že stavbu zahájila dne 19. 1. 2024 (tj. v den, který stavební úřad označil jako nabytí právní moci). Tyto skutečnosti ověřil stěžovatel leteckými snímky, avšak krajský soud se k tomu nijak nevyjádřil. Stěžovatel nesouhlasí ani s povinností hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť je na něj přenášeno předchozí pochybení krajského soudu, který žalobu odmítl pro opožděnost. [6] Žalobkyně uvedla, že rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný, a to ani pro absenci výslovné zmínky o ortofotomapě. Stěžovatel měl před vydáním rozhodnutí žalobkyni umožnit seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim (§ 36 odst. 6 správního řádu), což ale neučinil. Žalobkyně nebyla vyzvána k vyjádření k novým podkladům v odvolacím řízení. Stěžovatel se brání tím, že žalobkyně byla s relevantními podklady seznámena a fakticky se k nim vyjadřovala (tvrdí, že stavební úřad jí sdělil obsah odvolání). Taková argumentace však neobstojí. Povinnost podle § 36 odst. 3 správního řádu totiž nemůže být splněna neformálně či pouze částečně. Žalobkyně neměla možnost vyjádřit se k novým důkazům (zejména k fotografiím a dalším zjištěním) řádně a v kontextu zamýšleného právního posouzení věci. Nadto stěžovatel v odvolacím řízení pracoval i s podklady, s nimiž žalobkyně seznámena nebyla: například s ortofotomapou, kterou si nechal opatřit (jak uvádí až ve vyjádření k žalobě). Správní orgán není oprávněn předjímat, zda se vyjádření účastníka řízení projeví ve výsledku – je povinen mu tuto možnost poskytnout vždy. Neučiní-li tak, fakticky mu upírá právo na procesní obranu. Napadené rozhodnutí bylo pro žalobkyni překvapivé jak z hlediska důvodu, tak i z hlediska jeho formy. Stěžovatel řízení zastavil z procesního důvodu, který nebyl předmětem řízení, přičemž žalobkyně nemohla předpokládat, že odvolací orgán zastaví řízení z důvodu, že již započala se stavbou. Takový postup zcela vybočuje z rámce legitimního očekávání účastníka řízení. NSS v obdobných případech judikoval, že pokud odvolací orgán zamýšlí uplatnit odlišný právní názor, je povinen dát účastníkům možnost se k němu vyjádřit; nemůže tak učinit překvapivě (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2015, čj. 1 As 91/2015-47). Žalobkyně zdůraznila význam právní jistoty a ochrany dobré víry. Byla totiž stavebním úřadem informována o tom, že společné povolení nabylo právní moci (vyznačením doložky a výslovným sdělením). Na toto ujištění spoléhala a v souladu s tím zahájila realizaci stavby. Stran náhrady nákladů řízení nepovažuje žalobkyně kasační stížnost za přípustnou (dle § 104 odst. 2 s. ř. s.). Navrhla proto NSS, aby kasační stížnost zamítl. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] S ohledem na námitku nepřezkoumatelnosti [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] NSS nejprve posoudil, zda napadený rozsudek krajského soudu netrpí touto vadou. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nezohlednil všechny relevantní skutečnosti projednávaného sporu, vycházel z nesprávných zjištění a zatížil tak rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. [8] Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je třeba vykládat materiálně, tedy jako situaci, kdy z rozhodnutí nelze zjistit jeho obsah či důvody, na nichž spočívá, což znemožňuje jeho přezkum. Z rozhodnutí totiž musí být vždy zřejmé, jakým způsobem se soud vypořádal s uplatněnými námitkami a jakými úvahami se řídil. Opomenutí zásadní argumentace účastníků řízení proto může vést k závěru o nepřezkoumatelnosti. V posuzované věci však NSS takové pochybení neshledal. Krajský soud se s námitkami žalobkyně vypořádal a zohlednil rovněž vyjádření stěžovatele. Odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje úvahy, které krajský soud vedly k jeho právnímu závěru, a rozsudek vychází ze skutečností majících oporu ve správním spise. Tvrzení stěžovatele, že krajský soud opomenul zohlednit např. konání kontrolní prohlídky, tak neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí. NSS proto uzavřel, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, a přistoupil k posouzení věcných námitek. [9] Stěžovatel uvádí, že krajský soud považoval za klíčovou otázku, zda žalobkyně zahájila stavbu ještě předtím, než společné povolení nabylo (byť zdánlivě) právní moci. Tento závěr stěžovatel odmítá. [10] Je pravda, že krajský soud v bodě 43 napadeného rozsudku označil výše vymezenou otázku za zásadní, neučinil tak však ve vztahu k důvodům pro zrušení rozhodnutí stěžovatele. Ani krajský soud sám tuto otázku neposuzoval. Rozhodnutí stěžovatele bylo krajským soudem zrušeno, neboť dospěl k závěru, že pro žalobkyni bylo rozhodnutí stěžovatele překvapivé a že stěžovatel svým postupem zasáhl do jejích procesních práv – zejména tím, že jí neposkytl možnost vyjádřit se k právnímu názoru, který v odvolacím řízen