10 As 57/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 57/2025- 44 - text  10 As 57/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Bartoše a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Michal Martinec, Dobrovského 181, Roztoky, zastoupeného advokátkou Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, Národní 41, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, čj. MZP/2024/210/1045, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2025, čj. 18 A 43/202495. takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Popis věci [1] Správní orgány uznaly žalobce vinným přestupkem spočívajícím v tom, že v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení k využívání, sběru nebo výkupu autovraků soustředil vyřazená vozidla s ukončenou životností zbavená kapalin a jiných nebezpečných součástí (odpad kategorie č. 16 01 06) mimo vodohospodářsky zabezpečenou plochu. Předmětem kasačního přezkumu byla otázka společenské škodlivosti žalobcova jednání; NSS dospěl ve shodě s městským soudem k závěru, že žalobce naplnil kromě formální stránky také materiální stránku přestupku. [2] Žalobce byl v době spáchání přestupků provozovatelem zařízení k využívání, sběru nebo výkupu vozidel s ukončenou životností (autovraků), jejich zpracovatelem a prodejcem náhradních dílů. Česká inspekce životního prostředí (inspekce) provedla v zařízení žalobce ve dnech 17. 8. 2022 a 29. 11. 2022 kontrolu, na jejímž základě zahájila řízení mj. o přestupku podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (zákon o odpadech). [3] Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2024 uznala inspekce žalobce vinným a uložila mu pokutu 250 000 Kč. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal, ministerstvo rozhodnutí inspekce potvrdilo. Žalobu proti rozhodnutí ministerstva zamítl městský soud napadeným rozsudkem. [4] Městský soud s odkazem na judikaturu NSS dospěl – kromě jiného – k závěru, že jednání podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech je tzv. ohrožovacím přestupkem. K jeho dokonání tedy postačuje ohrožení právem chráněného zájmu; vznik reálného následku (účinku) není k naplnění skutkové podstaty potřebný. Městský soud dovodil, že materiální stránka přestupku v dané věci spočívá ve faktickém provozování činnosti v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení. Chráněným zájmem není jen ochrana životního prostředí, ale také veřejný pořádek v oblasti odpadového hospodářství. Žalobce provozoval své zařízení v rozporu s provozním řádem a není rozhodné, zda také ohrozil životní prostředí. Správní orgány prokázaly, že žalobce umístil autovraky i na ploše, která podle platného provozního řádu zařízení nebyla vodohospodářsky zabezpečenou plochou. Městský soud doplnil, že případné změny provozního řádu byl žalobce povinen neodkladně oznamovat krajskému úřadu; iniciovat tyto změny bylo zcela na něm. Městský soud nepovažoval za rozhodné to, že znečištěná voda z ploch, na nichž žalobce autovraky skladoval, je odváděna do odlučovače ropných látek, ani to, že odtok tohoto odlučovače žalobce nechává pravidelně analyzovat certifikovanou laboratoří. K těmto polehčujícím okolnostem správní orgány správně přihlédly při ukládání pokuty. II. Kasační stížnost a vyjádření ministerstva [5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Zpochybnil, že by skladování vyřazených vozidel na vodohospodářsky nezabezpečené ploše bylo společensky škodlivé. Namítal, že pozemek parc. č. 724 v katastrálním území Sluštice je vodohospodářsky zabezpečenou plochou (umožňující kontrolované nakládání s vodami). Na pozemku (který sousedí s halami č. 5.1 a 5.2 na pozemku parc. č. st. 725) se nachází vnitřní zpevněná komunikace, jejíž povrch je sice místy degradován, vodohospodářské zabezpečení je ale stále funkční. Stejně tak zmíněné haly jsou ze své podstaty vodohospodářsky zabezpečenou plochou. Jedná se o bývalé seníky, jejichž vnitřní prostory jsou proti srážkovým vodám zabezpečeny střechou; podzemní vody jsou pak chráněny před znečištěním případně uniklými kapalinami díky hydroizolovaným betonovým podlahám. [6] Stěžovatel argumentoval také tím, že Městský úřad Říčany u Prahy povolil stavební úpravy areálu za účelem jeho užívání jako autovrakoviště, a to včetně zpevněných ploch na pozemku parc. č. 724 a hal na pozemku parc. č. st. 725 (rozhodnutí ze dne 30. 6. 1998); takto následně užívání zařízení i kolaudoval (rozhodnutí ze dne 7. 3. 2001). Není rozhodné, že haly jsou v katastru nemovitostí evidovány jako zemědělské stavby. Na pozemku p. č. 736 se nachází odlučovač lehkých kapalin, který zachycuje veškerou dešťovou vodu i z pozemků parc. č. 724 a st. 725. Pravidelné testování odpadních vod dokládá funkčnost odlučovače. Pozemky parc. č. 724 a st. 725 tedy jsou vodohospodářsky zabezpečené plochy, byť nejsou v příloze č. 1 provozního řádu zařízení formálně označeny jako součásti provozovny autovrakoviště; to ale jen proto, že v době povolování zařízení stěžovatel nebyl vlastníkem všech pozemků v místě. [7] Ministerstvo považovalo napadený rozsudek za správný a zákonný. Uvedlo, že v době spáchání přestupku provozoval stěžovatel zařízení k využívání, sběru nebo výkupu autovraků na základě souhlasu Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 9. 12. 2009. Součástí tohoto souhlasu je i provozní řád zařízení stěžovatele z listopadu 2009. Z toho také správní orgány vycházely. III. Posouzení věci [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Obecně platí: přestupkem je společensky škodlivý (materiální stránka) protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem (formální stránka), nejdeli o trestný čin (§ 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Jak materiální, tak formální stránka přestupku musejí být naplněny současně. [10] V dané věci se stěžovatel jako podnikající fyzická osoba dopustil přestupku tím, že provozoval zařízení určené pro nakládání s odpady v rozporu s povolením provozu zařízení [§ 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech]. [11] O naplnění formální stránky přestupku ve věci nebyl spor. Jedinou kasační námitku směřoval stěžovatel proti závěru správních orgánů, resp. městského soudu, o naplnění materiální stránky přestupku, tedy proti posouzení společenské škodlivosti stěžovatelova jednání. [12] Společensky škodlivé je takové jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem; jde o materiální znak a nezbytnou podmínku odpovědnosti za přestupek. NSS ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že jednáním naplňujícím formální stránku přestupku je ve většině případů naplněna i stránka materiální, neboť zpravidla již zákonné vymezení pojmových znaků přestupku předpokládá, že jde o jednání společensky škodlivé (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2020, čj. 3 As 80/201832, bod 22). [13] Platí, že větší prostor pro zkoumání materiální stránky přestupku bude dán tehdy, jeli skutková podstata formulována abstraktně (rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2022, čj. 10 As 410/2021, č. 4395/2022 Sb. NSS, bod 26). Tak tomu je i v nyní posuzované věci. Je totiž možné si představit mnoho typů zařízení určených pro nakládání s odpady [§ 11 odst. 1 písm. r) zákona o odpadech]. Kromě toho, že jednotlivé typy zařízení se budou lišit v (typových) podmínkách svého provozu, každé jednotlivé zařízení se ještě navíc řídí svým provozním řádem, který stanoví další konkrétní a specifické provozní podmínky. Paleta jednání, kterým může provozovatel zařízení naplnit skutkovou podstatu uvedeného přestupku, bude proto velmi široká. [14] Stěžovatel nezpochybňoval, že provozoval své zařízení pro nakládání s odpady v rozporu s provozním řádem [k němuž krajský úřad do 1. 1. 2021 uděloval souhlas podle § 14 odst. 1 starého zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech; podle § 22 odst. 1 (nového) zákona o odpadech je provozní řád nedílnou součástí povolení]. Snažil se zprostit odpovědnosti za přestupek tím, že (i) celý areál autovrakoviště (včetně vytýkaných ploch) byl pro tento provoz kolaudován stavebním úřadem a (ii) inkriminované plochy, kde stěžovatel neoprávněně skladoval autovraky, fakticky byly vodohospodářsky zabezpečené (svedením dešťových vod do odlučovače ropných látek, resp. zastřešením v případě hal). [15] Argument, že objekt byl jako autovrakoviště kolaudován, ale neobstojí. Především: samotná kolaudace nějakého objektu jako zařízení k nakládání s odpady neopravňuje konkrétní subjekt, aby zde takové zařízení provozoval. Takové oprávnění vznikalo před rokem 2021 až na základě souhlasu vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (podle nyní účinné úpravy vzniká až povolením provozu zařízení podle § 22 zákona o odpadech). Tento souhlas, resp. povolení, je právním titulem, který teprve opravňuje svého adresáta provozovat zařízení k nakládání s odpady a který současně stanoví podmínky provozu takového zařízení.