2 Ads 98/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 98/2025- 27 - text  2 Ads 98/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. M., zast. JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalované: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, proti rozhodnutím žalované ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2012_KZ/106553 a č. j. FP/SEV/VN2015_KZ/049334, o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2025, č. j. 22 Ad 7/202458, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2025, č. j. 22 Ad 7/202458, se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná nejprve vydala výkazy nedoplatků ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. VN2012 KZ/106553, a ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. VN2015 KZ/049334, kterými vyměřila žalobci dlužné pojistné na zdravotním pojištění a penále (dále jen „původní výkazy nedoplatků“). Žalovaná následně přistoupila k podání exekučních návrhů a své pohledávky vymáhala po žalobci prostřednictvím soudních exekutorů. Proti vedeným exekucím se žalobce úspěšně soudně bránil, když obě exekuce byly zastaveny usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2022, č. j. 64 Co 204/2022104. Důvodem pro zastavení exekucí byla skutečnost, že žalobci nebyly řádně doručeny původní výkazy nedoplatků. [2] Žalovaná původní výkazy nedoplatků zrušila. Rozhodnutím ze dne 5. 1. 2023 zrušila výkaz nedoplatků ze dne 11. 9. 2015 a rozhodnutím ze dne 15. 12. 2022 výkaz nedoplatků ze dne 15. 9. 2020. Následně vydala nové výkazy nedoplatků ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. VN2012 KZ/106553 (dále jen „první výkaz nedoplatků“; tento výkaz se týká nedoplatků za období od 10. 1. 2012 do 31. 7. 2015), a ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. VN2015_KZ/049334 (dále jen „druhý výkaz nedoplatků“; jeho předmětem jsou nedoplatky za období od 1. 8. 2015 do 10. 8. 2020). Proti oběma výkazům se žalobce bránil námitkami. [3] Žalovaná se s námitkami neztotožnila. Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2012_KZ/106553 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), potvrdila první výkaz nedoplatků a rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2015_KZ/049334 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), potvrdila druhý výkaz nedoplatků. [4] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení obou napadených rozhodnutí. [5] Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 22 Ad 7/202458. Výrokem I. zrušil první napadené rozhodnutí a výrokem II. žalobu ve zbytku (tj. ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí) zamítl. Výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [6] Krajský soud neprovedl žalobcem navržené důkazy. Účastnický výslech žalobce krajský soud neprovedl, protože s ohledem na obsah žalobcem vznesených námitek se jevilo provedení navrhovaného důkazu nadbytečným. Ostatní žalobcem navržené důkazy nebyly svou povahou důkazem, neboť se jednalo o listiny již obsažené ve správním spise, popřípadě o doručenky prokazující doručení napadených rozhodnutí žalobci. [7] Žalobce namítal, že žalovaná nezohlednila, že výkaz nedoplatků není ex lege vyměřovací úkon. K této námitce krajský soud uvedl, že mu není zřejmé, kam žalobce svou námitkou směřoval. Pokud měl žalobce za to, že žalovaná má o povinnosti k úhradě pojistného rozhodovat primárně platebním výměrem ve smyslu § 53 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, mýlí se. Z § 53 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění totiž plyne, že je na úvaze zdravotní pojišťovny, zda přistoupí k vyměření dlužného pojistného výkazem nedoplatků nebo platebním výměrem. Žalobce navíc v žalobě nijak nespecifikoval, jak namítaným postupem žalované mohl být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. [8] Krajský soud se dále neztotožnil s námitkou, že napadená rozhodnutí odporují zákonu, jelikož předmětné výkazy nedoplatků nejsou vydány vůči žalobci jako osobě samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), nýbrž nesprávně vůči žalobci jako fyzické osobě. Krajský soud konstatoval, že právním důvodem vzniku dlužných částek je nesplnění povinnosti hradit předepsanou výši pojistného v době evidence žalobce v kategorii plátce pojistného jako OSVČ – samoplátce, přičemž dlužné pojistné je vyměřováno žalobci jako fyzické osobě s právní subjektivitou. Není podstatné, zda je dlužné pojistné včetně penále žalobci vyměřováno za období, kdy byl OSVČ, či za období, kdy byl evidován v odlišné kategorii plátců. Postavení žalobce v době vzniku povinnosti platit pojistné na zdravotní pojištění má význam pouze z hlediska určení, kdo je plátcem zdravotního pojištění, a výše pojistného. Žalobce navíc nijak nespecifikoval, jak byl namítaným postupem žalované zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. [9] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaná v rozporu se zákonem doručovala listiny do obou datových schránek žalobce. S ohledem na dřívější okolnosti s doručováním původních výkazů nedoplatků žalovaná z opatrnosti doručovala žalobci výkazy do všech jeho aktivních datových schránek, aby předešla pochybnostem o řádném doručení. Krajský soud považoval uvedený postup žalované za zcela pochopitelný a neshledal jej jakkoli nezákonným ani pro žalobce obtěžujícím. Nadto ani ve vztahu k této námitce žalobce neuvedl, jak byl tímto postupem žalované zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. [10] Žalobce dále namítl, že výkazy nedoplatků byly označeny shodným číslem jako původní výkazy nedoplatků. Krajský soud připustil, že způsob identifikace výkazů nedoplatků mohl působit nepřehledně. Je však zřejmé, že nyní přezkoumávané výkazy nedoplatků jsou označeny jiným datem vydání. Žalobce si navíc musel být vědom toho, že původní výkazy nedoplatků byly žalovanou zrušeny. [11] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že nebylo zřejmé, proč žalovaná zvolila jako kontrolní období právě dané období a proč vydala dva výkazy nedoplatků. Postup žalované totiž závisí na jejím uvážení a krajský soud neshledal tento postup jakkoli nezákonným. Ani ve vztahu k této námitce žalobce neuvedl, jak byl namítaným postupem žalované zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. [12] Krajský soud však přisvědčil námitce prekluze dlužného pojistného ve vztahu k prvnímu výkazu nedoplatků, kterým bylo žalobci vyměřeno dlužné pojistné za období od 10. 1. 2012 do 31. 7. 2015. Krajský soud zdůraznil, že z judikatury vyplývá, že lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění stanovená v § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zákon o pojistném“), je lhůtou prekluzivní, a nikoli promlčecí. Otázkou prekluze se žalovaná v prvním napadeném rozhodnutí nijak nezabývala. To by nebylo na škodu, pokud by ovšem z výkazu nedoplatků bylo zřejmé, že dlužné částky jsou vyměřeny pouze za neprekludovaná období. Z prvního výkazu nedoplatků však vyplývá, že ke dni 8. 2. 2024, kdy byl výkaz nedoplatků vydán, vyměřila žalovaná žalobci pojistné také mj. za období duben 2013 až leden 2014, u kterého obecně ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o pojistném již v době vydání výkazu nedoplatků uplynula prekluzivní lhůta 10 let. Ačkoliv na běh této doby mohl mít vliv úkon žalované vedoucí ke zjištění pojistného nebo jeho vyměření, o takovém úkonu není v prvním výkazu nedoplatků ani v prvním napadeném rozhodnutí zmínky a o takovém úkonu nevypovídá ani žalovanou předložená spisová dokumentace. Z tohoto důvodu krajský soud první napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [13] Krajský soud však neshledal námitku prekluze důvodnou ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí. Je totiž zřejmé, že žalovaná v druhém výkazu nedoplatků vyměřila žalobci dlužné pojistné a penále za období od 1. 8. 2015 do 10. 8. 2020, a nemohlo tak dojít ke dni jeho vydání k prekluzi práva předepsat pojistné. [14] Na závěr krajský soud uvedl, že nepřehlédl námitky, jež žalobce vznesl při jednání dne 19. 3. 2025 týkající se skutečnosti, že první a druhý výkaz nedoplatků neobsahují žádné odůvodnění, nemají elementární náležitosti, není zjevné, za jaké období bylo pojistné stanoveno, jakým způsobem došlo k výpočtu penále, a není v nich stanoven den, ke kterému bylo pojistné zjištěno. Tyto námitky ovšem neměly žádný předobraz v žalobě a byly podány opožděně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [15] Proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [16] Stěžovatel uvedl, že důvody, pro něž krajský soud zrušil první napadené rozhodnutí, se uplatní i ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí. [17] Stěžo