2 Afs 22/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 22/2024- 120 - text  2 Afs 22/2024 - 125 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Lukáše Pišvejce a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: EDGE CZ s. r. o., se sídlem Hyacintová 3222/10, Praha 10, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. 37470/20/530021444711869, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. 10 Af 38/2020292, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný částečně zamítl její odvolání a potvrdil 8 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. 4. 2015 (dále jen „správce daně“), jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období duben až říjen 2011 a leden 2012 v celkové výši 192.575.895 Kč a stanoveno penále za tato období v celkové výši 38.515.177 Kč, dále potvrdil 3 platební výměry ze dne 4. 7. 2016, jimiž byla vyměřena DPH za období květen, červen 2012 a leden 2013 v celkové výši 7.275.282 Kč, a dále změnil 3 platební výměry správce daně ze dne 4. 7. 2016 o vyměření nadměrného odpočtu DPH za období únor, březen a duben 2012 v řádcích týkajících se nároku na odpočet daně a výpočtu daně. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud se nejprve zabýval námitkami týkajícími se žalovaným opatřených důkazů pocházejících z trestního řízení vůči jednatelům žalobkyně. V prvé řadě dovodil, že žalobkyně měla možnost proti těmto podkladům z trestního řízení uplatnit procesní obranu, proto nemohlo dojít k porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Následně se vyjádřil k použitelnosti závěrů rozsudku městského soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 40 T 4/2018, jímž byli jednatelé žalobkyně odsouzeni za zločin zkrácení daně podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní rozsudek“), v daňovém řízení. [3] Předně městský soud dovodil, že i nepravomocný trestní rozsudek je v daňovém řízení možné hodnotit jako listinný důkaz, proti němuž však má daňový subjekt zachovány veškeré námitky podle daňového řádu. Podle městského soudu navíc žalovaný závěry nepravomocného trestního rozsudku mechanicky nepřevzal, ale každou skutečnost z něj vyplývající hodnotil vlastní úvahou a vypořádal námitky žalobkyně proti němu směřující. [4] Pakliže došlo v průběhu soudního řízení k nabytí právní moci trestního rozsudku, je městský soud vázán jeho výrokem, a to částí skutkovou i právní, ve smyslu § 52 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Městský soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že vázanost trestním rozsudkem nenastala, neboť nebyl vydán v trestní věci žalobkyně, ale jejích jednatelů, a zároveň se rozcházejí závěry trestních soudů o fakticitě plnění s výsledky daňového řízení. Podle městského soudu byli jednatelé žalobkyně odsouzeni za jednání, které spočívalo v účasti žalobkyně v podvodném řetězci v úmyslu jménem žalobkyně získat vyplacení nadměrného odpočtu z obchodů žalobkyně a společnosti AMG, tedy za jednání, které je předmětem daňového řízení v nyní posuzované věci. Co se týče fakticity plnění, trestní soudy (nalézací, odvolací i dovolací) o této otázce neučinily žádný zásadní závěr, neboť z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně nebyla tato skutečnost podstatná, klíčová byla chybějící daň a nesplnění podmínek pro nárokovaný odpočet na straně žalobkyně – na těchto skutečnostech se plně shodují jak správní orgány, tak trestní soudy. Městský soud rovněž uvedl, že pro daňové řízení není relevantní výše přiznané náhrady škody, tj. povinnosti stanovené jednatelům žalobkyně v trestní věci z titulu vylákání odpočtu, neboť v projednávané věci jde o správné zjištění a stanovení daně z těch obchodů, za něž odpočet vyplacen ještě ani nebyl. [5] Následně se městský soud zabýval hodnocením účasti žalobkyně v obchodním řetězci. Podle městského soudu žalovaný v rámci daňového řízení shromáždil komplex nepřímých důkazů spolehlivě prokazujících, že neodvedení daně bylo důsledkem podvodného jednání, přičemž součástí řetězce, v jehož rámci došlo k daňovému podvodu, byla i žalobkyně a její dodavatel společnost AMG. Městský soud dále dovodil, že žalovaný přesvědčivě popsal skutečnosti svědčící o tom, že hlavním cílem žalobkyně nebyl řádně vedený obchod a obchodní rozvoj, ale čerpání finančních prostředků od státu prostřednictvím účelově vytvořených obchodních řetězců. [6] V rámci svých úvah týkajících se objektivních okolností z hlediska zapojení žalobkyně do podvodu se městský soud zaobíral též námitkou porušení legitimního očekávání žalobkyně z důvodu, že v rozhodnutích žalovaného ze dne 19. 11. 2019 č. j. 45480/19/530021444711869 a č. j. 45473/19/530021444711869, v nichž byla zkoumána rovněž účast žalobkyně na daňovém podvodu pro jiná zdaňovací období, dospěl žalovaný k závěru o neprokázání naplnění vědomosti o zapojení do podvodného řetězce. Městský soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť žalovaný oproti rozhodnutím ze dne 19. 11. 2019 vycházel z širšího okruhu podkladů, a to zejména z trestního rozsudku. II. Argumentace účastníků řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka shledává v tom, že městský soud přezkoumal rozhodnutí, které je samo nepřezkoumatelné. Rozhodnutí žalovaného je podle mínění stěžovatelky stiženo vadou nepřezkoumatelnosti stran chybějících úvah ohledně identifikace chybějící daně. Dále stěžovatelka dovozuje nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost napadeného rozsudku v části, v níž se městský soud vypořádává s otázkou náhrady škody přiznané v trestním řízení a její relevance pro daňové řízení. [9] Za vadu v soudním řízení stěžovatelka spatřuje skutečnost, že městský soud považoval trestní rozsudek za závazný ve smyslu § 52 odst. 2 s. ř. s. [10] Stěžovatelka upozorňuje, že městský soud tím, že vyšel z trestního rozsudku, prolomil § 75 odst. 1 s. ř. s. Dále argumentuje zejména nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09, z něhož dovozuje, že vázanost soudu jiným již vydaným rozhodnutím může být dána toliko vůči osobám, které v rámci řízení, jehož výsledkem bylo vydání daného „zavazujícího“ rozhodnutí, měly postavení účastníka řízení. Podle stěžovatelky totiž platí, že není ústavně konformní, aby byla subjektu práva uložena povinnost na základě rozhodnutí vydaného v rámci jiného řízení, neboť na něm nemohl daný subjekt aktivně participovat, hájit při něm své zájmy, a tedy neměl možnost ovlivnit jeho výsledek. Stěžovatelka rovněž upozornila na to, že v trestním rozsudku nebyla nijak řešena otázka přičitatelnosti jednání jednatelů stěžovatelce. [11] Závaznost trestního rozsudku není podle stěžovatelky dána rovněž z toho důvodu, že v trestní a daňové rovině nebylo řešeno shodné jednání. Městský soud v tomto směru pochybil, když vycházel z nesprávných zjištění orgánů činných v trestním řízení, které chybně kalkulovaly údajnou zkrácenou daň z faktur týkajících se přijatých plnění od společnosti AMG, z nichž si stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet daně na vstupu, ačkoliv mohly být považovány za relevantní informace nanejvýš ve vztahu k nároku na osvobození plnění při dodání zboží do jiného členského státu. Podle stěžovatelky městský soud postupoval nesprávně, když dospěl k závěru o závaznosti trestního rozsudku pouze na základě úvahy o naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně vyčíslené pomocí hodnot faktur od společnosti AMG, aniž by toto zjištění zasadil do kontextu dosavadních zjištění v daňové rovině. [12] Stěžovatelka tvrdí, že městský soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru o účasti stěžovatelky na daňovém podvodu, aniž by bylo prokázáno, že chybějící daň se týká právě těch plnění, ohledně nichž stěžovatelka uplatňovala nárok na odpočet. [13] V posuzované věci podle stěžovatelky nebylo prokázáno naplnění vědomostního testu stran její účasti na podvodu na DPH. Stěžovatelka v tomto směru poukazuje na skutečnost, že žalovaným identifikované okolnosti nesvědčí o její vědomé účasti v podvodném řetězci. [14] Stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala námitku porušení legitimního očekávání uplatněnou již v žalobě a uvedla, že napadené rozhodnutí dosp