2 Azs 232/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 232/2024- 30 - text  2 Azs 232/2024 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Evy Šonkové a Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: B. J., zast. JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou se sídlem Riegrova 1378/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OAM261/ZAZA11K102023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2024, č. j. 34 Az 7/2024123, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Markéty Němcové, advokátky, do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 6 135 Kč. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce je příslušníkem Irácké republiky. Ze své vlasti vycestoval letecky v březnu 2011. Iráckou republiku pravidelně soukromě a obchodně navštěvoval, přičemž naposledy tam byl v roce 2011. Žalobce byl na území České republiky opakovaně pravomocně odsouzen. Žalobci byl ukončen trvalý pobyt v České republice, a to z důvodu nástupu do výkonu trestu v roce 2019. Dne 13. 3. 2023 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice s odůvodněním, že je pro něho návrat do Iráku nebezpečný. Jako jeden z důvodů hrozícího nebezpečí po návratu do Iráku uvedl, že v České republice pomohl rozkrýt trestnou činnost, a to mimo jiné i k vlivné osobě, která je na útěku a žije v Iráku. Dále uvedl, že je křesťanského vyznání a má křesťanskou symboliku vytetovanou na těle, za to mu v zemi původu hrozí zabití. Žalovaný rozhodl o jeho žádosti tak, že azyl nelze udělit pro existenci důvodů podle § 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), a doplňkovou ochranu nelze udělit pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále „rozhodnutí žalovaného“). [2] Krajský soud se ve věci zabýval výkladem podmínek § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu, podle něhož azyl nelze udělit, pokud cizinec jako pravomocně odsouzený za zvlášť závažný zločin představuje nebezpečí pro společnost, a § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu, podle něhož doplňkovou ochranu nelze udělit, jeli důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, se dopustil vážného zločinu (dále „vylučující klauzule“). Žalobce v žalobě nerozporoval naplnění první podmínky pravomocného odsouzení za zvlášť závažný zločin, ale tvrdil, že nepředstavuje aktuální nebezpečí pro společnost [druhá podmínka § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu]. Soud shledal, že žalovaný s ohledem na trestní minulost žalobce dostatečně a přesvědčivě odůvodnil, že žalobce představuje skutečné a dostatečně závažné nebezpečí pro společnost. Nedostatečně posouzenou krajský soud shledal otázku aktuálnosti nebezpečí pro společnost. Žalovaný byl povinen prokázat, že ohrožení společnosti ze strany žalobce aktuálně hrozí, a to zvláště pokud jsou ze strany žalobce předkládány důkazy o tom, že tomu tak není. Především měl zohlednit důvody rozhodnutí o podmíněném propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. [3] Kasační stížnost podal žalovaný (dále „stěžovatel“) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [4] Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu v tom, že by nedostatečně reflektoval aktuální a rodinné poměry žalobce, a nemohl tak řádně posoudit podmínku aktuálnosti hrozby. [5] Stěžovatel namítá, že vzhledem k tomu, jakých trestných činů se žalobce dopustil, není pochyb o tom, že na něj dopadá vylučující klauzule ve smyslu § 15 a § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Při posouzení závažnosti trestných činů, za které byl žalobce pravomocně odsouzen, stěžovatel zohlednil povahu trestného činu, přitěžující či polehčující okolnosti, úmyslnou povahu uvedeného trestného činu, povahu a rozsah škod způsobených tímto trestným činem, míru účasti jmenovaného na trestné činnosti a další subjektivní a objektivní okolnosti případu. [6] Stěžovatel namítá, že velmi podrobně zhodnotil a odůvodnil osobní a rodinné poměry žalobce. Žalobce u soudu pouze doložil a aktualizoval různé výpisy týkající se jeho majetkových poměrů, výživné na dceru a pracovní a darovací smlouvy. Tyto podklady stěžovatel zhodnotil ještě před jejich aktualizací žalobcem a shledal, že informace z nich nevyvracejí trvání aktuální hrozby osoby žalobce pro společnost. Aktuálnost hrozby nevyvrací ani podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu. [7] Dle stěžovatele krajský soud pochybil, protože upozadil závažnost a význam ekonomické kriminality. Žalobce svojí činností naplnil znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině. Stěžovatel zároveň upozorňuje na výraznou žalobcem způsobenou škodu i vysoký trest odnětí svobody, který mu byl uložen. Trvá na tom, že žalobce stále ohrožuje zájmy společnosti, práva a svobody druhých, a jeho jednání tak představuje nebezpečí pro společnost z prospektivního hlediska. [8] Žalobce se ztotožňuje se závěry rozsudku krajského soudu. Připouští, že naplnil jednu z podmínek pro aplikaci vylučující klauzule, neboť vskutku byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin. Má však za to, že nenaplnil druhou podmínku, protože nepředstavuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro společnost. [9] Stěžovatel se podle žalobce nevypořádal s aktuálností nebezpečí pro společnost, a ani nemohl, neboť žalobce je již téměř dva roky podmíněně propuštěn z výkonu trestu, tedy na svobodě, a za tuto dobu nejednal tak, že by představoval hrozbu a nebezpečí pro společnost. Od propuštění nespáchal přestupek ani trestný čin. Má stálé zaměstnání, splácí své dluhy dle splátkového kalendáře, oženil se s dlouholetou přítelkyní, se kterou vede rodinnou domácnost, a aktivně se snaží o obnovení vztahu s nezletilou dcerou. Chová se tak, aby se začlenil do společnosti, byl pro ni přínosem a napravil chyby, kterých se dopustil v minulosti. [10] Jako důkaz předložil žalobce oddací list, který prokazuje, že dne 12. 10. 2024 uzavřel manželství s V. Š., a výpisy z účtu ukazující, že pravidelně hradí exekuční závazky a výživné na nezletilou dceru. [11] Žalobce namítá, že argumentace stěžovatele založená na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/201628, není přiléhavá. V rozsudku se soud zabýval vymezením pojmu závažný zločin, nikoliv vymezením pojmu skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro společnost. [12] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. [13] Přijatelností kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabývá i v situacích, kdy je stěžovatelem žalovaný správní orgán (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Azs 56/201685, či ze dne 29. 11. 2016, č. j. 7 Azs 231/201655). Konkrétně v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, uvedl, že kasační stížnost podanou žalovaným správním orgánem lze považovat za přijatelnou, „pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu. Přijatelnost by byla konstatována bez ohledu na to, že by takovým pochybením krajský soud zásadně nemohl zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatele.“ [14] Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti, a důvody přijatelnosti nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Nejvíce se důvodu přijatelnosti uvedenému pod písm. d) § 103 odst. 1 s. ř. s. blíží tvrzení stěžovatele o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Samotný nesouhlas stěžovatele se závěry vyslovenými krajským soudem v rozsudku však nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezakládá. Obecná tvrzení stěžovatele, že úsudek soudu o tom, že stěžovatel dostatečně v rozhodnutí žalovaného nereflektoval aktuální a osobní poměry žalobce, je chybný nebo že soud nezhodnotil závažnost ekonomické trestné činnosti stěžovatele, nedostačuje k dovození nepřezkoumatelnosti rozsudku. Krajský soud důkladně a s odkazy na relevantní judikaturu Soudního dvora EU vyložil, jakými kritérii je třeba hodnotit aktuálnost a dostatečnou intenzitu nebezpečí žadatele o mezinárodní ochranu pro společnost (viz body 35 a 36 jeho rozsudku). Dále v bodě 37 hodnotil s ohledem na jeho konkrétní poměry ve světle uvedených kritérií závažnost trestné činnosti žalobce, dokonce se ztotožnil s hodnocením stěžovatele, který zohlednil nejen zvlášť závažný zločin spáchaný žalobcem, ale i přihlédl k jeho další trestné činnosti. Konečně krajský soud velmi podrobně, avšak aniž by vyslovil definitivní závěr ohledně toho, zda žalobce aktuálně, tj. v době rozhodování správního orgánu, představu