21 Ads 159/2025 – Nejvyšší správní soud

21 Ads 159/2025- 22 - text  21 Ads 159/2025 - 26 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. V., zastoupený JUDr. Markem Chlebikem, advokátem se sídlem Školská 694/32, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2025, č. j. 41 Ad 14/2024  67, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce požádal na Okresní správě sociálního zabezpečení Jihlava dne 20. 12. 2023 o invalidní důchod. Žalovaná, Česká správa sociálního zabezpečení, jeho žádost prvostupňovým rozhodnutím ze dne 5. 2. 2024, č. j. X, zamítla. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 1. 2. 2024, č. j. LPS/2023/3450JI_CSSZ („první posudek“), totiž žalobce nebyl invalidní. Nešlo u něj o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). [2] Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. V nich odkázal především na lékařské zprávy z Psychiatrické nemocnice Jihlava, kde byl opakovaně umístěn k nedobrovolné hospitalizaci. Uvedl, že má několikaleté poruchy vnímání a myšlení, včetně paranoidního a agresivního chování. V námitkách dále popisoval své bludy. K jeho nedobrovolné hospitalizaci docházelo v poslední době opakovaně. Dále žalobce odkázal na několik důkazů, podle kterých měl být neschopen práce. V průběhu řízení o námitkách byl vyhotoven nový posudek o žalobcově invaliditě – posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 5. 2024, č. j. LPS/2024/430NRKRH_CSSZ („druhý posudek“). Podle něj jde u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Z posudku vyplynulo, že žalobce je invalidní, konkrétně ve III. stupni invalidity. Jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 %. Vznik invalidity druhý posudek stanovil k datu 19. 1. 2024. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tento druhý posudek stanovil zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3e (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Tato položka stanoví míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí od 70 do 80 %. V případě žalobce druhý posudek stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici daného rozmezí, tj. 70 %. [3] Žalovaná poté zkoumala otázku získání potřebné doby pojištění podle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. V rámci toho vyhotovila osobní list důchodového pojištění, který je nedílnou součástí rozhodnutí v námitkovém řízení. Z přiloženého osobního listu důchodového pojištění zjistila, že žalobce získal v rozhodném období 10 let před vznikem invalidity, tj. v době od 19. 1. 2014 do 18. 1. 2024, pouze 1 rok a 152 dnů doby pojištění místo potřebných 5 let. Nesplnil tak podmínku získání potřebné doby pojištění. V rozhodném období 20 let od data vzniku invalidity, tj. od 19. 1. 2004 do 18. 1. 2024, pak získal pouze 4 roky a 283 dnů místo potřebných 10 let pro nárok na invalidní důchod. Ani tuto podmínku získání potřebné doby pojištění tak nesplnil. Byť byl tedy žalobce v průběhu řízení o námitkách shledán invalidním, nárok na invalidní důchod mu z důvodu nesplnění podmínky získání potřebné doby pojištění nevznikl. Proto žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 6. 2024, č. j. XY, žalobcovy námitky zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 41 Ad 14/2024  24, zamítl. V jádru věci šlo dle krajského soudu o to, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění pro to, aby mu žalovaná mohla přiznat invalidní důchod. Žalovaná tvrdila, že tuto potřebnou dobu žalobce nezískal, což ani sám žalobce podle krajského soudu nezpochybňoval. To, že žalobce potřebnou dobu pojištění nezískal, vyplynulo i ze správního spisu. Krajský soud shrnul, že v režimu § 40 odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění žalobce v době od 19. 1. 2014 (10 let zpětně ode dne vzniku invalidity) do 18. 1. 2024 získal pouze jeden rok a 152 dnů doby pojištění. Podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění přitom potřeboval minimálně pět let pojištění. Dále v režimu § 40 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění žalobce v období od 19. 1. 2004 (20 let zpětně ode dne vzniku invalidity) do 18. 1. 2024 získal pouze čtyři roky a 283 dnů. Potřeboval přitom minimálně 10 let. Nebyl tu ani zákonný prostor pro přiznání tzv. invalidního důchodu v mimořádných případech (§ 42 zákona o důchodovém pojištění). [5] Žalobce tento rozsudek krajského soudu napadl kasační stížností, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 Ads 253/2024  25, vyhověl, tedy zrušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud dostatečně nevyjádřil k argumentaci žalobce, v níž „rozporuje stanovení vzniku jeho invalidity, která byla revizním lékařským posudkem stanovena až počínaje 19. 1. 2024. (…) [žalobce] však konstantně tvrdí, že psychickými obtížemi, kvůli kterým není schopen sehnat, resp. si udržet zaměstnání, a kvůli tomu tedy není schopen splnit potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, trpí již dlouhou dobu.“ Nejvyšší správní soud shrnul, že posouzení této argumentace „v logické posloupnosti předchází samotnému posouzení splnění podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod, resp. následným úvahám o případné tvrdosti zákona a prominutí nesplnění jedné z podmínek.“ Krajský soud se tak měl znovu zabývat tím, zda byla invalidita žalobce stanovena ke správnému datu, jelikož od toho se odvíjí výpočet potřebných dob pojištění. [6] Krajský soud nařídil ve věci jednání. V jeho rámci provedl k důkazu celkově třetí posudek vypracovaný na jeho žádost posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) ze dne 3. 6. 2025, ev. č. SZ/2025/933BR8. („třetí posudek“) Tento posudek stanovil den vzniku invalidity shodně s druhým posudkem, tedy ke dni 19. 1. 2024. Komise vyšla především z faktu, že první kontakt žalobce s psychiatrem je dokumentován až za hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Jihlava, z níž byl propuštěn právě 19. 1. 2024; ke dni propuštění byl žalobcův stav stabilizovaný. PK MPSV rovněž zopakovala, že stanovení dřívějšího data vzniku invalidity nebylo možné. Krajský soud i na základě třetího posudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ačkoliv v konkrétní věci žalobce krajský soud připustil, že zákonem nastavený systém přiznávání invalidních důchodů zcela nezohledňuje specifika žalobcova znevýhodnění, dospěl přesto k závěru, že ani v tomto případě nebyla použitá právní úprava protiústavní. Stejně jako ve zrušeném rozsudku č. j. 41 Ad 14/2024  24 zdůraznil, že pravidla pro přiznávání invalidních důchodů stanovuje především zákonodárce – za což nese i politickou odpovědnost. Úkolem správního soudu poté je, aby přezkoumal, zda žalovaná postupovala podle těchto pravidel. Pokud by soud z popsaných ústavně vymezených mantinelů vykročil, jednal by v rozporu s principem dělby moci. Soud proto nemůže svou vlastní vůlí nahrazovat pravidla zakotvená zákonodárcem, i kdyby na věc měl jiný pohled. Krajský soud uvedl, že musel postupovat podle zákonné úpravy, a tedy setrvat na závěrech svého prvního rozsudku. Navíc dodal, že žalobce by potřebnou dobu pojištění nezískal, ani pokud by se den vzniku invalidity posunul více do minulosti. Závěrem krajský soud žalobci doporučil, aby zkusil požádat o odstranění tvrdosti zákona. [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá především opětovné nedostatečné zhodnocení předkládané argumentace, která se týká stanovení počátku jeho invalidity, tedy data, které je rozhodné pro stanovení, zda stěžovatel splnil potřebnou dobu pojištění. Stěžovatel zejména namítá, že krajský soud vycházel pouze z podkladů poskytnutých žalovanou, a nijak argumentačně nezdůvodnil ani neupřesnil, proč jako počátek jeho invalidity bylo stanoveno datum 19. 1. 2024. Stěžovatel dále shrnul dosavadní vývoj své nemoci. V kasační stížnosti znovu upozornil na své psychické potíže, které trvají několik let, a kvůli kterým