21 Ads 86/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Ads 86/2025- 41 - text  21 Ads 86/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) P. V., b) R. V., zastoupený zákonným zástupcem žalobcem a), oba zastoupeni JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti žalovanému: Zlínský kraj, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2025, č. j. 31 A 51/2024392, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně podle § 82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten měl spočívat v · opomenutí učinit přiměřené a cílené kroky k zajištění dostupnosti poskytování sociálních služeb žalobci b) v nejméně omezujícím prostředí a v souladu s jeho potřebami; · v opomenutí učinit přiměřené a cílené kroky k zajištění dostupnosti poskytování sociálních služeb žalobci b) v nejméně omezujícím prostředí a v souladu s jeho potřebami a tím v prohloubení tíživé životní situace a společenského vyloučení žalobce a); · v opomenutí přijmout přiměřené úpravy pro skupinu osob se zdravotním znevýhodněním, které je žalobce b) příslušníkem, a pro žalobce b) tak, aby mohl využívat vhodných služeb sociální péče určených veřejnosti ve shodě s jeho potřebami; · opomenutí přijmout přiměřené úpravy, aby mohl žalobce b) využívat vhodných služeb sociální péče určených veřejnosti ve shodě s jeho potřebami, a tím v prohloubení tíživé životní situace a společenského vyloučení žalobce a). [2] Podle žaloby byl žalobci b) diagnostikován [citlivý údaj], přiznána invalidita třetího stupně a byl omezen ve svéprávnosti. Žalobce a) je otcem a opatrovníkem žalobce b). Jako samoživitel s vážným neurologickým onemocněním páteře není schopen zajistit péči o žalobce b). Žalobci b) přitom byla v minulosti nařízena ústavní výchova poté, co svého otce fyzicky napadl, a ten již nebyl schopen zajistit péči o něho. Od 16. 3. 2020 do 6. 7. 2024 tak žalobce b) pobýval v Dětském domově se školou a základní školou v O. – K. (dále také jen „DDŠ“). Již před 6. 7. 2024 se žalobce a) obrátil s žádostí o pomoc se zajištěním pobytové služby pro žalobce b) na žalovaného, avšak bez konkrétního výsledku. Následně mohl žalobce a) pouze na jeden den využít odlehčovací službu a kvůli nedostupnosti sociálních služeb musel být žalobce b) hospitalizován od 27. 7. 2024 do 2. 9. 2024 v nevhodném prostředí uzavřeného oddělení P. n. v K. Žalobce a) pak podal dne 29. 8. 2024 žádost o poskytnutí sociální služby v chráněném bydlení D. N. V. kde je žalobci b) od dne 21. 10. 2024 poskytována sociální služba chráněné bydlení. Stalo se tak ale bez podílu žalovaného. [3] Žalovaný podle žalobců o potřebě zajistit vhodné sociální služby ví nejméně od roku 2018, kdy jej kontaktoval ve věci žalobce b) orgán sociálně právní ochrany dětí (dále „OSPOD“). Žalovaný si je také dlouhodobě vědom nedostupnosti služeb pro osoby v podobném postavení jako je žalobce b). Podle žalobců tak žalovaný nepodnikl potřebné kroky, které by odpovídaly specifickým potřebám žalobce b), tj. specifickému zdravotnímu znevýhodnění a chování náročnému na péči. Žalovaný tím podle žalobců porušil jejich veřejné subjektivní právo na péči vyplývající z čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a z § 38 a § 95 písm. g) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), jakož i právo na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu vyplývající z § 2 odst. 2 zákona o sociálních službách a čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských a sociálních právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.; dále jen „Pakt“). Žalobce a) pak byl též zkrácen na veřejném subjektivním právu na podporu a pomoc dle čl. 19 a 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s.; dále „CRPD“) či dle čl. 10, 30 a 31 Listiny. K tomu žalobci odkázali na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ve věci FIDH proti Belgii, stížnost č. 75/2011, a na právo žalobce a) „nepečovat“. [4] Podle žalobců žalovaný uvedeným jednáním, resp. nečinností, porušil princip rovnosti a zasáhl do práva nebýt diskriminován na základě zdravotního znevýhodnění. Současně se jedná o nepřímou diskriminaci osob se zdravotním znevýhodněním, neboť žalovaný porušuje povinnost zajistit kolektivní i individuální přiměřené úpravy [poskytování vhodné (přiměřené) pobytové služby sociální péče]. Nadto měl být žalobce a) obětí odvozené diskriminace z důvodu zdravotního znevýhodnění žalobce b). Žalobce a) je totiž nezákonným zásahem žalovaného udržován v pozici toho, kdo musí zajišťovat péči o žalobce b), i když tuto péči psychicky ani fyzicky nezvládá kvůli svému neurologickému onemocnění. Tato situace mu dále brání v možnosti pracovat, je ohrožen ztrátou zaměstnání, propadá se jeho životní úroveň a přišel o jakýkoli volný čas a možnost zapojovat se do společenského a kulturního života. [5] Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Poukázal na své aktivity a na kroky, které již realizoval či je právě uskutečňuje. Některé popisované nedostatky nelze klást k tíži žalovanému. Zejména se však žalovanému podařilo od 1. 7. 2024 uvést do provozu D. N. V. – chráněné bydlení pro čtyři osoby, kam žalobce b) od 21. 10. 2024 nastoupil. Daná služba byla žalobci b) zajištěna v poměrně krátké lhůtě. Žalovaný postupoval řádně v rámci svých zákonných povinností a ve vztahu k žalobcům dokonce nadstandardně. Nezasáhl proto do jejich veřejných subjektivních práv. [6] Krajský soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, na základě kterého dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která jsou níže uvedena v odst. [7] až [10]: [7] Žalobci b) byl diagnostikován [citlivý údaj], přiznána invalidita třetího stupně a byl omezen ve svéprávnosti. Žalobce a) je otcem a opatrovníkem žalobce b) a samoživitelem, neboť matka žalobce b) se s žalobcem a) v roce 2018 rozvedla, odstěhovala se do Francie a o žalobce b) nepečuje. Žalobce a) trpí bolestmi páteře. V letech 2018 a 2020 zorganizoval M. ú. v R. p. R. (OSPOD) tři případové konference týkající se žalobce b); v tuto dobu byl o situaci rodiny informován žalovaný (resp. krajský úřad), ovšem s tím, že spolupráce z jeho strany není třeba. Po fyzickém napadení žalobce a) žalobcem b) v lednu 2020 byla žalobci b) nařízena ústavní výchova rozsudkem Okresního soudu ve V. ze dne Y, č. j. X, a žalobce b) tak pobýval od 16. 3. 2020 do 6. 7. 2024 v Dětském domově se školou a základní školou v O. – K., kde dokončil povinnou školní docházku. V průběhu pobytu byl opakovaně hospitalizován v psychiatrických nemocnicích. [8] Žalobce b) byl od 6. 7. 2024 do 21. 10. 2024 v osobní péči žalobce a), který v té době pracoval na poloviční úvazek jako obsluha atrakce s výdělkem cca 19 000 Kč měsíčně, avšak od 8. 7. 2024 byl v pracovní neschopnosti. Žalobce a) se snažil o umístění žalobce b) do některého ze zařízení sociální péče, ale jeho žádosti byly postupně odmítány pro nedostatek kapacity nebo pro nevhodnost poskytované sociální služby pro žalobce b). Od 27. 7. 2024 do 2. 9. 2024 byl žalobce b) hospitalizován v P. n. v K., kam ho dovedl žalobce a) vyčerpaný z péče pro agresivitu žalobce b) po pobytu v denním stacionáři. V době od 9. 9. 2024 do 13. 9. 2024 byl žalobce b) hospitalizován ve F. n. O. v souvislosti se svým onkologickým onemocněním. Dne 29. 8. 2024 požádal žalobce b) o poskytování sociální služby chráněné bydlení v zařízení D. N. V. a dne 21. 10. 2024 s ním byla uzavřena smlouva o poskytování této sociální služby na dobu jednoho roku. [9] Dne 17. 6. 2024 požádal žalobce a) žalovaného o pomoc se zajištěním pobytové služby pro žalobce b). Žalovaný odpověděl dopisem ze dne 3. 7. 2024, v němž obecně popsal možnosti přicházející v úvahu, zprostředkoval osobní návštěvu sociální pracovnice M. ú. R. p. R. a připojil seznam poskytovatelů sociálních služeb. Dne 30. 7. 2024 kontaktovala žalobce a) zaměstnankyně žalovaného a probrala s ním průběh pobytu žalobce b) v Denním stacionáři v R. p. R.. Dne 16. 9. 2024 kontaktovala žalobce a) zaměstnankyně žalovaného emailem, požádala ho o seznam dosud oslovených poskytovatelů sociálních služeb a seznam ošetřujících lékařů žalobce b) s tím, že ve věci hodlá uspořádat případovou konferenci. Žalobce a) na tento email reagoval a případovou konferenci uvítal. [10] Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve Zlínském kraji pro období 2023 – 2025 (dále „střednědobý plán 2023 – 2025“) [dle § 3 písm. h) a § 95 písm. d) a g) zákona o sociálních službách] je strategickým dokumentem obsahujícím analýzu potřeb sociálních služeb a strategii jejich naplňování. V něm i v akčním plánu rozvoje sociálníc