21 As 100/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 100/2025- 35 - text  21 As 100/2025 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: PhDr. D. Š., zastoupený JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem se sídlem Dobrovského 553/8, Praha 7, proti žalované: rektorka Univerzity Karlovy, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 A 23/202368, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím žalované ze dne 19. 6. 2023, č. j. UKRUK/199331/20234, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí děkana Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 2. 2023, č. j. UKFSV/19206/2023, kterým bylo podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon vysokých školách“), ve spojení s čl. 10 odst. 8 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy (dále jen „Studijní a zkušební řád“) ukončeno studium žalobce v doktorském programu Politologie. Důvodem ukončení žalobcova studia bylo nesplnění povinností vyplývajících z individuálního studijního plánu, které spočívalo v tom, že žalobce – přestože mu bylo studium opakovaně prodlouženo celkem o 3,5 roku – neodevzdal ve stanoveném termínu text disertační práce k tzv. „velké obhajobě“ (závěrečná veřejná obhajoba disertační práce podle čl. 11 Studijního a zkušebního řádu – pozn. NSS). [2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 A 23/202368, jako nedůvodnou zamítl. [3] Městský soud nejprve shrnul skutečnosti zjištěné ze správního spisu. Uvedl, že žalobce od září 2015 studoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy doktorský studijní program Politologie v prezenční formě studia. Ve studiu postupoval podle individuálního studijního plánu schváleného školitelem a oborovou radou, který stanovil plánovaný termín tzv. „malé obhajoby“ (prezentace „pracovní“ verze disertační práce předcházející finální „velké obhajobě“ – pozn. NSS) na zimní semestr 2018/2019 a termín velké obhajoby pak na letní semestr 2018/2019. V prvních třech letech studia žalobce dle pravidelných ročních hodnocení splnil veškeré povinnosti stanovené individuálním studijním plánem a ve čtvrtém ročníku mu zbývala k dokončení toliko obhajoba disertační práce. Tento úkol si žalobce se souhlasem oborové rady přesunul nejdříve do pátého a následně i do šestého ročníku studia. V akademickém roce 2020/2021 svůj úkol částečně splnil odevzdáním rozpracované disertační práce k „malé obhajobě“, přičemž současně požádal o možnost složení „velké obhajoby“ v akademickém roce 2021/2022 a zdůraznil svůj cíl „předložit disertační práci v akademickém roce 2021/2022 k velké obhajobě a tím studium završit“. Oborová rada žalobci opětovně vyhověla a v ročním hodnocení uvedla, že „vzhledem k náročnosti zpracování tématu souhlasí s doporučením školitele, aby si doktorand převedl splnění povinnosti závěrečné obhajoby disertační práce do akademického roku 2021/2022 a doporučuje doktorandovi, aby se pokusil dopracovat svou disertační práci co nejdřív, tj. nikoli září 2022.“ Žalobce následně tento studijní úkol v akademickém roce 2021/2022 nesplnil. V rámci ročního hodnocení plnění individuálního studijního plánu připravovaného v září 2022 uvedl, že se během uplynulého období zapojoval do dalších vědeckých činností a aktivit a současně dokončoval rozpracované odborné výstupy. Paralelně s tím zapracovával podněty a doporučení oponentů po „malé obhajobě“ disertační práce a práci plánuje dokončit a odevzdat k „velké obhajobě“ v horizontu několika týdnů. Oborová rada znovu souhlasila s pokračováním žalobcova studia, uložila mu však, aby svou disertační práci přihlásil k obhajobě nejpozději do konce listopadu 2022. Žalobce tuto povinnost nesplnil, proto oborová rada při mimořádném hodnocení plnění individuálního studijního plánu dne 21. 12. 2022 dospěla k závěru, že žalobce „nesplnil podmínky mimořádného hodnocení, neboť neodevzdal disertační práci k závěrečné obhajobě […] OR (oborová rada – pozn. NSS) proto hodnotí plnění povinností stupněm C“. Následně bylo zahájeno řízení o ukončení žalobcova studia, v rámci něhož byla vydána výše uvedená správní rozhodnutí. [4] Poté se městský soud zabýval žalobní námitkou, že oborová rada při svém hodnocení plnění povinností žalobce v akademickém roce 2021/2022 vycházela z nesprávného podkladu školitele a že žalobce svou disertační práci v uvedeném roce doplnil o 20 normostran. V této souvislosti uvedl, že žalobce již tuto námitku v obdobném znění uplatnil v řízení před správním orgánem I. stupně i v odvolacím řízení, přičemž odkázal na příslušné pasáže správních rozhodnutí, v nichž se správní orgány s touto námitkou vypořádaly. Městský soud následně konstatoval, že vypořádání dané námitky správními orgány považuje za vyčerpávající, ztotožnil se s ním a pro stručnost na něj odkázal. [5] Nadto městský soud zdůraznil, že se žalobce dostával do prodlení s dokončením poslední studijní povinnosti opakovaně. Oborová rada jeho žádostem o přesunutí obhajoby disertační práce do následujícího akademického roku několikrát (vždy po individuálním zhodnocení průběhu studia) vyhověla. V hodnocení za rok 2021/2022 však doporučila, aby žalobce uskutečnil obhajobu své disertační práce co nejdříve. Žalobci proto muselo být zřejmé, že právě dokončení disertační práce představuje prioritu, na kterou by měl soustředit veškerou svou pozornost. [6] Ze správního spisu podle městského soudu nevyplynulo, že by bylo hodnocení žalobcova školitele neobjektivní a že by školitel s žalobcem přerušil komunikaci. Naopak školitel podle městského soudu opakovaně nabízel možnost konzultace, kterou žalobce nevyužil. [7] Městský soud dále konstatoval, že správní orgány rozhodující o ukončení doktorského studia nejsou bez dalšího povinny vycházet z hodnocení oborové rady, jelikož toto hodnocení pro ně není závazné. V posuzované věci však správní orgány podle městského soudu nepochybily, pokud z hodnocení oborové rady vycházely. Z rozhodnutí žalované vyplynulo, že se věcnou správností doporučení oborové rady k ukončení žalobcova studia zabývala. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobce svou povinnost dokončit disertační práci v průběhu akademického roku 2021/2022 ani následně v průběhu zimního semestru akademického roku 2022/2023 nesplnil. V takovém případě tedy nebylo dle názoru městského soudu pochyb o tom, že doporučení oborové rady k ukončení žalobcova studia bylo věcně opodstatněné. [8] K žalobcově námitce nerovného zacházení městský soud uvedl, že tuto námitku žalobce také uplatnil již ve správním řízení, přičemž žalovaná se s ní vyčerpávajícím způsobem vypořádala. Žalobce pak v žalobních bodech nepředestřel konkrétní názorovou oponenturu, kterou by závěry žalované zpochybnil. Městský soud se proto ztotožnil s argumentací žalované a doplnil, že již z obsahu pojmu „individuální studijní plán“ vyplývá, že každý studijní plán je tvořen „na míru“ konkrétnímu studentovi. Z logiky věci pak nelze jeho stav plnění srovnávat s plány připravenými „na míru“ ostatním studentům. Průběh studia dvou studentů tedy nelze z povahy věci srovnávat. Podle městského soudu rovněž nebylo zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností žalobce dospěl k závěru o srovnatelnosti jeho případu s případy dvou dalších studentů, na které žalobce poukazoval. Ze zápisů ze zasedání oborové rady ze dne 27. 9. 2022 a ze dne 31. 3. 2023, na které žalobce odkazoval, lze zjistit toliko jména studentů doktorského studia, ročník jejich studia a stav rozpracovanosti disertační práce, nelze však seznat podrobnější skutkové důvody, pro které studenti studium doposud nedokončili, ani zda je jejich situace srovnatelná se situací žalobce. [9] Městský soud rovněž nepřisvědčil žalobcově námitce porušení legitimního očekávání, jelikož žalobce pouze obecně tvrdil, že v minulosti běžně docházelo v obdobných případech k prodlužování studia se sankcí v podobě hodnocení stupněm B, které reflektovalo nesplnění studijních povinností v řádné době. Existenci takové správní praxe však žalobce podle městského soudu neprokázal. [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jelikož v něm městský soud pouze potvrdil správnost rozhodnutí žalované, aniž by se vypořádal s žalobními námitkami. Konkrétně stěžovatel tvrdí, že v odstavci 32 odůvodnění napadeného rozsudku se městský soud při vypořádání námitky nerovného zacházení „vyhnul vlastnímu přezkumu“ a pouze odk