21 As 4/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 4/2025- 29 - text  21 As 4/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Martiny Küchlerové v právní věci žalobkyně Bc. I. K., zastoupené Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 2, Lublaňská 398/18, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze, se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 A 14/202449, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 9. 2023, č. j. OR75/2023101/93, nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí ze dne 7. 3. 2023, neboť se podle něj nejednalo o chybu v katastrálním operátu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Žalobkyně konkrétně žádala o nápravu zápisu v katastru nemovitostí u pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území M. v obci P. (dále též jen „dotčené pozemky“ nebo jen „pozemek č. XA“ a „pozemek č. XB“), které jsou v jejím vlastnictví, neboť měla za to, že je u nich nesprávně evidován druh pozemku „lesní pozemek  pozemek určený k plnění funkcí lesa“. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2023, č. j. ZKI PRO61/1326/20235, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobou. V ní především namítala, že podklady katastru neopravňovaly provedení změny zápisu druhu pozemku z orné půdy na les. Tato změna je podle ní evidována v rozporu se zákonem, neboť z ničeho nevyplývá, že by byla schválena formou příslušného rozhodnutí. Ke změně druhu pozemku nemůže dojít bez příslušných rozhodnutí; žádné takové rozhodnutí není součástí katastrálního operátu. Výkazy změn nejsou rozhodnutími, kterými by bylo měněno využití pozemků. Žalobkyně namítala, že ještě v roce 1980 byl pozemek č. X evidován jako druh pozemku orná půda. Žalovaný přitom sám ve svém rozhodnutí uvedl, že s ohledem na absenci grafického podkladu není možné jednoznačně určit, které části zemského povrchu byly v minulosti měněny. Za chybu způsobenou zřejmým omylem je přitom podle stěžovatelky možné považovat i situaci, kdy příslušné podklady pro zápis do katastru nemovitostí chybí. Nadto ani skutečný stav neodpovídá stavu zapsanému, neboť na dotčených pozemcích se les nenachází. [3] Relevantním podkladem pro zápis údaje o druhu pozemku do katastru je podle stěžovatelky geometrický plán z roku 1985 č. 2246020473/84, který je součástí listin katastrálního operátu. V něm je jako nový (skutečný) stav pozemku p. č. XA uvedeno „orná půda“. Tento podklad žalovaný účelově pomíjel a snažil se složitě prokázat, že zápis dotčených pozemků jako lesních není chybou. Odkazoval přitom zejména na rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. SMHMP434691/2007/OZPIV852/R52/2013/Fi, to je ovšem podle žalobkyně založeno na chybném zápisu v katastru nemovitostí. Podle žalobkyně tedy z žádné listiny nevyplývá, že by dotčené pozemky byly měněny na lesní. V projednávané věci je tak podle ní chybnost zápisu zjevná, nikoli jen sporná či nejistá. Zápis změny pro určitou část pozemku, jež nemá oporu v rozhodnutí, představuje zřejmý omyl pracovníka katastru nemovitostí, jenž je v rozporu s výše uvedeným geometrickým plánem z roku 1985. [4] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že pro posouzení, zda měl správní orgán I. stupně postupovat podle § 36 katastrálního zákona a provést opravu tvrzené chyby, je zjištění, zda údaj katastru má původ ve zřejmém omylu při vedení katastru; klíčový je tedy výklad tohoto neurčitého právního pojmu. Ten je na základě rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nutné vykládat vždy ve vztahu ke konkrétnímu případu. Omyl je třeba rozlišovat na skutkový a právní a musí být způsoben činností pracovníka katastru nemovitostí. Zřejmý omyl musí být jednoznačně zjistitelný a nejedná se o případ, kdy se jeho zjištění neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu. [5] Městský soud konstatoval, že mezi stranami panuje spor o samotnou povahu údajného omylu. Upozornil, že se správní orgány v řízení vedeném dle § 36 katastrálního zákona nemohou zabývat správností listin. Smyslem řízení o opravě chyby je podle městského soudu uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí do souladu s ostatními částmi katastrálního operátu. Jeho úkolem naopak není zkoumat skutečný stav a opravovat údaje sporné či nejasné. Chyba je opravitelná pouze tehdy, pokud vznikla v důsledku jednoznačně zřejmého omylu pracovníka katastru, a musí být tudíž patrná již při povrchním zkoumání. [6] V nyní posuzované věci se podle městského soudu nejednalo o zřejmý omyl, neboť při povrchním zkoumání údajné chyby nebylo jasné, zda došlo k pochybení pracovníka katastru či nikoliv. Ve správním spise jsou založena rozhodnutí Národního výboru hl. města Prahy ze dne 13. 2. 1980, č. j. OKHZ 7633/79VK, dále polní náčrt zapsaný v položce změn č. 171/85, a rozhodnutí Národního výboru hl. města Prahy ze dne 19. 12. 1985, č. j. OVLHEZ 5286/85, jež sloužila jako podklad pro změnu druhu pozemků. Soud z těchto podkladů nedovodil, že by na jejich základě provedený zápis založil chybu v katastru nemovitostí, jež by navíc spočívala v pochybení pracovníka katastrálního úřadu, respektive střediska geodézie. Z tohoto důvodu nemohlo být přistoupeno k opravě chyby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť se jednalo o spornou a nejasnou skutečnost. [7] Městský soud uzavřel, že žalobkyni nic nebrání, aby se svých práv domáhala cestou občanského soudního řízení. Dále uvedl, že nebyl povinen vypořádat všechny žalobní námitky, pokud v nich uvedená argumentace nemohla zvrátit výše výslovné závěry. [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka především považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se nijak nevyjádřil k její námitce, dle které vůbec nebylo vydáno územní rozhodnutí měnící využití území. Toto rozhodnutí přitom bylo pro změnu nutné; orgány ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesů neměly věcnou příslušnost o změně druhu pozemku rozhodnout. [10] Městský soud dle názoru stěžovatelky rovněž nesprávně posoudil naplnění pojmu „zřejmý omyl“, jenž má být podle něj „jednoznačně seznatelný“. Podle stěžovatelky je ale podstatné, že ani z jednoho z rozhodnutí či podkladů uvedených v odst. [6] výše není zřejmé, u které části dotčených pozemků mělo dojít ke změně jejich druhu, neboť v těchto případech nedocházelo ke změně celých pozemků, ale jen jejich nevymezených částí. Neobstojí proto závěr, že uvedenými podklady mohlo dojít ke změně právě dotčených pozemků. S ohledem na to, že (i) z uvedených podkladů není zřejmé, kterých částí pozemku se změny týkají a že (ii) neexistuje územní rozhodnutí, které by měnilo využití území, muselo se v případě zápisu změny druhu pozemků jednat o jednoznačně zřejmý omyl pracovníka katastru nemovitostí, zjistitelný již při povrchním zkoumání této chyby. [11] Správní orgány podle přesvědčení stěžovatelky rovněž velmi složitě a nepřesvědčivě prokazovaly, že se v daném případě o chybu nejednalo. Nejasné a sporné je tedy až vysvětlení žalovaného, že zápis změny údajně vyplývá z listin katastru. Podle stěžovatelky je zjevné, že skutková podstata týkající se změny zápisu v katastru nemovitostí, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve správním spisu, neboť změna druhu pozemku ze spisu nevyplývá, natožpak zjevně. Stěžovatelka tedy uzavřela, že z podkladů katastrálního operátu je zřejmé, že na základě rozhodnutí z let 1979 až 1985 nemohlo dojít k zápisu změny využití posuzovaných pozemků. [12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka nezpochybňuje zápisy provedené v souladu s podkladovými listinami, které byly v průběhu let 1980 až 1986 středisku geodézie předloženy, nýbrž zpochybňuje správnost těchto podkladů. Řízení o opravě chyby ovšem neslouží k přezkumu správnosti či zákonnosti rozhodnutí, která byla podkladem pro změnu údajů v katastru nemovitostí. Žalovaný dále podrobně popsal vývoj povahy předmětných pozemků a změn zápisů druhu jejich využití, přičemž upozornil, že středisko geodézie provedlo šetření skutečného stavu, na jehož základě vznikl polní náčrt č. 299/1980. Na tento polní náčrt navazovalo rozhodnutí ze dne 19. 12. 1985, č. j. OVLHEZ 5286/85, které odkazovalo na geometrický plán č. 2246020473/8