21 Azs 73/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Azs 73/2025- 56 - text  21 Azs 73/2025 - 58 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: A. J. S. S., zastoupený JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 20 Az 23/2023  70, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 8. 2023, č. j. OAM243/ZAZA11K09PD2R22016, rozhodl podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), tak, že se žalobci doplňková ochrana neprodlužuje. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 1. 4. 2025, č. j. 20 Az 23/202370, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud nejprve uvedl, že žalovaný ve věci téhož žalobce již jednou rozhodl tak, že doplňkovou ochranu neprodloužil; předchozí rozhodnutí žalovaného však městský soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 13 Az 4/202137 (dále jen „první rozsudek MS“), zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný totiž dle městského soudu neopatřil dostatečné a aktuální informace o zemi původu žalobce. [4] Dále městský soud shrnul, že žalobci byla udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 24 měsíců, poté mu byla doplňková ochrana prodloužena o dalších 24 měsíců, a to do 25. 7. 2020. Doplňková ochrana byla žalobci udělena podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, protože v zemi původu nebylo možné vyloučit hrozbu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. V zemi původu probíhal v době rozhodování o udělení doplňkové ochrany a o jejím prvním prodloužení ozbrojený konflikt mezi extremistickou skupinou Islámský stát a řadou kurdských jednotek, jednotek ústřední vlády a provládních domobraneckých skupin, a dále probíhaly mezinárodní vzdušné akce vedené USA, přičemž bezpečnostní situace byla velmi nestabilní. [5] V řízení o prodloužení doplňkové ochrany mají dle městského soudu správní orgány posuzovat, zda se významně a dlouhodobě změnily okolnosti, pro které byla doplňková ochrana žadateli udělena či které vedly k jejímu udělení. Důkazní břemeno k otázce, zda nadále trvá důvod udělení doplňkové ochrany, nese správní orgán. Žalovaný v projednávané věci dle městského soudu shromáždil dostatečné podklady. K jejich aktuálnosti městský soud konstatoval, že většina dokumentů je z konce roku 2022. Dokumenty tedy popisují situaci přibližně třičtvrtě roku před vydáním rozhodnutí žalovaného, což je dle městského soudu přijatelné. Žalobce navíc neuvedl nic konkrétního, co by svědčilo o neaktuálnosti dokumentů. Dále městský soud uvedl, že se jedná o obsáhlé materiály z různých zdrojů, které podrobně popisují situaci v zemi původu. Žalobce v řízení u městského soudu na podporu svých tvrzení odkázal na jiné informační zdroje, pokud však chtěl zpochybnit informace získané žalovaným, měl tak dle městského soudu učinit již ve správním řízení. Nadto, žalobce nekonkretizoval, jak by se měly jím zmíněné články a informace vztahovat k jeho případu. [6] Městský soud souhlasil s žalobcem, že Irák nelze označit za zcela bezpečnou zemi. Nyní je situace v Iráku ovlivněna zejména pokračujícími operacemi irácké vlády podporované oddíly Pešmerga, různými miličními skupinami a mezinárodními koaličními silami proti zbývajícím bojovníkům Islámského státu, dále tureckými (převážně) leteckými údery proti Straně kurdských pracujících v příhraničních oblastech v regionu Iráckého Kurdistánu a konfliktem mezi Íránem a USA. Totální ozbrojený konflikt však v Iráku aktuálně neprobíhá, a proto musel žalobce prokázat dostatečnou míru individuálního ohrožení. [7] Zjištění o stavu země tak bylo potřeba vztáhnout k případu žalobce a vyhodnotit, zda nasvědčují tomu, že by žalobce měl být v zemi původu ohrožen nebezpečím vážné újmy, a to zejména s přihlédnutím k místu, kam by se konkrétně měl vrátit, tedy v Bagdádu. Městský soud konstatoval, že území Bagdádu je v současné době územím, na němž dochází ke svévolnému násilí, avšak nikoli ve vysoké míře. Proto je požadováno podrobné individuální posouzení skutečností na straně žadatele, které musí svědčit o tom, že civilista vrácený na toto území by byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy ve smyslu čl. 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. [8] Žalobce nesdělil nic, na základě čeho by bylo možné se domnívat, že by měl být v zemi původu ve zvýšené míře ohrožen nebezpečím svévolného násilí, resp. vážné újmy. Žalobce se hlásí k šíitské větvi islámu, která je v místě původu žalobce majoritní, absentuje u něj politické přesvědčení a ve vlasti neměl žádné konkrétní problémy. Žil v klidné čtvrti, v níž se sunnité a šíité respektovali, nebyl členem politické strany či organizace a vlast opustil převážně z ekonomických důvodů. Městský soud se tak ztotožnil s žalovaným, že nic nesvědčí o tom, že by žalobce měl v zemi původu čelit zvýšeným rizikům a byl ohrožen pouze z důvodu své přítomnosti v Iráku, resp. Bagdádu. Žalovaný tak dostatečně prokázal, že doplňkové ochrany již není zapotřebí a žalobci při návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu nehrozí. [9] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Kasační stížnost je dle stěžovatele přijatelná, neboť došlo k zásadnímu pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Toto pochybení spatřuje v tom, že městský soud nesprávně posoudil splnění podmínek pro prodloužení doplňkové ochrany, neboť vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. [11] Stěžovatel namítá, že žalovaný i městský soud se zabývali pouze informacemi, které svědčily v neprospěch stěžovatele. Současně však žalovaný a městský soud připouští, že v Iráku stále hrozí nebezpečí újmy na zdraví a životě, jelikož situace v zemi je nadále nestabilní a civilnímu obyvatelstvu hrozí nebezpečí. Přestože lze teoreticky hovořit o určitém zlepšení situace, Irák nelze považovat za bezpečnou zemi. [12] Pokud městský soud stěžovateli vytýká, že některé podklady předložil až v řízení o žalobě, pak tyto podklady sloužily na podporu jeho tvrzení o situaci v zemi původu. Důkazní břemeno navíc nesl žalovaný. Dále stěžovatel namítá, že žalovaný sice shledal, že současná situace v Iráku již neodpovídá totálnímu konfliktu, ale nevysvětlil, proč jen z tohoto důvodu stěžovateli nehrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Stěžovatel rovněž trvá na tom, že podklady z konce roku 2022 nejsou aktuální, a žalovaný tudíž nedostál povinnosti, kterou mu městský soud uložil v prvním rozsudku MS. [13] Dle stěžovatele žalovaný nedostatečně a nesprávně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, přičemž městský soud tuto vadu „nezhojil“. Dále stěžovatel v kasační stížnosti popisuje svoji rodinnou situaci, z níž dovozuje, že neprodloužení doplňkové ochrany představuje nepřiměřený zásah do práv a svobod jeho samého i jeho rodiny. Uvedené dovozuje z toho, že pobývá v ČR již od roku 2016, hovoří plynně česky a nachází se zde též jeho šestičlenná rodina (matka, otec, sestra a její dvě nezletilé děti). [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že dostatečně zjistil stav věci, shromáždil dostatek podkladových informací a dostatečně posoudil stěžovatelem předestřené důvody podání žádosti. Zabýval se také vazbami stěžovatele na území ČR, ve vztahu k možnosti prodloužení doplňkové ochrany je však neshledal relevantními. Žalovaný poukázal na to, že městský soud zdůraznil dočasnou povahu institutu doplňkové ochrany a možnost stěžovatele získat pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný se ztotožňuje s rozsudkem městského soudu, který se dostatečně vypo