22 As 260/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 260/2025- 49 - text  22 As 260/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: L. Č., zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem Újezd 40, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 27. 2. 2025, čj. MK 11293/2025 OLP, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, čj. 10 A 33/202557, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce, Mgr. Davida Krofty, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval během subjektivní dvouměsíční lhůty k vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu. Sporné je, zda ministr kultury tuto lhůtu v projednávané věci dodržel, a tudíž zda zahájil přezkumné řízení včas. I. A. Řízení před správními orgány [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 12. 2023, čj. MK 700655/2023 OPP, zrušil prohlášení domu č. p. X (bývalý hotel Č.), K. 6, na pozemku parc. č. X, k. ú. K., obec K. H., za kulturní památku (dále „dům č. p. X“). [3] Dne 14. 2. 2024 obdržel žalovaný podnět od Klubu Za starou Prahu, z. s., adresovaný ministru kultury. Podnět upozornil na vědomě zanedbávaný objekt domu č. X, jeho kulturní význam, včetně jeho stavebních konstrukcí a sklepů, a nesprávnost rozhodnutí žalovaného o zrušení prohlášení domu za kulturní památku. Rovněž zdůraznil, že v minulosti všechny orgány památkové péče možnost zrušení prohlášení objektu za kulturní památku opakovaně zamítly. [4] Ministr kultury dne 13. 3. 2024 sdělením pod čj. MK 18058/2024 OPP podateli potvrdil přijetí tohoto dopisu. Uvedl, že jej podle obsahu vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení již pravomocného rozhodnutí s tím, že podání bude spolu se spisovou dokumentací na základě § 93 odst. 1 správního řádu postoupeno k posouzení rozkladové komisi. [5] Rozkladová komise na svém jednání dne 9. 4. 2024 shledala důvod pro zahájení přezkumného řízení, neboť žalovaný v rozhodnutí ze dne 20. 12. 2023 dospěl k opačným hodnotícím závěrům než Národní památkový ústav, Krajský úřad Středočeského kraje a Městský úřad Kutná Hora. Podle názoru rozkladové komise je tudíž potřeba vyjasnit, zda se žalovaný s těmito stanovisky zevrubně vypořádal a zda zbývající památkově hodnotné prvky a konstrukce budou dostatečně chráněny. Doporučila proto ministru kultury, aby zahájil přezkumné řízení. Ten tak učinil rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024, čj. MK 46926/2024 OLP, jímž současně pozastavil vykonatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023. [6] Konečně rozhodnutím ze dne 27. 2. 2025 ministr kultury v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, jelikož bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. I. B. Napadený rozsudek městského soudu [7] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministra kultury vydanému v přezkumném řízení (ze dne 27. 2. 2025) žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že ministr kultury zahájil přezkumné řízení až po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu, a tedy opožděně. [8] Městský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 21. 5. 2015, čj. 9 As 183/2014; ze dne 27. 4. 2016, čj. 10 As 271/2015167; či ze dne 24. 9. 2015, čj. 6 As 89/201551) zdůraznil, že za den, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení, je třeba považovat den, kdy správní orgán získal dokumenty a informace, z nichž bylo možné nabýt podezření, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisy. Není přitom rozhodné, zda a kdy svoje doporučení vydá rozkladová komise, jelikož její zapojení do fáze posuzování podnětu k zahájení přezkumného řízení je pouze fakultativní. Klíčové je, kdy se s podnětem seznámí (a tudíž získá podstatné informace) vedoucí ústředního správního úřadu. [9] Ministr kultury se s podnětem fakticky seznámil dne 13. 3. 2024, kdy podateli oznámil, že se bude jeho dopisem dále zabývat jakožto podnětem k zahájení přezkumného řízení. Dvouměsíční subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu tudíž uplynula dne 13. 5. 2024. Skutečnost, že se rozkladová komise podnětem zabývala až dne 9. 4. 2024, tak není pro běh lhůty rozhodná. Jelikož ministr kultury rozhodl o zahájení přezkumného řízení až dne 7. 6. 2024, učinil tak opožděně. Přezkumné řízení proto nemělo být vůbec vedeno. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně II. A. Důvody kasační stížnosti [10] Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti zpochybňuje závěr městského soudu, podle kterého dvouměsíční lhůta k zahájení přezkumného řízení začala běžet již dne 13. 3. 2024. Podle názoru stěžovatele k okamžiku určujícímu počátek běhu této dvouměsíční lhůty došlo až dne 9. 4. 2024, kdy podnět řádně projednala a posoudila rozkladová komise. [11] Stěžovatel konkrétně poukazuje na to, že ze sdělení ministra kultury ze dne 13. 3. 2024 pouze vyplývá, že podnět bude předložen k projednání rozkladové komisi a že z procesního hlediska jde o podnět k zahájení přezkumného řízení. Ministr kultury se však s podnětem nijak neseznamoval a nezabýval se ani konkrétními námitkami uvedenými v podnětu. Podnětem se zabýval odbor památkové péče Ministerstva kultury, který jej předložil ministru kultury pouze za účelem vyrozumění podatele, nikoli aby se ministr s tam uvedenými námitkami seznamoval. [12] Stěžovatel dále poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, čj. 5 A 104/201531. Z něj má plynout, že počátek běhu dvouměsíční lhůty k zahájení přezkumného řízení připadá až na den projednání podnětu rozkladovou komisí. Stěžovatel namítá, že v projednávané věci postupoval právě v souladu s tímto rozsudkem. [13] Konečně stěžovatel namítá, že s ohledem na odbornou složitost nemá ani význam, aby ministr prováděl „předběžné“ „letmé“ seznamování se s obsahem námitek v podnětu. Věc musí být naopak posouzena rozkladovou komisí. Případné „předběžné“ seznámení se s věcí ministrem nemůže nijak prakticky přispět ke kvalifikovanému vyřízení odborně složité věci. Naopak by měla za následek „kontraproduktivní“ spuštění běhu dvouměsíční lhůty k zahájení přezkumného řízení. II. B. Vyjádření žalobkyně [14] Žalobkyně navrhla kasační stížnost zamítnout. Upozornila, že stěžovatelem odkazovaný rozsudek městského soudu čj. 5 A 104/201531 byl vydán za odlišných skutkových okolností. Zatímco v projednávané věci se ministr kultury dozvěděl o rozhodných skutečnostech výlučně z obdrženého podnětu, ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. čj. 5 A 104/2015 zjistil rozhodné okolnosti až z vlastní činnosti, resp. právě prostřednictvím rozkladové komise, která se seznámila s obsahem správního spisu. Lišil se tedy okamžik, kdy informace a podklady měl správní orgán k dispozici a mohl z nich příslušné podezření učinit. Za klíčové žalobkyně považuje, že v projednávané věci ministr kultury veškeré informace, na jejichž základě následně rozhodl o zahájení přezkumného řízení, měl k dispozici a objektivně se s nimi mohl seznámit. Pokud by se vedoucí ústředního správního úřadu mohl „odmítnout“ věcí zabývat, jak namítá stěžovatel, oddálil by tím počátek běhu lhůty k zahájení přezkumného řízení dle libosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [15] Jedinou spornou otázkou v projednávané věci je, zda ministr kultury zahájil včas přezkumné řízení ve vztahu k předchozímu rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, jímž bylo zrušeno prohlášení domu č. p. 313 za kulturní památku. [16] Podle § 96 odst. 1 správního řádu platí, že „usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.“ [17] Je tedy zřejmé, že usnesení o zahájení přezkumného řízení může příslušný správní orgán vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl (lhůta se subjektivně určeným počátkem), nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci (lhůta s objektivně určeným počátkem, v jejímž rámci skončí i lhůta subjektivní). Jak upozornil městský soud s odkazem na komentářovou judikaturu, po uplynutí těchto lhůt již není možné do pravomocného rozhodnutí, byť by bylo nezákonné, zasáhnout (POTĚŠIL, Lukáš. § 96 [Usnesení o zahájení přezkumného řízení a posuzování v přezkumném řízení]. In: POTĚŠIL, L.; HEJČ, D.; RIGEL, F.; MAREK, D. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 552, marg. č. 3.). [18] Městský soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že ministr kultury zahájil přezkumné řízení až po uplynutí dvo