22 As 85/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 85/2025- 50 - text  22 As 85/2025-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci navrhovatelů: a) JUDr. J. M., zast. Mgr. Alexejem Štěrbou, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, b) M. O., c) M. Š., d) Bytové družstvo Vítkova 7, se sídlem Vítkova 247/7, Praha 8, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 229/2024 (změna Z 3896/00 Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy), kterým odpůrce změnil funkční vymezení plochy, v níž je na Praze 8, k. ú. Karlín, situován tzv. areál Kasárna Karlín, o kasační stížnosti navrhovatelky a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, čj. 18 A 3/2025-113, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 12. 12. 2024 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesení č. 19/12, jímž schválilo změnu č. Z 3896/00 Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, tj. opatření obecné povahy č. 229/2024 (dále též „změna územního plánu“ či jen „OOP“). Touto (samostatně pořizovanou) změnou bylo změněno funkční vymezení plochy pozemků parc. č. 97/3, 97/4, 97/5, 97/6 v k. ú. Karlín, na nichž je situován tzv. areál Kasáren Karlín (dále též „dotčená plocha“), na plochu „smíšené městské jádro“ (dále též „SMJ“). Původní funkční vymezení dotčené plochy bylo „armáda a bezpečnost VVA“ (dále též „VVA“). [2] Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) zamítl návrh navrhovatelů na zrušení OOP. Městský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti napadeného OOP. Soud rovněž neshledal, že by funkční vymezení plochy jako SMJ, které umožňuje polyfunkční využití území, odporovalo regulaci obsažené v Zásadách územního rozvoje hl. m. Prahy (dále též „ZÚR“). Městský soud dále nepřisvědčil žalobní argumentaci, že změna povede k legalizaci protiprávních jednání, k nimž mělo docházet provozem kulturního centra na dotčené ploše v minulosti. V tomto ohledu akcentoval, že územně plánovací dokumentace je pouze koncepčním nástrojem, a proto napadená změna územního plánu sama o sobě nezakládá dostatečnou oporu ke znovuotevření kulturního centra v areálu dotčené plochy, resp. k legalizaci případných protiprávních jednání, k nimž mělo docházet před jeho uzavřením. Podle městského soudu nelze v takovém postupu spatřovat ani cílenou snahu o obnovení rušivého provozu kulturního centra, ale o logickou reakci na změny ve vlastnictví dotčených nemovitostí, jež nadále nebudou sloužit svému původnímu určení. Z odůvodnění OOP vyplývá, že dotčená plocha již neodpovídá funkčnímu vymezení pro armádu a bezpečnost (VVA), a proto odpůrce zvolil nové funkční vymezení plochy (smíšené městské jádro), které odpovídá sousedícím plochám a vymezuje širokou množinu přípustných typů záměrů a využití dané plochy. Městský soud nepřisvědčil ani námitkám navrhovatelů stran zvýšení hlukové zátěže. Vymezení plochy jako SMJ dle soudu bez dalšího neznamená automatické zvýšení hluku emitovaného z dotčené plochy, přičemž proti případným imisím se lze bránit jinými prostředky. Důvodnými soud neshledal ani námitky stran nepřiměřenosti odpůrcem zvoleného řešení. Městský soud uzavřel, že odpůrcem zvolené řešení nelze považovat za exces v územním plánování, pro který by měl zasáhnout do zvolené regulace, a návrh na zrušení změny územního plánu proto zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce [3] Proti rozsudku městského soudu podala navrhovatelka a) (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Nosné kasační námitky soud pro přehlednost shrnul následovně. V prvním okruhu námitek stěžovatelka poukazovala na nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách a rovněž na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Městský soud pouze nekriticky přijal argumentaci odpůrce a nezabýval se skutečnými dopady změny funkčního využití dotčené plochy, zejména otázkou hlukové zátěže. Poukazovala i na nedostatečně zjištěný skutkový stav. V dalším okruhu námitek nesouhlasila s právním posouzením věci. Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro změnu územního plánu. Faktickým důvodem změny funkčního využití dotčené plochy je legalizace protiprávních jednání, k nimž mělo docházet provozem kulturního centra na dotčené ploše v minulosti, a dále umožnění budoucího provozu kulturního centra, které bude obyvatele dané lokality i nadále rušit nepřiměřeným hlukem. Akcentovala i vstřícný přístup odpůrce k provozovateli kulturního centra. V dalším okruhu námitek vytýkala městskému soudu, jak vypořádal námitky týkající se přiměřenosti předmětné změny. Stěžovatelka setrvala i na svém tvrzení, že změna územního plánu je v rozporu s nadřazenými ZÚR. Dle stěžovatelky jde přitom o naprosto stěžejní a zásadní rozpor, který městský soud nesprávně posoudil. V dalším okruhu námitek stěžovatelka namítala, že městský soud nesprávně posoudil otázku přiměřenosti změny funkčního využití dotčené plochy. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby sám zrušil napadenou změnu územního plánu. [4] Odpůrce podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil s napadeným rozsudkem městského soudu, který považuje za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí. Územní plán je koncepčním, nikoli realizačním nástrojem územního plánování, a proto změna územního plánu sama o sobě nepovoluje žádné kulturní akce. Dotčená plocha spadá do zastavěného území a změna územního plánu nevymezuje žádnou novou zastavitelnou plochu, přičemž se jedná o plochu stabilizovanou. Změna územního plánu nepovoluje a neaprobuje žádné (ani hypotetické) protiprávní činnosti. Stěžovatelkou tvrzené hypotetické budoucí protiprávní jednání není v příčinné souvislosti s existencí změny územního plánu. Odpůrce neshledal ani údajný rozpor změny územního plánu se ZÚR. Nepřípadná jsou i tvrzení o nepřiměřenosti změny územního plánu. Odpůrce proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [6] Nejvyšší správní soud předně nesouhlasí s tím, že by byl rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. [7] Za nepřezkoumatelné lze označit zejména takové rozhodnutí, v němž soud zcela opomene vypořádat některou z uplatněných námitek (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, či ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74), resp. pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jdeli o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44). [8] Žádnou takovou vadu Nejvyšší správní soud neshledal. Městský soud řádně vypořádal všechny nosné žalobní námitky, resp. dostatečně vysvětlil, proč neshledal návrh na zrušení napadeného OOP důvodným. Důkladně se zabýval důvody, které vedly k přijetí změny územního plánu, jakož i následky této přijaté změny funkčního využití dotčené plochy (část III.C.2. napadeného rozsudku). Řádně posoudil rovněž námitky týkající se chybného procesního postupu při pořizování OOP, resp. námitky stran vypořádání se s námitkami navrhovatelů v procesu pořizování OOP (část III.C.3. napadeného rozsudku), a dále také námitky týkající se hlukové zátěže v dané lokalitě (část III.C.5., zejména body 79 a násl.). Dostatečně zkoumal i namítanou nepřiměřenost změny, a to i při zohlednění situace v dané lokalitě, vč. funkčního využití ostatních ploch v dané lokalitě (viz dále). Není pravdou, že by městský soud pouze nekriticky převzal vyjádření jednotlivých orgánů odpůrce, aniž by vzal v úvahu argumentaci stěžovatelky. Městský soud reflektoval žalobní argumentaci, kterou vypořádal vlastním hodnocením dané věci, přičemž se dostatečně zabýval mj. tvrzeními stěžovatelky stran budoucího využití dotčené plochy a s tím plynoucími možnými důsledky pro stěžovatelku. I v dalších ohledech odpovídá rozsudek městského soudu požadavkům kladeným na přezkoumatelné soudní rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn. Jedná se o objektivní překážku, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Povinností správního soudu není reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten obsáhle vyvrátit; jeho úkolem je uchopit obsah a smysl argumentace účastníka řízení jako celku a vypořádat se s ní. Neso