3 As 133/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 133/2024- 28 - text  3 As 133/2024 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Z. P., zastoupený Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 166/14, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 2771/117, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2024, č. j. 22 A 43/202155, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2024, č. j. 22 A 43/202155, se zrušuje. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 18. 3. 2021, č. j. MSK 10524/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobci na nákladech soudního řízení částku 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Tomáše Pavlíka. Odůvodnění: [1] Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu Orlová (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 12. 2020, č. j. MUOR 170694/2020, uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), kterého se měl z nedbalosti dopustit tím, že nejméně v období od 5. 1. 2019 do 30. 4. 2020 prováděl na území České republiky nákup předmětů kulturní hodnoty za účelem jejich prodeje a prodej, přičemž takto prostřednictvím aukčního portálu Aukro.cz (účtu „X“) nabízel a prodal 2 455 předmětů kulturní hodnoty (především mincí a medailí) v celkové částce 2 515 341 Kč, a prostřednictvím inzertního portálu Sbazar.cz (účtu „X“) nabízel k prodeji 195 předmětů kulturní hodnoty v celkové částce 703 349 Kč, tedy provozoval činnost, která je předmětem živnosti vázané s předmětem podnikání „Nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty“, aniž by pro tuto živnost měl živnostenské oprávnění. Za spáchání přestupku byla žalobci uložena pokuta 120 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 3. 2021, č. j. MSK 10524/2021, odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Správní orgán I. stupně zahájil dne 15. 5. 2020 živnostenskou kontrolu u žalobce, při níž zjistil, že žalobce (v době kontroly držitel živnostenského oprávnění pro volnou živnost) vedle obchodní činnosti se sběratelskými potřebami prodával prostřednictvím inzertních a aukčních portálů Aukro.cz a Sbazar.cz předměty z oborů numismatiky, historie veřejného a spolkového života, zájmových činností a využívání volného času (mince, bankovky, medaile). Vzhledem k tomu, že numismatické předměty starší než 50 let a dále předměty z historie veřejného a spolkového života, zájmových činností a využívání volného času a předměty z oboru militaria s dobou vzniku do roku 1950 včetně, jsou dle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty (dále jen „zákon č. 71/1994 Sb.“), považovány za předměty kulturní hodnoty, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že žalobce minimálně od 5. 1. 2019 do 30. 4. 2020 prováděl činnost, která vykazovala znaky živnostenského podnikání a která je obsahovou náplní živnosti vázané s předmětem podnikání nákup a prodej kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty. Žalobce podal proti kontrolním zjištěním námitky; ty byly jako nedůvodné zamítnuty. [3] Oznámením ze dne 6. 11. 2020 správní orgán prvního stupně zahájil proti žalobci přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku dle § 61 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona. Jelikož dospěl k závěru, že shora popsaná činnost žalobce naplnila všechny znaky živnosti, včetně soustavnosti a účelu dosažení zisku, rozhodnutím specifikovaným v odst. [1] výše uznal žalobce vinným ze spáchání uvedeného přestupku a uložil mu za jeho spáchání pokutu. [4] Jak bylo již uvedeno výše, odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl. Na rozdíl od žalobce dospěl k závěru, že jednání popsané ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo popsáno dostatečně. Všechny nabídky na aukčním i inzertním portálu totiž obsahovaly specifikaci předmětů, což umožnilo zjistit, zda splňují zákonnou definici předmětu kulturní hodnoty. Správní orgán prvého stupně podle žalovaného nepochybil ani tím, že jednotlivé obchodované položky ve svém rozhodnutí nevypsal. Tento postup byl akceptovatelný pro velké množství položek a je v souladu s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 5 Tdo 196/2019  115 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), podle něhož v těchto případech postačí stanovit rozsah neoprávněného podnikání rámcově. [5] Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou. V ní, stejně jako v odvolání, namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, protože zde nebyly uvedeny konkrétní předměty, které měl žalobce prodávat, a nelze tedy přezkoumat, zda šlo o předměty kulturní hodnoty. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou absence znaků živnosti, tedy neprokázal, že jeho činnost byla soustavná a vykonávaná za účelem zisku. Žalovaný nesprávně vyhodnotil činnost žalobce jako podnikání; ve skutečnosti šlo o rozprodej sbírky žalobce kvůli výdajům na rekonstrukci domu, přičemž rozsah sbírky vyžadoval delší dobu prodeje. [6] Krajský soud rozhodoval o žalobě již podruhé. Prvním rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, č. j. 22 A 43/2021  25, obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle krajského soudu nebylo ve správním řízení prokázáno, že žalobce v rozhodném období nejen prodával, ale i nakupoval předměty kulturní hodnoty, a tedy naplnil skutkovou podstatu daného přestupku. Za této situace pak vypořádání dalších žalobních bodů považoval za nadbytečné. Tento rozsudek byl zrušen Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 5 As 293/2022  24, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení (dále též jen „zrušující rozsudek NSS“). Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud nesprávně vyhodnotil žalobní argumentaci, neboť námitku neprokázání nákupů předmětů kulturní hodnoty žalobce v žalobě neuplatnil. Krajský soud tak zrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu, který neměl předobraz v žalobní námitce, čímž vystoupil z přezkumného rámce stanoveného zákonem (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního; dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud krajský soud zavázal, aby se vypořádal se žalobními body tak, jak byly v žalobě uplatněny. Krajskému soudu uložil, aby při posouzení (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného zohlednil, že rozhodnutí o odvolání tvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek a vycházel z kritérií přezkoumatelnosti vymezených judikaturou. Budeli na základě tohoto posouzení možné provést věcný přezkum napadeného rozhodnutí, zavázal krajský soud vycházet z premisy, že naplnění skutkové podstaty daného přestupku nevyžaduje, aby byly v posuzovaném období realizovány kromě soustavného prodeje věcí též jejich nákupy. [7] Krajský soud nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěry správních orgánů obou stupňů, které shledal logickými, srozumitelnými a plně podpořenými provedeným dokazováním. Obsah správního spisu považoval za dostačující pro relevantní posouzení věci, a proto neshledal důvod k doplnění dokazování důkazními návrhy uvedenými v žalobě. [8] K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, odvíjející se od neuvedení konkrétních předmětů kulturní hodnoty, považoval krajský soud za prokázané, že správní orgán I. stupně vycházel z údajů žalobcovy inzerce, kde nabízené předměty sám prezentoval jako předměty kulturní hodnoty. Na základě těchto zjištění správní orgán I. stupně vyhodnotil, kolik předmětů vykazovalo kulturní hodnotu, přičemž toto vyhodnocení (aprobované žalovaným), je pro účely naplnění skutkové podstaty posuzovaného přestupku plně dostačující. Nebylo účelné, aby správní orgány prováděly bližší (znalecké) hodnocení těchto předmětů. Pokud by totiž žalobce nabízel jako předměty kulturní hodnoty předměty, jež do této kategorie nenáleží, dopustil by se podvodného jednání. Žalobce nerozporoval zjištění správního orgánu I. stupně, pouze vyjádřil pochybnost, že všechny předměty byly předměty kulturní hodnoty. Krajský soud zdůraznil, že se posuzuje činnost přestupce, tj. nákup a prodej předmětů kulturní hodnoty za určité období, a nikoliv konkrétní počet takových předmětů. Krajský soud také uvedl, že na věc lze aplikovat závěr plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu, dle kterého pro vymezení postihovaného jednání u neoprávněného podnikání postačí stanovit rozsah takového podnikání rámcově a nemusí být do detailu popsáno veškeré nabízené zboží. [9] Krajský soud dále uvedl, že žalobce v žalobě ani ve správním řízení neuvedl konkrétní informace o charakteristice předmětů kulturní hodnoty, které by zpochybnily závěry správních orgánů. Argumentaci žalobce, že se kvůli nedostatečné konkretizaci předmětů kulturní hodnoty nemohl bránit