4 Afs 249/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 249/2023- 57 - text  4 Afs 249/2023-63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Allianz – Slovenská poisťovňa, a.s., se sídlem Dostojevského rad 5221/4, Bratislava, Slovenská republika, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. 53807/2017900000302, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2023, č. j. 22 Af 70/2017146, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2023, č. j. 22 Af 70/2017146, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 23. 9. 2016, č. j. 16934/201657000032.4 (dále jen „zajišťovací příkaz I.), uložil společnosti FAU s. r. o., v konkursu, se sídlem Pekařská 1639/79a, Kateřinky, Opava (dále jen „dlužník“, nebo také „daňový subjekt“), složení jistoty ve výši 200.860.667 Kč, aby zajistila ve prospěch správce daně úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016. [2] Platebním výměrem ze dne 27. 9. 2016, č. j. 118770/201657000032.4 (dále jen „platební výměr na daň I.“), vyměřil správce daně dlužníku spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016 ve výši 180.103.299 Kč. [3] Žalobkyně se zavázala ke splnění ručitelského závazku za dlužníka v celkové výši 100.000.000 Kč jednak Záruční listinou pro zajištění spotřební daně ručením ze dne 10. 8. 2015, evidenční číslo 491 100 688/15/02/D5 (dále jen „záruční listina I.“), a dále Záruční listinou pro zajištění spotřební daně ručením, vydanou dne 9. 2. 2015, evidenční číslo 491 100 688/15/01/D5 (dále jen „záruční listina II.“). Obě záruční listiny správce daně akceptoval. [4] Dlužník nezaplatil peněžité plnění z platebního výměru na daň I., tedy spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016, a proto správce daně vyzval žalobkyni, aby splnila ručitelský závazek za dlužníka ve výši 50.000.000 Kč, k jehož plnění se zavázala záruční listinou I., výzvou ze dne 29. 9. 2016, č. j. 119673/201657000032.4 (dále jen „výzva I.), a dále ve výši dalších 50.000.000 Kč, k jehož plnění se zavázala v záruční listině II., výzvou ze dne 29. 9. 2016, č. j. 119693/201657000032.4 (dále jen „výzva II.“). [5] Proti oběma výzvám podala žalobkyně odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2017, č. j. 53807/2017900000302 (dále jen „napadené rozhodnutí I.“), změnil výzvu I. a II. tak, že „I. rozhodnutí celního úřadu č. j. 119693/201657000032.4 ze dne 29. 9. 2016 tak, že text výroku: ‚do 15 pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí‘ se nahrazuje textem: ‚ve lhůtě 15 dnů, stanovené podle § 32 DŘ, počítané ode dne právní moci tohoto rozhodnutí‘, II. rozhodnutí celního úřadu č. j. 119673/201657000032.4 ze dne 29. 9. 2016 tak, že text výroku: ‚ve výši 50.000.000, Kč (slovy: padesátmilionůkorunčeských)‘ se nahrazuje textem: ‚ve výši 40.668.847, Kč (slovy: čtyřicetmilionůšestsetšedesátosmtisícosmsetčtyřicetsedmkorunčeských)‘ a text výroku: ‚ve výši 50.000.000, Kč do 15 pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí‘ se nahrazuje textem: ‚ve výši 40.668.847, Kč ve lhůtě 15 dnů, stanovené podle § 32 DŘ, počítané ode dne právní moci tohoto rozhodnutí‘.“ Ve zbytku výzvy správce daně potvrdil. [6] Správce daně dále rozhodnutím ze dne 30. 9. 2016, č. j. 120063/201657000032.4 (dále jen „zajišťovací příkaz II.), uložil dlužníkovi složení jistoty ve výši 143.186.745 Kč, aby zajistil ve prospěch správce daně úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období září 2016. [7] Platebním výměrem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 133059/201657000032.4 (dále jen „platební výměr na daň II.“), vyměřil správce daně dlužníkovi spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období září 2016 ve výši 125.354.384 Kč. [8] Dlužník peněžité plnění z platebního výměru na daň II. za zdaňovací období září 2016 nezaplatil. Výzvou ke splnění ručitelského závazku za dlužníka ze dne 16. 5. 2017, č. j. 67055/201757000032.4 (dále jen „výzva III.), proto správce daně vyzval žalobkyni, aby splnila ručitelský závazek za dlužníka ve výši 9.331.153 Kč, k jehož plnění se zavázala záruční listinou II. [9] Proti výzvě III. podala žalobkyně rovněž odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 1. 2018, č. j. 4269/2018900000317 (dále jen „napadené rozhodnutí II.“), změnil výzvu III. tak, že „část textu výroku ve znění ‚do 15 pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí‘ se nahrazuje textem: ‚ve lhůtě 15 dnů, stanovené podle § 32 DŘ, počítané ode dne právní moci tohoto rozhodnutí‘.“ Ve zbytku tuto výzvu potvrdil. II. [10] Dvěma žalobami u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení napadených rozhodnutí I. a II. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. 22 Af 70/201779, spojil řízení o těchto žalobách ke společnému projednání a poté rozsudkem ze dne 17. 6. 2019, č. j. 22 Af 70/201788 (dále jen „první rozsudek“), zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [11] Krajský soud dospěl k závěru, že došlo k výjimečné situaci spočívající v ochromení podnikatelské činnosti dlužníka „z minuty na minutu“ vlastním aktivním jednáním správce daně, jehož evidentním následkem byla jednak nemožnost dlužníka dostát běžným daňovým závazkům, a také aktivace ručitelského závazku žalobkyně. Podle krajského soudu proto nebylo možné na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby snášela ručitelský závazek po dobu správních a soudních řízení, v nichž se řešila zákonnost ochromení podnikatelské činnosti dlužníka vlastním aktivním razantním jednáním správce daně. Jestliže by platila úvaha, že v takové situaci musí ručitel vyčkat závěru o nezákonnosti vydaných rozhodnutí daňových orgánů vůči dlužníku (daňovému subjektu) a poté se nápravy domáhat buď cestou mimořádných opravných prostředků, nebo cestou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ztratila by žalobkyně efektivní ochranu svých práv, což by vedlo k závěru o porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. [12] Krajský soud tudíž dospěl k závěru, že je na místě v dané věci prolomit zásadu vázanosti soudu skutkovým a právním stavem, který tu byl v době vydání napadených rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud proto vycházel při svém rozhodování ze zrušujících rozsudků, které se týkaly zajišťovacích příkazů vydaných vůči dlužníku, byť tyto rozsudky krajský soud vydal až po vydání napadených rozhodnutí I. a II. Krajský soud přitom dovodil, že nebýt utlumení ekonomické činnosti dlužníka aktivním, razantním, a především nezákonným jednáním příslušných daňových orgánů, plnil by dlužník své běžné daňové závazky bezproblémově i v měsících bezprostředně následujících po útlumu jeho ekonomické činnosti. Daňové orgány tak bezesporu způsobily, že dlužník nebyl schopen zaplatit spotřební daň za srpen 2016 a září 2016, v důsledku čehož došlo k aktivaci ručitelského závazku žalobkyně. Krajský soud shledal, že možnost odepřít ručení je nutno aplikovat nejen na případy, kdy neschopnost dostát daňovému závazku u daňového subjektu byla způsobena nečinností správců daně, ale o to důsledněji v situaci, kdy neschopnost dostát daňovým závazkům u daňového subjektu způsobí daňové orgány vlastním razantním neodvratným a nezákonným jednáním. [13] Proti prvnímu rozsudku krajského soudu brojil žalovaný kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2023, č. j. 4 Afs 132/202318 (dále jen „první zrušující rozsudek“), první rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nesouhlasil totiž s krajským soudem v tom, že v dané věci byly dány důvody pro prolomení zásady zakotvené v § 75 odst. 1 s. ř. s. Podstatou posuzované věci byla skutečnost, že dlužník neuhradil platební výměry na spotřební daň za zdaňovací období měsíců srpna a září 2016. Tyto platební výměry přitom správce daně vydal v návaznosti na daňová přiznání dlužníka podaná za uvedená zdaňovací období a výše vyměřené daně se shodovala s daní tvrzenou. Veškeré krajským soudem uváděné okolnosti týkající se majetkové či ekonomické situace dlužníka však souvisely s jinými úkony a rozhodnutími daňových orgánů (s ručitelskými výzvami dlužníku za třetí subjekt – VERAMI International Company s.r.o., dále jen „VERAMI“, či zajišťovacími příkazy, byť vydanými také ohledně spotřební daně, jíž se týkaly platební výměry I. a II.). [14] Nejvyšší správní soud v prvním zrušujícím rozsudku shledal, že v daném případě neexistovala bezprostřední věcná souvislost mezi úkony či rozhodnutími daňových orgánů učiněnými vůči dlužníku (zmiňované zajišťovací příkazy a výzvy dlužníku k zaplacení