§ 21 zákon o spotřebních daních – Zajištění daně

(1) Zajištění daně může být poskytnuto

a) složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně,

b) bankovní zárukou přijatou správcem daně, nebo

c) ručením, pokud osobu ručitele povolí správce daně.

(2) Má-li být zajištění daně poskytnuto ručením, ručitel v záruční listině podle vzoru a náležitostí stanovených v prováděcím právním předpisu musí prohlásit, že s dlužníkem splní zaručenou výši daně a jejího příslušenství do výše uvedené v záruční listině.

(3) Správce daně použije zajištění daně na úhradu daně, pokud daň není zaplacena v zákonné lhůtě její splatnosti.

(4) Bylo-li zajištění daně poskytnuto ručením, lze výzvu ručiteli ke splnění jeho ručitelské povinnosti vydat i bez předchozího vymáhání daně na dlužníkovi.

(5) Ručitel může i bez udání důvodů své ručení vypovědět, účinky výpovědi jsou naplněny až šedesátým dnem po doručení výpovědi správci daně. Ručitel však ručí za všechny nedoplatky na spotřební dani, které v období od okamžiku nabytí účinnosti povolení ručit do nabytí účinnosti výpovědi ručení vznikly nebo vzniknou.

(6) Pro každý daňový sklad musí zajištění daně odpovídat

a) výši daně, která připadá na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu předpokládá, že bude zahájena jejich doprava ve zdaňovacím období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; minimální výše zajištění daně však musí odpovídat jedné dvanáctině výše daně, která připadala na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu zahájil dopravu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje,

b) jedné dvanáctině výše daňové povinnosti, která provozovateli daňového skladu vznikla podle § 8 při výrobě vybraných výrobků v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a),

c) jedné dvanáctině výše daně, která připadá na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a) nebo b) nebo jsou tyto výrobky přijaty v místě přímého dodání.

(7) V případě nově založeného daňového skladu musí zajištění daně odpovídat očekávané daňové povinnosti nebo výši daně podle odstavce 6 za jednu dvanáctinu běžného roku bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém byl daňový sklad založen.

(8) Provozovatel daňového skladu je povinen průběžně sledovat výši zajištění daně a předávat správci daně podle jeho požadavků evidenční údaje vztahující se k daňové povinnosti, která vznikla při výrobě vybraných výrobků.

(9) Provozovatel daňového skladu je povinen sledovat výši zajištění daně. Pokud součet skutečné výše daňové povinnosti a výše daně podle odstavce 6 za 3 po sobě jdoucí zdaňovací období je vyšší než 3,21násobek poskytnutého zajištění daně, je provozovatel daňového skladu ve lhůtě 10 dnů ode dne, ve kterém došlo k dosažení tohoto násobku, povinen zvýšit zajištění daně na výši podle odstavce 6. Provozovatel daňového skladu, kterému bylo sníženo zajištění daně podle odstavce 11, zvyšuje zajištění daně na výši podle odstavce 6 sníženou o částku, o kterou mu bylo zajištění daně sníženo.

(10) Pokud bude výše daňové povinnosti vzniklé podle § 8 při výrobě vybraných výrobků a daně připadající na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu, které nevstupují do výroby, nižší o 20 % než výše zajištění daně ve třech po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích, provozovatel daňového skladu může požádat celní úřad o snížení zajištění daně. Správce daně rozhodne o žádosti do 30 dnů ode dne, kdy mu byla postoupena. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o snížení zajištění daně.

(11) Provozovatel daňového skladu může též požádat o snížení výše zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně. Správce daně může rozhodnout o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, pokud nejsou pochybnosti o tom, že žadatel vykazuje dlouhodobou finanční stabilitu, plní řádně a včas své platební povinnosti, je schopen plně dostát svým peněžním dluhům a aktivně spolupracuje s orgány Celní správy České republiky. Žadatel prokazuje dlouhodobou finanční stabilitu, plnění platebních povinností a schopnost dostát peněžním dluhům způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis.

(12) Správce daně rozhodne o žádosti o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně ve lhůtě 60 dnů ode dne podání této žádosti; ve zvlášť složitých případech může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. O tomto prodloužení lhůty správce daně žadatele vhodným způsobem vyrozumí.

(13) Rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně se vydává nejdéle na dobu 1 roku ode dne vydání tohoto rozhodnutí. Provozovatel daňového skladu může o vydání rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, které má bezprostředně navazovat na stávající rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, požádat nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou bylo stávající rozhodnutí vydáno; tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.

(14) K nové žádosti podané před uplynutím tří měsíců od nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí se nepřihlíží.

(15) Provozovatel daňového skladu je povinen oznámit správci daně každou změnu skutečností, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, a to do 5 kalendářních dní ode dne vzniku změny.

(16) Správce daně může změnit nebo zrušit rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně, pokud by bylo ohroženo zaplacení daně nebo pokud se změní skutečnosti, na jejichž základě bylo zajištění daně sníženo nebo bylo od něj upuštěno.

(17) Ustanovení o zajištění daně platí pro oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků obdobně, s výjimkou § 58 odst. 1, § 77 odst. 1 a 2, § 90 a 116a.