4 As 163/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 163/2024- 45 - text 4 As 163/2024-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. Z., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. PPR-51082-2/ČJ-2023-990115, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 8 A 18/2024-32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o právní otázku, zda se cizinec může žalobou proti sdělení Policejního prezidia České republiky o zpracování osobních údajů vydanému podle § 30 odst. 4 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, kterým mu bylo na základě jeho žádosti podle § 28 odst. 1 tohoto zákona sděleno, že je evidován v evidenci nežádoucích osob podle § 154 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), účinně bránit proti tomuto evidování, nebo zda má za tímto účelem využit jiné procesní prostředky k ochraně svých práv. [2] Žalovaný obdržel dne 2. 11. 2023 žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o sdělení informace o zpracování jeho osobních údajů se zaměřením na případný záznam v evidenci nežádoucích osob. Podání bylo vyhodnoceno jako žádost o sdělení informace o zpracování osobních údajů podle § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů, ve spojení s § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, čl. 53 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. 11. 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 67 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862 ze dne 28. 11. 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, o změně a o zrušení rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006 a rozhodnutí Komise 2010/261/EU, s odkazem na čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. 11. 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. [3] V záhlaví uvedeným rozhodnutím, označeným jako „Zpracování osobních údajů – sdělení“ (dále jen „sdělení žalovaného“ nebo „rozhodnutí žalovaného“), žalovaný sdělil stěžovateli požadované údaje. Pro účely posuzované věci postačí uvést jen některé z nich. Stěžovatel byl podle § 154 odst. 6 tohoto zákona zaevidován do evidence nežádoucích osob ode dne 17. 8. 2023 na dobu neurčitou. Žalovaný tak učinil na základě usnesení vlády ze dne 16. 8. 2023, č. 607, o zápisu fyzické osoby na vnitrostátní sankční seznam, které bylo přijato na základě § 5 zákona č. 1/2023 Sb., o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaným v mezinárodních vztazích (sankční zákon). Stěžovatel měl totiž svým jednáním naplnit skutkovou podstatu podle čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Odůvodnění tohoto usnesení bylo změněno usnesením vlády ze dne 25. 10. 2023, č. 802, o zamítnutí námitky proti zápisu subjektu na vnitrostátní sankční seznam a o změně odůvodnění zápisu subjektu na vnitrostátní sankční seznam. [4] Na základě těchto usnesení vlády jsou vůči stěžovateli uplatňována omezující opatření v rozsahu čl. 2 nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. 3. 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a podle § 8a zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů. K osobě stěžovatele jsou dále zpracovávány následující osobní údaje: jméno, příjmení, den, měsíc a rok narození, pohlaví a státní příslušnost, údaje o důvodu zařazení do evidence nežádoucích osob s uvedením doby platnosti omezení vstupu na území. Tyto údaje byly ke dni 1. 12. 2023 zpracovávány v informačním systému, jehož účelem je zpracování údajů Ředitelstvím služby cizinecké policie za účelem povolování vstupu, pobytu a vycestování cizinců z území České republiky a dále zamezení nelegálního vstupu cizinců na území České republiky. [5] Kromě toho žalovaný stěžovateli sdělil, že Schengenský informační systém nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k jeho osobě. II. Rozsudek městského soudu [6] Stěžovatel podal proti sdělení žalovaného žalobu, v níž uvedl, že se proti rozhodnutí o zařazení jeho osoby do Schengenského informačního systému může bránit žalobou. Sdělení žalovaného vytknul nepřezkoumatelnost a rozpor s § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Měl za to, že je mu kladen k tíži jeho příbuzenský poměr k bývalému tchánovi, který vlastní společnost na výrobu zbraní využívaných k válce na Ukrajině. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí o rozvodu jeho manželství s dcerou sankcionovaného tchána a manželskou smlouvu, podle které z bývalého vztahu již neprofituje. Právní řád České republiky je postaven na principu individuální odpovědnosti a stěžovatel by neměl být omezován na svých právech plynoucích z jeho pobytového oprávnění v důsledku historické příbuzenské vazby, nejsou-li k žalobci evidovány žádné jiné negativní poznatky, pro které by měl být považován za nežádoucí osobu. [7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Sdělení žalovaného považoval za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) ze dne 18. 11. 2020, č. j. 4 Azs 246/2020-27, č. 4113/2021 Sb. NSS. Žaloba byla přípustná, neboť stěžovatel nebyl povinen se bránit nejprve u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Samotným sdělením nebylo zasaženo do veřejných subjektivních práv stěžovatele. Žalovaný jeho žádosti podle § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů vyhověl v plném rozsahu a sdělil mu všechny věci, v nichž zpracovává jeho osobní údaje. Domnívá-li se stěžovatel, že žalovaný údaje o něm vede neoprávněně, měl v souladu s § 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů požádat o jejich výmaz. [8] Námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a jeho rozporu s § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu stěžovatel nijak blíže nekonkretizoval, pročež se s nimi městský soud vypořádal ve stejné míře obecnosti. Ze správního spisu ani rozhodnutí žalovaného nevyplynuly žádné skutečnosti odůvodňující pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Napadené rozhodnutí v souladu s § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů obsahuje účel a právní základ zpracování osobních údajů, jejich příjemce, dobu uchování, poučení o právu na opravu, omezení zpracování nebo výmaz osobních údajů i zdroj údajů. [9] V napadeném rozhodnutí není žádná informace o tom, že by byl stěžovateli kladen k tíži historický příbuzenský poměr k sankcionované osobě. Městský soud sice nevyloučil, že tato skutečnost mohla být důvodem zařazení stěžovatele na vnitrostátní sankční seznam, to však nebylo předmětem přezkumu. Rozhodla-li vláda usnesením o uplatnění omezujících opatření vůči stěžovateli, které spočívají v zákazu jeho pobytu a vstupu na území, bylo povinností žalovaného podle § 154 odst. 3 písm. c) a § 154 odst. 6 zákona o pobytu cizinců evidovat stěžovatele v evidenci nežádoucích osob. Stěžovatel měl proto brojit proti příslušným usnesením vlády, kterými bylo o sankčních opatřeních rozhodnuto, případně požádat o výmaz jeho osobních údajů z evidence nežádoucích osob. III. Kasační stížnost žalobce [10] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, navrhl tento rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Namítl, že rozhodnutím žalovaného byl zařazen do Schengenského informačního systému jako nežádoucí osoba, aniž by odůvodnění tohoto rozhodnutí konkretizovalo důvody zařazení a zabývalo se jeho přiměřeností. Ve vztahu k tvrzení žalovaného, že musel postupovat podle usnesení vlády a zápis provést bez jakéhokoli vlastního uvážení, stěžovatel poukazuje na § 154 odst. 5 zákona o pobytu cizinců a v něm stanovený požadavek přiměřenosti, jehož splnění žalovaný ani městský soud neodůvodnili. Jediná konkretizace důvodů vytýkaného postupu se opírá o příbuzenský pom