4 As 169/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 169/2024- 51 - text 4 As 169/2024-55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Adélou Hepovou, advokátkou se sídlem Potoční 2156/6, Šumperk, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem Mírov 27, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v tom, že eviduje ve Vězeňském informačním systému a osobním spisu žalobce jeho nezákonný pobyt v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 7. 2024, č. j. 65 A 35/2024-38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Adéle Hepové, advokátce se sídlem Potoční 2156/6, Šumperk, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 10.858 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení právní otázky, zda se odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody může žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhat ochrany proti tomu, že Vězeňská služba České republiky (dále jen „vězeňská služba“) eviduje ve Vězeňském informačním systému a osobním spisu odsouzeného jeho nezákonný pobyt v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením podle § 72a zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“), který byl v minulosti odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí, právě tímto způsobem vymezil zásah žalované (dále též „Věznice Mírov“), před nímž se domáhal ochrany žalobou podanou dne 27. 3. 2024 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“). Ze žaloby a jejích příloh se podává, že v době, kdy byl stěžovatel umístěn ve Věznici Mírov, ředitel žalované rozhodnutím ze dne 10. 12. 2021, č. j. VS-219214-2/ČJ-2021-803632-OZSTR, rozhodl podle § 72a zákona o výkonu trestu odnětí svobody o jeho zařazení jako velmi nebezpečného odsouzeného do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením na dobu 90 dnů do 9. 3. 2022. Generální ředitelství vězeňské služby (dále jen „generální ředitelství“) rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, č. j. VS-219214-5/ČJ-2021-803632-OZSTZ, zrušilo rozhodnutí ředitele žalované jako nepřezkoumatelné a věc mu vrátilo k dalšímu projednání a vydání nového rozhodnutí. Ten následně rozhodnutím ze dne 29. 12. 2021, č. j. VS-48636-5/ČJ-2020-803632-OZSTZ, vyřadil stěžovatele z oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, neboť k tomu pominuly důvody. [3] Záznam o tom, že stěžovatel byl (podle svých tvrzení již) dne 9. 12. 2021 přemístěn na celu v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, v níž byl umístěn do 29. 12. 2021, eviduje žalovaná ve Vězeňském informačním systému. Stěžovatel jí dne 23. 6. 2023 požádal, aby tento záznam odstranila, ta však jeho žádosti nevyhověla, o čemž jej vyrozuměla stanoviskem ze dne 30. 6. 2023, č. j. VS-784-21/ČJ-2023-803632. Zdůraznila v něm, že záznamy evidované ve Vězeňském informačním systému vypovídají o reálném průběhu výkonu trestu odsouzeného, pročež je nelze odstraňovat. Generální ředitelství následně sdělením ze dne 8. 8. 2023, č. j. VS-173436-2/ČJ-2023-800041, stěžovateli sdělilo, že vězeňská služba při zpracování údajů o ubytování v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením postupuje podle § 23a odst. 4 písm. c) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení je vězeňská služba správcem evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky, jejíž součástí jsou i údaje o přesném místě a čase jejich výkonu, tedy i o přesném místě ubytování (tj. věznice, oddělení, oddíl, cela, ložnice apod.). Záznamy takto evidované musí přesně odrážet skutečnost, že stěžovatel v daném časovém období byl umístěn do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, jakkoli tomu tak bylo na základě nezákonného rozhodnutí. [4] Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajské státní zastupitelství“) sdělením ze dne 5. 1. 2024, č. j. 2 KDT 4018/2023-12, odpovědělo na podnět stěžovatele ze dne 12. 11. 2023, který se týkal neodstranění uvedeného záznamu z Vězeňského informačního systému. Ze sdělení vyplývá, že pokud stěžovatel na základě rozhodnutí ředitele žalované do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením zařazen byl, nemůže v rozporu s faktickým stavem požadovat odstranění záznamů o tom. [5] Ke stejnému závěru dospělo i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Ve vyrozumění ze dne 20. 3. 2024, č. j. VDT 401/2024-6, kterým odložilo podání stěžovatele obsahující žádost o přezkoumání postupu státního zástupce krajského státního zastupitelství, uvedlo, že Vězeňský informační systém je informačním systémem vězeňské služby určeným pro podporu plnění práv, povinností a úkolů jí stanovených právními předpisy. Jde o interní informační systém sloužící pouze potřebám vězeňské služby. Upravují jej pouze interní předpisy vězeňské služby, a nikoli obecně závazné předpisy platné pro výkon zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody, jejichž dodržování je oprávněn a povinen kontrolovat příslušný dozorový státní zástupce krajského státního zastupitelství. [6] Krajský soud napadeným usnesením žalobu stěžovatele odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle jeho názoru totiž evidování nezákonného pobytu stěžovatele v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením ve Vězeňském informačním systému a osobním spisu není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. [7] Povahou Vězeňského informačního systému se krajský soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2022, č. j. 60 A 89/2021-43. Uvedl v něm, že jde o informační systém používaný vězeňskou službou, který obsahuje nejrůznější informace o osobách vykonávajících trest odnětí svobody. Zapisují se do něj mj. informace o umístění osoby v konkrétní věznici, ubytování v konkrétní cele, kázeňských odměnách, návštěvách advokáta, pohovorech apod. Záznam o zařazení stěžovatele do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením slouží jako informace pro zaměstnance žalované a představuje zachycení skutečnosti, která podle ní nastala, a samotný nemůže nijak zasahovat do práv stěžovatele. Možný zásah by bylo možné spojovat až s případným rozhodnutím či jiným úkonem, u něhož by byl tento záznam použit jako podklad, např. v souvislosti s případným budoucím rozhodováním bezpečnostní komise nebo rozhodováním o podmíněném propuštění. Stěžovatel by se mohl proti takovémuto rozhodnutí nebo jinému úkonu, kterým by bylo zasaženo do jeho práv, bránit [kromě zmíněného rozsudku krajského soudu č. j. 60 A 89/2021-43, bodů 23 až 25, lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) ze dne 29. 2. 2024, č. j. 10 As 250/2022-33, body 15 až 17, který byl vydán ve stejné věci]. [8] Uvedená evidence podle krajského soudu neporušuje ani právo stěžovatele na informační sebeurčení zaručené v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatel vykonává trest odnětí svobody, a tudíž podléhá pravidlům tento výkon upravujícím, včetně evidování konkrétních údajů o jeho pobytu ve věznici ve Vězeňském informačním systému. Tentýž závěr platí i pro evidování pobytu stěžovatele v jeho osobním spisu. Stěžovatel nijak nereflektuje, že u žalované jsou evidovány i ostatní písemnosti pořízené v souvislosti s jeho pobytem v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením. Při případném rozhodování či jiných úkonech, které by mohly zasáhnout do práv stěžovatele, by bylo třeba vycházet i z těchto písemností, které vysvětlují okolnosti zařazení a vyřazení stěžovatele do tohoto oddílu. Tvrzení stěžovatele o jeho případném posuzování jako potížisty kvůli případnému opětovnému umístění v oddílu je toliko v hypotetické rovině. II. Kasační stížnost [9] Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodu, který podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Napadené usnesení vzešlo z řízení, v němž nebylo nařízeno jednání, ačkoli s takovýmto postupem stěžovatel souhlasil jen za podmínky zajištění a provedení jím navrhovaných důkazů. Záznam o nezákonném pobytu v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením stěžovateli, který je k dispozici všem zaměstnancům vězeňské služby, bude vyvolávat předpoklad, že stěžovatel musel