4 As 181/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 181/2024- 64 - text 4 As 181/2024-68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: JUDr. Mgr. J. G., proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické náměstí 899/9, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. KRPU-129822-6/ČJ-2022-0400KR-PK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 15 A 21/2022-126, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká nároku na jednorázové odškodnění podle § 105 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Tento nárok náleží příslušníkovi bezpečnostního sboru (dále jen „příslušník“), jehož služební poměr skončil podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Řešena je právní otázka splatnosti jednorázového odškodnění, jakož i možného vzniku práva na úroky z prodlení, nebude-li jednorázové odškodnění příslušníkovi vyplaceno včas. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl příslušníkem Policie České republiky. Naposledy byl ustanoven na služebním místě vrchní komisař a působil na Krajském ředitelství policie Ústeckého kraje ve Školním policejním středisku v Teplicích. Dne 23. 12. 2010 utrpěl v areálu tohoto střediska služební úraz, při němž upadl na zledovatělé ploše a poranil si dolní část zad a pánev. Důsledkem služebního úrazu dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby. Žalovaný proto postupoval podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru, a rozhodnutím ze dne 22. 6. 2012, č. j. KR-2674/2012, stěžovatele ze služebního poměru propustil. Toto rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 4. 7. 2012. Dne 7. 3. 2013 stěžovatel požádal o náhradu škody za ztrátu na služebním příjmu podle § 103 zákona o služebním poměru a o jednorázové odškodnění podle § 105 tohoto zákona. [3] Náměstek žalovaného pro ekonomiku (dále jen „správní orgán prvního stupně“) vydal dne 10. 5. 2013 rozhodnutí, kterým jednorázové odškodnění stěžovateli neposkytl. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 8. 2013 zamítl odvolání stěžovatele a uvedené rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) však následně rozsudkem ze dne 23. 5. 2016, č. j. 15 A 109/2013-59, vyhověl žalobě stěžovatele a rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6 As 146/2016-26, zamítl. [4] Ani navazující rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 6. 2018, kterým jednorázové odškodnění opětovně poskytnuto nebylo, a následné rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku ze dne 6. 12. 2018 o zamítnutí odvolání v soudním přezkumu neobstála. K žalobě stěžovatele krajský soud posledně uvedené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 15 Ad 4/2019-106 (dále jen „druhý rozsudek krajského soudu“). Věc vrátil tehdejšímu žalovanému k dalšímu řízení a zavázal jej k odstranění vad dokazování, konkrétně vytýkaných nedostatků znaleckých posudků. Tentokrát ale byla úspěšná kasační stížnost žalovaného, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 2 As 22/2022-38, zrušil druhý rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 15 Ad 4/2019-203, znovu zrušil rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Ještě po vydání druhého rozsudku krajského soudu žalovaný dne 6. 4. 2022 zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Ten pak rozhodnutím ze dne 7. 6. 2022, č. j. KRPU-26995-29/ČJ-2017-0400KR-AP, konstatoval nárok stěžovatele na jednorázové odškodnění podle § 105 odst. 1 zákona o služebním poměru (výrok I.), rozhodl o jeho poskytnutí podle § 105 odst. 2 tohoto zákona ve výši 283.008 Kč (výrok II.) a stěžovateli nepřiznal úroky z prodlení z této částky (výrok III.). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Rozsudek krajského soudu [6] Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel další žalobu, kterou se domáhal i zrušení výroků II. a III. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dále navrhl, aby krajský soud výrokem rozhodl, že žalovaná „je povinna uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z náhrady jednorázového odškodnění od data 05. 07. 2012, nebo od data, o kterém rozhodne soud v tomto řízení, až do výplaty jednorázového odškodnění ve výši 283.008,- Kč, které bylo vyplaceno na účet žalobce dne 17. 10. 2022“, „je povinna uhradit žalobci částku za jednorázové odškodnění odpovídající roku 2022 ve výši 470.041,- Kč a zákonný úrok prodlení do doby úhrady na účet žalobce“ a „je povinna uhradit žalobci částku za jednorázové odškodnění ve výši odpovídající valorizované částce roku vydání nového rozhodnutí a zákonný úrok do doby úhrady na účet žalobce po soudem zrušení napadeného rozhodnutí žalované“. [7] Krajský soud rozhodl o žalobě napadeným rozsudkem, kterým žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v části týkající se stanovení povinnosti žalovanému zaplatit stěžovateli požadovaný úrok z prodlení anebo jednorázové odškodnění v jiné než poskytnuté výši odmítl (výrok I.). K takovému rozhodnutí totiž neměl pravomoc. Ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). [8] Ve shodě s žalovaným dospěl i krajský soud k závěru, že stěžovateli vznikl nárok na jednorázové odškodnění podle § 105 odst. 1 zákona o služebním poměru dne 4. 7. 2012, kdy byl propuštěn ze služebního poměru v důsledku služebního úrazu. Jeho výše byla podle § 105 odst. 2 zákona o služebním poměru stanovena pro rok 2012 částkou 283.008 Kč. Pakliže by bezpečnostní sbor neuhradil jednorázové odškodnění ke dni splatnosti, ocitl by se v prodlení a stěžovateli by vznikl nárok na úroky z prodlení. [9] Samotné prodlení počíná marným uplynutím okamžiku splatnosti, který však není – na rozdíl od některých jiných institutů – v zákoně o služebním poměru výslovně stanoven. Při jeho posouzení nelze odhlédnout od toho, že zákon o služebním poměru v § 98 a násl. obsahuje komplexní úpravu náhrady škody způsobené bezpečnostním sborem jeho příslušníku, což zahrnuje i rozhodování v řízení o služebním poměru. Pokud u jednorázového odškodnění není splatnost samostatně stanovena, nejde o „mezeru v zákoně“, nýbrž o úmysl zákonodárce. Okamžik splatnosti je podle krajského soudu nutné vztahovat k okamžiku nabytí právní moci, resp. vykonatelnosti rozhodnutí, kterým bylo jednorázové odškodnění stěžovateli přiznáno, neboť žalovaný posuzuje důvod ztráty zdravotní způsobilosti příslušníka až v řízení o jednorázovém odškodnění. To ale znamená, že žalovaný ke dni vydání napadeného rozhodnutí v prodlení s poskytnutím jednorázového odškodnění nebyl. Krajský soud při posouzení splatnosti jednorázového odškodnění neshledal prostor pro analogické použití § 167 odst. 1 zákona o služebním poměru, který stanoví zvláštní úpravu splatnosti pro odchodné a úmrtné. [10] Závěrem krajský soud vyjádřil pochopení nad rozhořčením stěžovatele ohledně délky správního řízení. Pro případ, že by v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem správních orgánů vznikla stěžovateli prokazatelná újma, však bylo možné za splnění dalších zákonných podmínek uvažovat o jiném titulu právní ochrany podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“). Důvodnou nebyla ani námitka týkající se systémové podjatosti rozhodujících služebních funkcionářů. III. Kasační stížnost žalobce [11] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s., a navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu v dalšímu řízení. Je přesvědčen, že mu náleží zákonný úrok z prodlení z částky 283.008 Kč od 4. 7. 2012 do zaplacení. Žalovaný svým rozhodnutím uznal svůj dluh co do výše i času plnění, pročež nemohl být promlčen ani zákonný úrok z prodlení, který stěžovatel uplatnil v průběhu řízení. Úhradou částky 283.008 Kč na účet stěžovatele dne 17. 10. 2022 byla uspokojena jen část jeho pohledávky s tím, že se pořadí plnění dl