4 As 300/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 300/2024- 64 - text 4 As 300/2024-71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Mgr. Bc. Ing. B. J., zast. JUDr. Martinem Hostinským, advokátem, se sídlem Tišnovská 67, Brno, proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2022, č. j. PPR-28906-11/ČJ-2022-990131, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, č. j. 31 Ad 2/2023-354, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil výrok I. rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále též „krajské ředitelství“) ze dne 7. 6. 2022, č. j. K-JMK-413/2022, tak, že uznal žalobkyni vinnou z jednání, které má znaky přestupku narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Tohoto jednání se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 27. 7. 2017 zaslala řediteli krajského ředitelství a dalším osobám podání, k němuž přiložila účelově sestříhané části zvukové nahrávky rozhovoru mezi náměstkem ředitele krajského ředitelství plk. Mgr. Liborem Kachlíkem a vedoucím odboru hospodářské kriminality krajského ředitelství plk. Mgr. Janem Daňkem obsahujícího vulgární výrazy. Žalobkyně přiložila tyto nahrávky k předmětnému podání bez vědomí a souhlasu plk. Kachlíka a plk. Daňka a navrhla zahájení kázeňského řízení s plk. Kachlíkem. Podle žalovaného byla žalobkyně srozuměna s tím, že šířením sestříhaných částí zvukových nahrávek bez vědomí a souhlasu plk. Kachlíka a plk. Daňka, k nimž došlo při zjevně soukromém rozhovoru (tedy jiným hrubým jednáním), dojde k narušení občanského soužití mezi ní a plk. Kachlíkem a plk. Daňkem. Za toto jednání žalovaný uložil žalobkyni kázeňský trest v podobě písemného napomenutí. [2] Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Zdůraznil, že předmětem řízení je odpovědnost žalobkyně za jednání ze dne 27. 7. 2017, které má dle žalovaného znaky přestupku proti občanskému soužití. Pro věc proto nejsou rozhodné poměry panující v příslušném odboru krajského ředitelství od roku 2011, případné vystavení žalobkyně bossingu a jeho následků, ani její propuštění ze služebního poměru. Žalovaný postupoval při projednávání jednání žalobkyně, které má znaky přestupku, správně podle zákona o služebním poměru. Rozhodnutí žalovaného tedy není nicotné. Nicotnost rozhodnutí nemůže založit ani případná podjatost rozhodujícího služebního funkcionáře. Rozhodnutí správních orgánů netrpí ani vadou nepřezkoumatelnosti, jelikož se správní orgány vyjádřily ke všem námitkám vzneseným žalobkyní v průběhu řízení. Pro nadbytečnost krajský soud neprováděl výslech žalobkyní navržených svědků. [3] Krajský soud shledal nedůvodnými veškeré námitky týkající se podjatosti. Podjatost ředitele krajského ředitelství nelze dovozovat z pouhého faktu, že rozhodování o propuštění žalobkyně ze služebního poměru bylo policejním prezidentem svěřeno řediteli Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Otázka podjatosti ředitele byla navíc v projednávané věci opakovaně řešena se závěrem, že ředitel podjatý není. Důvodem pro vyloučení ředitele pro podjatost v nyní projednávané věci není ani to, že ředitel v jiné věci sdělil svému nadřízenému okolnosti, které by mohly nasvědčovat jeho možné podjatosti. To navíc za situace, kdy nadřízený důvody pro jeho vyloučení z řízení neshledal. Postup správního orgánu v řízení či jeho jednotlivý úkon nejsou důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby. Správní orgány proto nepochybily, když námitku podjatosti kpt. Mgr. Jana Procházky založenou na odepření nahlédnutí do správního spisu nepředložily nadřízenému kpt. Procházky k rozhodnutí a vypořádaly se s ní v rámci odůvodnění svých rozhodnutí. [4] Správní orgány nemají povinnost vyslechnout obviněného z jednání majícího znaky přestupku. Žalobkyni bylo umožněno vyjádřit se k věci, což také opakovaně učinila. Žalobkyni tedy nebylo upřeno právo být ve věci slyšena. Nebyl dán ani důvod k výslechu ředitele krajského ředitelství, neboť ústní pokyn ředitele k prošetření podání žalobkyně nelze považovat za podnět k zahájení řízení. Nezákonnost rozhodnutí nezpůsobuje ani rozhodnutí kpt. P. nepostupovat dle § 22 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 23 odst. 2 a § 19 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, neboť u doručovaných dokumentů nevzniklo podezření, že nebyly vytvořeny kpt. Procházkou. [5] Správní orgán prvního stupně se dopustil vady řízení, když neodročil ústní jednání nařízené na den 24. 5. 2022. Zástupce žalobkyně bezodkladně po obdržení předvolání k ústnímu jednání sdělil správnímu orgánu prvního stupně, že se ústního jednání nemůže zúčastnit, včetně uvedení relevantních důvodů (pobyt v cizině). Podmínky pro odročení ústního jednání tak byly splněny. Tato vada však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobkyně měla v řízení možnost uplatňovat svá stanoviska a navrhovat důkazy, což také činila. Na ústním jednání dne 24. 5. 2022 pak nebyly provedeny žádné úkony. Neúčast žalobkyně a jejího zástupce na tomto jednání tak nebyla na újmu jejích práv. Správní orgán prvního stupně rovněž pochybil, když neumožnil manželu žalobkyně na základě udělené plné moci nahlížet dne 19. 5. 2020 do spisu, aniž by pro tento postup byly dány důvody. Ani tato vada však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobkyni byl nabídnut náhradní termín pro nahlížení do spisu, a zároveň bylo žalobkyni umožněno nahlížet do spisu dne 8. 6. 2022. Případné nedoručení přípisu kpt. Procházky ze dne 19. 5. 2022, v němž reaguje na oznámení žalobkyně o nahlížení do spisu, zástupci žalobkyně nemělo na věc žádný vliv. [6] Jednání žalobkyně bylo již v záznamu o zahájení řízení kvalifikováno jako jednání mající znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích. Tato kvalifikace se po celou dobu řízení nezměnila. Ve věci žalobkyně tedy nedošlo opakovaně k překvalifikaci jejího jednání. Nebyla porušena ani povinnost zachovat totožnost skutku. Oproti záznamu o zahájení řízení bylo v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně řízení o části skutku zastaveno. Zbývající část popisu skutku se liší jen v dílčích skutečnostech, které jsou výsledkem zjišťování skutkového stavu ve věci, a nemají tak vliv na totožnost skutku. Totožnost skutku nenarušila ani dílčí změna provedená žalovaným v napadeném rozhodnutí. Z důvodu opakovaného přerušování a stavení promlčecí doby nedošlo ve věci žalobkyně ani k zániku její odpovědnosti v důsledku promlčení. [7] V případě stěžovatelky byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích. Žalobkyni muselo být po poslechu nahrávek zřejmé, že se jedná o části soukromého rozhovoru, které jsou vytržené z jeho kontextu, a obsahují hovorové a vulgární výrazy. Žalobkyně přesto nahrávky rozeslala řediteli krajského ředitelství a dalším osobám za účelem zahájení kázeňského řízení s plk. Kachlíkem z důvodu porušení jeho služební povinnosti dodržovat pravidla služební zdvořilosti vůči svému podřízenému plk. Daňkovi. Žalobkyně se svým podáním snažila dát nahrávkám zcela jiný význam a kontext, než ve kterém byly proneseny, přičemž záměrem nebylo zastat se uráženého kolegy. Jednáním žalobkyně zároveň došlo ke zhoršení již narušeného občanského soužití mezi žalobkyní a plk. Kachlíkem a plk. Daňkem. Rovněž bylo prokázáno i zavinění žalobkyně ve formě nepřímého úmyslu. Tvrzení, že jiné osoby se v minulosti dopouštěly obdobných jednání a nebyly za ně postihnuty, je z hlediska prokázání viny žalobkyně nerozhodné, neboť na její odpovědnost nemá vliv jednání jiných osob v jiných případech. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně kladl žalobkyni k tíži dobu, po kterou měla nahrávku k dispozici, nemůže mít relevantní vliv na zákonnost jeho celkové úvahy o druhu a výši trestu. Žalobkyni byl za její jednání uložen nejmírnější kázeňský trest, který nelze shledat nezákonným nebo nepřiměřeným. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítla, že ačkoliv podrobně uvedla, jakým způsobem se jí správní orgány od roku 2015 mstí za to, že jako jediná byla ochotná svědčit před soudem v souvislosti s kázeňským potrestáním kolegyně, krajský soud označil toto jednání žalovaného za nepodstatné a irelevantní. Proti stěžovatelce jsou opakovaně účelově vedena kázeňská řízení a podávána trestní oznámení ze strany