4 Azs 80/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 80/2025- 50 - text 4 Azs 80/2025-55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: O. P., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-59761-17/ZM-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 13 A 45/2024-41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný sdělením ze dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-59761-17/ZM-2023, žalobkyni opakovaně sdělil, že nesplňuje podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců), pro zaměstnání na pracovním místě uklízeči a pomocníci v ubytovacích a vzdělávacích zařízeních u zaměstnavatele Lamiclean s.r.o., s výkonem práce v Praze, neboť k oznámení ze dne 18. 8. 2023 o změně zaměstnavatele nepředložila doklad prokazující, že její dosavadní pracovněprávní vztah trvá nebo ke kterému datu skončil. [2] Žalobkyně proti tomuto sdělení (rozhodnutí) žalovaného podala žalobu, kterou městský soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Konstatoval, že není sporné, že pracovněprávní vztah žalobkyně u společnosti PRAHA INVESTOR CZ S.R.O. skončil nejpozději ke dni zániku tohoto zaměstnavatele. Rozhodné však není, kdy mohl nastat nejpozdější termín zániku tohoto pracovněprávního vztahu, ale zda tento pracovněprávní vztah v době podání oznámení trval, nebo zda a k jakému datu skončil. Žalobkyně doložila všechny náležitosti oznámení o změně zaměstnavatele předvídané § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců, kromě doložení trvání pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele PRAHA INVESTOR CZ S.R.O., nebo doložení dokladu prokazujícího den jeho skončení, což je dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců předpokladem pro úspěšné oznámení o změně zaměstnavatele. Žalobkyně sice uvádí, že její pracovní poměr k zaměstnavateli PRAHA INVESTOR CZ S.R.O. skončil nejpozději 10. 10. 2023, avšak tak by tomu bylo pouze za situace, pokud by její pracovní vztah s tímto zaměstnavatel do této doby trval, což rovněž nedoložila. [3] Jak správně uvádí žalovaný, tak přímo v tiskopisu žádosti oznámení změny zaměstnavatele jsou žadatelé informováni o tom, jaké náležitosti má oznámení mít, dostupná je i verze v ukrajinštině. Byla-li žalobkyně ke dni podání oznámení stále zaměstnankyní PRAHA INVESTOR CZ S.R.O., měla několik možností, jak tuto skutečnost prokázat, v tiskopisu je příkladmo uvedeno i doložení výplatních pásek. Žalobkyně tedy již při podání oznámení byla dostatečně informována o náležitostech oznámení o změně zaměstnavatele, opět tyto informace obdržela ve výzvě žalovaného ze dne 6. 8. 2024, žádný doklad však nepředložila. [4] Ohledně přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života žalobkyně městský soud odkázal na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 9. 8. 2022, č. j. 7 Azs 117/2022-31, a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. 43 A 90/2022-79, a konstatoval, že by bylo nelogické zabývat se soukromým a rodinným životem žalobkyně, když neplní zákonné podmínky pro změnu zaměstnanecké karty. Žalobkyni v době probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině nehrozí nucené vycestování do země původu. Svou pobytovou situaci na území může řešit např. prostřednictvím víza za účelem strpění, případně i doplňkové ochrany. K takovému závěru dospěl NSS např. v rozsudku ze dne 18. 11. 2022, č. j. 3 Azs 235/2022-27, v němž připomněl obsah závazku non-refoulement. [5] Z úřední činnosti je městskému soudu známo, že občanům Ukrajiny, kteří nesplňují podmínky pro udělení dočasné ochrany podle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, a ani dalších souvisejících předpisů, je z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině udělováno vízum za účelem strpění z důvodu existence překážky vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců (viz např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, č. j. 45 A 3/2022-57, nebo ze dne 26. 1. 2023, č. j. 57 A 3/2022-36). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka”) kasační stížnost. Namítla, že dokladem o skončení jejího pracovního poměru jsou doklady o zániku zaměstnavatele. Na základě § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců není nutné dokládat, že pracovněprávní vztah trval, pokud je možné doložit, ke kterému dni tento vztah skončil. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že společnost PRAHA INVESTOR CZ S.R.O. byla zrušena s likvidací usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 85 Cm 2355/2022 – 3, které nabylo právní moci dnem 25. 10. 2022. Zákon o pobytu cizinců v § 42g odst. 7 a 8 nevyjmenovává konkrétní doklady, resp. jejich formu, které mají být k oznámení o změně zaměstnavatele doloženy a v tiskopisu oznámení o změně zaměstnavatele jsou možnosti doložení uvedeny demonstrativně. Neexistuje tak zákonný důvod, který by správnímu orgánu umožnil rozhodnout, že dokladem o skončení pracovního poměru stěžovatelky nemůže být doklad o zrušení zaměstnavatele bez právního nástupce. Pokud správní orgán nepřijal za doklad o skončení pracovního poměru stěžovatelky doklad o zániku zaměstnavatele, pak je takové rozhodnutí projevem libovůle správního orgánu a jako takové mělo být soudem zrušeno. [7] Stěžovatelka poukázala na § 341 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a komentář k němu, v němž je uvedeno, že v případě zániku zaměstnavatele bez přejímajícího zaměstnavatele pracovněprávní vztahy zaměstnanců vůči zaměstnavateli zanikají dnem zániku zaměstnavatele, pokud neskončily již dříve. Stěžovatelka již v průběhu správního řízení tvrdila a dokládala, že její pracovněprávní vztah skončil ve smyslu § 341 odst. 2 zákoníku práce ke dni zániku zaměstnavatele. Informace o datu zániku zaměstnavatele, resp. pracovněprávního vztahu stěžovatelky je veřejně dostupná v obchodním rejstříku a jako takovou není potřeba ji zvlášť prokazovat jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel stěžovatelky zanikl bez právního nástupce, není možné se s ním kontaktovat a vyžádat si od něj potvrzení o trvání či skončení pracovněprávního vztahu. Žalovaný i soud dospěli k nesprávnému závěru, že dokladem o zániku pracovněprávního vztahu nemůže být výpis z obchodního rejstříku, který dokládá, že zaměstnavatel zanikl bez právního nástupce. [8] Pokud se v napadeném rozsudku uvádí, že není sporné, že pracovněprávní vztah stěžovatelky u posledního zaměstnavatele skončil nejpozději ke dni jeho zániku, pak není možné současně dospět k závěru, že stěžovatelka nesplnila podmínky pro oznámení o změně zaměstnavatele. Tím, že soud označil datum zániku pracovněprávního vztahu stěžovatelky za nesporné a současně uvedl, že oznámení o změně zaměstnavatele nebylo řádně učiněné, zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. [9] Městský soud nevypořádal námitku stěžovatelky týkající se přiměřenosti zásahu rozhodnutí žalovaného do jejího soukromého a rodinného života. Na stěžovatelku se v důsledku napadeného sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců hledí, jako by oznámení o změně zaměstnavatele ve lhůtě 60 dnů ode dne skončení pracovněprávního vztahu k poslednímu zaměstnavateli neučinila. Uplynutím 60 dnů ode dne skončení pracovněprávního vztahu k poslednímu zaměstnavateli jí podle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zaniklo oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. To je pak podle téhož ustanovení důvodem pro zastavení paralelně vedeného řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty, v jehož průběhu byla stěžovatelka podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců oprávněna k pobytu na území. V důsledku napadeného sdělení tak stěžovatelka ztrácí pobytové oprávnění na území České republiky, aniž by měla jinou možnost svůj pobytový status stabilizovat, což má za následek, že bude povinna vycestovat. [10] Účelem dosavadního pobytu stěžovatelky v České republice bylo pracovat, generovat zisk, a zajistit tak potřeby své rodiny. Stěžovatelka je trvale usídlenou cizinkou, je plně integrována do české společnosti a na území České republiky kromě ní pobývají také její rodinní příslušníci (matka, bývalý manžel a dvě nezletilé děti, všichni držitelé povolení k trvalému pobytu). Otázkou možného pobytu na základě víza strpění se všemi konsekvencemi z toho vyplývajícími se již stěžovatelka podrobně zabývala v žalobě, přičemž městský soud její argumentaci nereflektoval. [11] Nejvyšší správní soud dlouhodobě judikuje, že přiměřenost dopadu negativního rozhodnutí vydaného podle zákona o pobytu cizinců do základního práva cizince na respekt