5 Ads 104/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Ads 104/2025- 47 - text  5 Ads 104/2025 - 49 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: M. K. Š., zastoupená JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Poštovní 17, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2025, č. j. 20 Ad 29/202434, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Alexanderu Királymu, Ph.D., se určuje částkou ve výši 12 270 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, č. j. XA; tímto rozhodnutím bylo k námitce stěžovatelky změněno rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2024, č. j. XB. [2] Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná stěžovatelce přiznala od 20. 7. 2023 podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Podle tohoto rozhodnutí činil pokles stěžovatelčiny pracovní schopnosti 45 %. Za rozhodující příčinu stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla považována panická porucha s agorafobií, tedy zdravotní postižení středně těžké uvedené v kapitole V. položce 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů; míra poklesu pracovní schopnosti stanovená pro toto zdravotní postižení (35 %) byla dále navýšena o 10 procentních bodů s ohledem na ostatní zdravotní postižení (§ 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity). [3] Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala námitky, neboť se domnívala, že její zdravotní stav odůvodňuje přiznání invalidního důchodu pro vyšší stupeň invalidity. S ohledem na posudek o invaliditě vypracovaný v řízení o námitkách žalovaná prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že se žádost stěžovatelky pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítá, a podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 téhož zákona odejmula od 6. 7. 2024 přiznaný invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Podle nového posudku o invaliditě totiž bylo stěžovatelčino zdravotní postižení jako lehké na místě zařadit pod kapitolu V. položku 5b vyhlášky o posuzování invalidity, a i po navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity činil tento pokles 30 %, což přiznání invalidního důchodu neodůvodňuje. [4] Stěžovatelka brojila proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. Při svém rozhodování vycházel z posudku o invaliditě posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v Ostravě ze dne 4. 12. 2024, e. č. SZ/2024/2166OS9. Krajský soud zdůraznil, že posudková komise MPSV ve shodě s posudkem o invaliditě vypracovaným v řízení o námitkách dospěla k závěru, že rozhodující příčinou stěžovatelčina nepříznivého zdravotního stavu byla panická porucha s agorafobií spadající pod kapitolu V. položku 5b vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV rovněž vysvětlila, že pod položku 5c nelze zdravotní postižení zařadit, neboť z lékařských nálezů nevyplývalo, že by měla stěžovatelka značně sníženou úroveň sociálního fungování, značně omezený výkon denních aktivit a nejednalo se v jejím případě o kompulzivně obsedantní poruchu. Stejně tak posudková komise MPSV vyvrátila stěžovatelčino tvrzení, že hlavní příčinou poklesu její pracovní schopnosti je epilepsie. Podle posudkové komise MPSV činil pokles pracovní schopnosti stěžovatelky 30 % (po navýšení o 10 procentních bodů ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity), pročež stěžovatelka invalidní shledána nebyla. Krajský soud s ohledem na uvedené považoval posudek posudkové komise MPSV za úplný, srozumitelný a přesvědčivý, a souhlasil tedy s žalovanou, že stěžovatelka nárok na invalidní důchod neměla. Stěžovatelkou navrhované důkazy týkající se jejího zdravotního stavu v roce 2025 (zejména epileptických záchvatů) krajský soud s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s. neprovedl. [5] V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle jejího názoru městský soud pochybil, pokud vycházel z posudku posudkové komise MPSV, neboť ten nereflektuje dlouhodobý charakter zdravotního stavu stěžovatelky, konkrétně juvenilní myoklonickou epilepsii doprovázenou častými záchvaty, které téměř vždy vyžadují zásah rychlé záchranné služby. U stěžovatelky se záchvaty projevují s vysokou frekvencí, což znemožňuje pravidelnou pracovní činnost. Posudek neodpovídá skutečnému rozsahu zdravotního postižení stěžovatelky a nezohlednil předloženou zdravotní dokumentaci včetně lékařských zpráv od roku 2005. Krajský soud nepřihlédl k námitkám stěžovatelky, že jsou posudky o invaliditě neúplné a obsahují nedostatky. Rozsudek neobsahuje přesvědčivé odůvodnění, proč byl posudek posudkové komise MPSV považován za dostačující, ačkoliv nevysvětlil, jak byly zohledněny časté epileptické záchvaty. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl. Podle jejího názoru postupoval krajský soud správně, pokud nechal vyhotovit posudek o invaliditě jako stěžejní důkaz, o který pak opřel své rozhodnutí. Posudek posudkové komise MPSV žalovaná považuje za celistvý a přesvědčivý. [7] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [8] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [9] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí otázky přezkoumatelnosti napadeného rozsudku a správnosti posouzení zdravotního stavu. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatelky zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru. [10] Kasační stížnost je nepřijatelná. [11] Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění