5 Afs 116/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 116/2025- 41 - text  5 Afs 116/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: P. N., zast. JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2025, č. j. 65 Af 20/202437, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. 23776/24/520010423705893. [2] Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ve věci kompenzačního bonusu: - dodatečný platební výměr ze dne 16. 12. 2022, č. j. 1965203/22/310162561806343, kterým byla stěžovatelce doměřena daň ve výši 20 500 Kč za bonusové období 1. 2. 2021 – 28. 2. 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 16. 12. 2022, č. j. 1965206/22/310162561806343, kterým byla stěžovatelce doměřena daň ve výši 31 000 Kč za bonusové období 1. 3. 2021 – 31. 3. 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 16. 12. 2022, č. j. 1965215/22/310162561806343, kterým byla stěžovatelce doměřena daň ve výši 30 000 Kč za bonusové období 1. 4. 2021 – 30. 4. 2021, a - dodatečný platební výměr ze dne 14. 9. 2023, č. j. 1683168/23/310162561809490, kterým byla stěžovatelce doměřena daň ve výši 31 000 Kč za bonusové období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021 (dále jen „dodatečné platební výměry“). [3] Stěžovatelka podala žádost o kompenzační bonus podle zákona č. 95/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2021 (dále jen „zákon o kompenzačním bonusu“), za období únor – květen 2021. Správce daně vyplatil stěžovatelce kompenzační bonus za období únor – duben 2021. Před vyplacením kompenzačního bonusu za květen 2021 správci daně vyvstaly pochybnosti o jeho oprávněnosti a zahájil postup k odstranění pochybností za toto období. Následně došlo k zahájení daňové kontroly za květen 2021 a poté i za zbylá zdaňovací období. Výsledkem daňové kontroly bylo doměření daně výše uvedenými dodatečnými platebními výměry, přičemž část doměřené daně ve výši 31 000 Kč za bonusové období květen 2021 stěžovatelka nemusela uhradit, jelikož jí nebyla vyplacena. [4] Stěžovatelka svůj nárok na kompenzační bonus dovozovala z toho, že její převažující příjem v období červen – srpen 2020 (dále jen „srovnávací období“) tvořily příjmy z provozu nočních klubů MEEX (provozovatel F. D., partner stěžovatelky) a Bocca (provozovatelka M. D., matka partnera stěžovatelky), a byla tudíž subjektem kompenzačního bonusu ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu. Stěžovatelka se na provozu měla podílet jako spolupracující osoba podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Její průměrné měsíční příjmy tak měly dosahovat 51 121 Kč. Daňové orgány potvrdily její postavení spolupracující osoby ve vztahu k jejímu partnerovi. V případě matky jejího partnera jí však toto postavení nepřiznaly, jelikož stěžovatelka neprokázala, že by s matkou svého partnera žila ve společně hospodařící domácnosti. Průměrný měsíční příjem stěžovatelky jako spolupracující osoby pouze F. D. činil 22 370 Kč Z toho důvodu se převažující částí příjmů stěžovatelky za uvedené srovnávací období stal příjem ze závislé činnosti od společnosti IM Services, spol. s r. o., posledně se sídlem Příkop 843/4, Brno (pozn. již neexistující subjekt) – průměrný měsíční příjem činil 25 000 Kč. Stěžovatelce tudíž nevznikl nárok na kompenzační bonus. 2. Rozhodnutí krajského soudu [5] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Krajský soud se zabýval pouze tím, zda stěžovatelka prokázala, že žila ve srovnávacím období ve společně hospodařící domácnosti s M. D.. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není, jelikož k prokázání, že osoby žijí ve společně hospodařící domácnosti nestačí jen společné bydlení, ale nutnou podmínkou je i hrazení nákladů domácnosti. Stěžovatelka k prokázání výše uvedeného předložila čestné prohlášení o tom, že ona, F. D. a M. D. žijí v jedné domácnosti a podílejí se na společném hospodaření. To měl prokazovat společný účet M. D., F. D. a společnosti Krtek, spol. s r.o., se sídlem Truhlářská 1519/25, Praha (dále jen „společnost Krtek“), ve které je M. D. jediným společníkem a F. D. jediným jednatelem. Čestné prohlášení bylo rovněž podepsáno dvěma sousedy (M. K. a J. H.), přičemž z jejich svědeckých výpovědí před správcem daně vyplynulo pouze to, že se paní D. v bytě stěžovatelky a jejího partnera často vyskytuje, nicméně o společném hospodaření tito svědkové povědomí neměli. Stejně tak krajský soud nepovažoval za prokázané, že by z uvedeného bankovního účtu byly realizovány platby související s provozem společné domácnosti. [7] Dále stěžovatelka předložila správci daně potvrzení od společnosti KONYTECH s.r.o., se sídlem Hlavní Náměstí 96/8, Šternberk (dále jen „společnost KONYTECH“), ze dne 6. 12. 2021, podle kterého M. D. ústně uzavřela dohodu se společností KONYTECH o budoucím nájmu bytu na adrese M. X, Š., s tím, že nájemní smlouva měla být uzavřena po jeho rekonstrukci. Ta ke dni 6. 12. 2021 neměla být ukončena, tudíž v něm M. D. nemohla bydlet a svou bytovou potřebu musela uspokojovat jinde. Ve svém podání ze dne 6. 9. 2022 stěžovatelka připojila fotografie, které označila za důkazy provádění rekonstrukce v uvedeném bytě, neobsahovaly však žádné údaje, ze kterých by vyplývalo, že se skutečně jedná o zmiňovaný byt. Na výzvu správce daně pak společnost KONYTECH ve vztahu k tomuto bytu nijak nezareagovala. [8] Důkazní návrhy stěžovatelky, které uvedla v žalobě – opakovanou svědeckou výpověď uvedených svědků a všech tří osob, které se měly podílet na hospodaření ve společné domácnosti, a čestné prohlášení L. K. ml. (syna tehdejšího společníka a jednatele společnosti KONYTECH – L. K. st.) – krajský soud neprovedl s tím, že stěžovatelce nic nebránilo učinit tyto důkazní návrhy již v daňovém řízení a neuvedla ani žádné výjimečné okolnosti, pro které by měl být proveden opakovaný výslech svědků H. a K. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a rozporu rozhodnutí správního orgánu se spisem [§ 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. [10] V prvé řadě poukázala stěžovatelka na to, že pokud daňové orgány uznaly, že stěžovatelka a P. D. žijí ve společně hospodařící domácnosti a mají společný účet, měly uznat toto společenství i pro M. D., jelikož zmíněný účet slouží i potřebám M. D. Správce daně si toho byl vědom, jelikož právě na tento účet poukázal kompenzační bonus náležející M. D. Z logiky věci z něj probíhá i úhrada životních nákladů všech tří osob. Ohledně potvrzení společnosti KONYTECH stěžovatelka uvedla, že M. D. v bytě na ulici M. sice měla nahlášen trvalý pobyt, nicméně z důvodů probíhající rekonstrukce nebylo možné jeho využití a svou bytovou potřebu uspokojovala ve společné domácnosti se svým synem a stěžovatelkou. Výslech tehdejšího společníka a jednatele společnosti KONYTECH nebylo možné provést z důvodu jeho špatného zdravotního stavu a následného úmrtí, a proto navrhla před krajským soudem výpověď L. K. ml., jako současného vlastníka bytové jednotky. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve konstatoval, že skutečnost, že kompenzační bonus M. D. byl vyplacen na bankovní účet F. D., nevypovídá nic o tom, jak bylo s finančními prostředky naloženo. Jiné důkazní prostředky k prokázání hrazení společných výdajů stěžovatelka nepředložila. Stran potvrzení společnosti KONYTECH žalovaný uvedl, že neprokazuje, že M. D. ve srovnávacím období hospodařila ve společné domácnosti se stěžovatelkou. Na výzvu správce daně společnost KONYTECH v tomto bodě nereagovala a z přiložených fotografií není zřejmé, o jaký byt se jedná. Ohledně výslechu L. K. ml. podle žalovaného stěžovatelka neuvedla, co jí bránilo uplatnit jej již v daňovém řízení, a krajský soud jej tedy správně neprovedl. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační