5 Afs 126/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 126/2024- 36 - text  5 Afs 126/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Martiny Küchlerové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Mydlářka a.s., se sídlem Mydlářka 253, Benešov, zastoupena JUDr. Tomášem Podhorským, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 102, Benešov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 14 A 145/202335, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2023, č. j. MZE48445/202314132. [2] Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 21. 4. 2023, č. j. SZIF/2023/0319513. Posledně uvedeným rozhodnutím zamítl SZIF žádost stěžovatelky o poskytnutí dotace na opatření Dobré životní podmínky zvířat pro rok 2022 podle nařízení vlády č. 74/2015 Sb., o podmínkách poskytování dotací na opatření Dobré životní podmínky zvířat, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 74/2015 Sb.“). Důvodem pro zamítnutí žádosti stěžovatelky o poskytnutí dotace byla skutečnost, že porušila § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb., neboť nedodržela § 2, § 4 nebo § 5 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“). Stěžovatelka byla rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 1. 6. 2022, č. j. METAB 34270/2022/OŽP/Mu, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, kdy nedodržela minimální standardy pro chov hospodářských zvířat a toto jednání zapříčinilo týrání zvířat ve smyslu uvedeného zákona. Zvířata byla chována v nevhodných podmínkách a způsobovala si i navzájem utrpení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny Státní veterinární správou dne 28. 3. 2022. Kontrolou byla zjištěna zvířata (prasata), s čerstvými či staršími krvácejícími ranami, která si okusovala ocásky a poraněná zvířata nebyla od ostatních izolována; neměla dostatek materiálu umožňujícího jejich etologické potřeby. [3] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí žalovaného trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Uvedl, že není pravdou, že by se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelky. Učinil tak na stranách 45 svého rozhodnutí. [4] Dále se městský soud k žalobní námitce stěžovatelky zabýval otázkou, zda podmínka dotace uvedená v § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. (že žadatel dodržel zákaz týraní zvířat), se vztahuje na celé podnikání žadatele (stěžovatelky), nebo pouze na konkrétní hospodářství, na které žádá dotaci. Dospěl k závěru, že podmínka pro přiznání dotace uvedená v § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. se váže k žadateli, a nikoliv k hospodářství. To vyplývá z textu daného ustanovení. Podle něj se dotace neposkytne, pokud žadatel nedodržel § 4 zákona na ochranu zvířat. Tato podmínka není nijak vázána na hospodářství, na které žadatel dotaci žádá. Podmínka se váže k osobě žadatele. Pokud má žadatel více hospodářství, tak se splnění této podmínky zkoumá na všech hospodářstvích. [5] Závěrem městský soud konstatoval, že stěžovatelka dále v žalobě odkazovala na své odvolání, ve kterém namítala, že: 1. hospodářství, u kterého došlo k porušení podmínky týrání, nebylo předmětem dotační žádosti; 2. pokuta byla udělena za jiné období, než kterého se týkala žádost o dotaci; 3. nesouhlasí s tím, že by týrala zvířata; a 4. výrok prvostupňového rozhodnutí nemá ustanovení o naplnění skutkové podstaty. Městský soud zdůraznil, že pokud stěžovatelka pouze odkázala na námitky v odvolání, nejde o důvody, ze kterých by bylo možno usuzovat, v čem napadené výroky rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné. Žalobou napadeným rozhodnutím je totiž rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Proti tomuto rozhodnutí měla vznášet argumenty v žalobě. Městský soud tak závěrem obecně shrnul, že žalovaný se s odvolacími námitkami stěžovatelky vypořádal na str. 45 svého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka žádné důvody, proč by tato argumentace měla být chybná, neuvedla, městský soud se s tímto odůvodněním ztotožnil a odkázal na něj. [6] Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost, v níž uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] V první kasační námitce stěžovatelka uvádí, že hospodářství, u kterého došlo k porušení podmínky zákazu týrání, nebylo předmětem dotační žádosti. Předmětem dotační žádosti byla hospodářství, kde jsou chovány prasnice, prasničky a selata. Žalovaný však zamítl dotační žádost s argumentací (ohledně spáchání přestupku stěžovatelkou) týkající se výkrmu jatečních prasat v hospodářství Turovec, které však nebylo předmětem dotační žádosti. Dle názoru stěžovatelky dotace dle nařízení vlády č. 74/2015 Sb. směřuje vždy ke konkrétnímu hospodářství a takové je vždy nutno samostatně posuzovat, pokud jde o splnění podmínek dotace. [8] V rámci druhé kasační námitky stěžovatelka zdůrazňuje, že nebyla ve správním řízení vedeném před Městským úřadem Tábor sankcionována za týrání zvířat v pravém slova smyslu, tj. za týrání spočívající např. v odpírání stravy, vody, bití zvířat, provádění chovu v malých či nevyčištěných prostorách. Stěžovatelka byla sankcionována proto, že kontrolní orgán zjistil u zvířat v počtu pouhých několika kusů pokousání dalším zvířetem. K takovému chování ale u prasat dochází. Městský soud měl hodnotit, že pokud bylo pokousáno několik málo kusů z celkového počtu v daný den (6 683 ks prasat), nejedná se ani o promile chovu. [9] Závěrem stěžovatelka uvádí, že je všeobecně známo, že správní orgány, stejně jako v jejím případě, dotační podmínky ohýbají, zpřísňují proti záměrům vypsaných dotačních programů a hospodářskou činnost žadatelům ztrpčují. Proto je na místě posoudit i přiměřenost postupu správních orgánů v jejím případě, tedy zda žalovaný či SZIF nepostupovali vůči ní diskriminačně a formalisticky. [10] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout a odkázal na odůvodnění rozsudku městského soudu, se kterým se plně ztotožnil. V návaznosti na některé z kasačních námitek odkázal i na obsah svého rozhodnutí. [11] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že argumentací, která je nyní vznesena v kasačních námitkách, se z větší části již zabývali žalovaný i městský soud. Stěžovatelka proti ucelené argumentaci městského soudu nestaví vlastní argumentační rámec, spíše poukazuje na to, že s argumentací městského soudu nesouhlasí, a na to, že městský soud se s jejími námitkami nevypořádal „řádně“. Pokud stěžovatelka neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vůči závěrům městského soudu (a žalovaného), nemusí Nejvyšší správní soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již před ním dospěl městský soud a před ním žalovaný či SZIF (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013128, bod 16, či rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2024, č. j. 7 As 241/202330). Optikou nyní uvedeného Nejvyšší správní soud vypořádával kasační námitky stěžovatelky. [14] Pokud jde o první kasační námitku, uvádí Nejvyšší správní soud následující. [15] Podle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 74/2015 Sb. Fond poskytne dotaci na opatření dobré životní podmínky zvířat v plné výši, jestliže žadatel po celé retenční období, pokud není v nařízení uvedeno jinak na hospodářství uvedeném v žádosti o poskytnutí dotace chová hospodářská zvířata tak, aby nedocházelo k jejich týrání nebo usmrcování nepovoleným způsobem. [16] Podle § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. se dotace pro opatření dobré životní podmínky zvířat za příslušný kalendářní rok neposkytne, zjistíli Fond, že žadatel nedodržel podmínky stanovené v § 3 odst. 1 písm. a), v § 6 odst. 1 písm. b) anebo pokud žadatel nedodržel § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo nedodržel požadavky pro chov hospodářských zvířat podle přílohy č. 8 k tomuto nařízení. [17] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, ž