5 As 108/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 108/2025- 44 - text  5 As 108/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: BOMBAYERE s.r.o., sídlem Karlova 183/14, Praha 1, zastoupená prof. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, č. j. 3 A 75/2024-55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Magistrát hl. města Prahy, odbor živnostenský a občanskoprávní (dále jen „správní orgán I. stupně“) provedl ve dnech 21. 9. 2023, 3. 10. 2023, 6. 10. 2023 a 12. 10. 2023 kontrolu v prostoru před provozovnami žalobkyně na adresách Staroměstské náměstí 16, Praha 1, Václavské náměstí 18, Praha 1 a Karlova 14, Praha 1. Předmětem kontroly bylo dodržování nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu, v rozhodném znění (dále jen „nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy“). V rámci provedené kontroly byly zjištěny a zdokumentovány rikši umístěné v prostoru před provozovnami žalobkyně na adresách Staroměstské náměstí 16, Václavské náměstí 18 a Karlova 14 a rovněž plachta o rozměrech cca 60 x 100 cm s nápisem „I ♡ Thai Massage“ umístěné mimo prostor provozovny žalobkyně na adrese Karlova 14. O provedené kontrole byl sepsán protokol ze dne 30. 10. 2023, č. j. MHMP 2214861/2023, včetně příslušné fotodokumentace a videodokumentace. [2] Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 28. 2. 2024, č. j. MHMP 3226870/2024, byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že šířila reklamu na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle stavebního zákona na území památkové rezervace v hlavním městě Praze, čímž porušila povinnosti stanovené v § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a § 1 odst. 1 nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy. [3] Za přestupek byla žalobkyni podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 8a odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy, uložena pokuta ve výši 28 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení. Současně bylo žalobkyni podle § 7c odst. 1 zákona o regulaci reklamy nařízeno odstranění reklamy ve lhůtě třiceti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. [4] Žalobkyně se proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolala. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 8. 2024, č. j. MPO 40653/2024 odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [5] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen ,,městský soud‘‘), v níž namítala, že je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a nezákonné pro nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Konkrétně namítala, že dotčené kolové dopravní prostředky poháněné lidskou silou (rikši) nejsou reklamou, ani nosičem reklamy, neboť nenesou žádnou formu reklamy a nelze je tak posuzovat jako reklamní zařízení. Rikši jsou využívány jako dopravní prostředek a v napadeném rozhodnutí nebyla nijak věnována pozornost otázce přičitatelnosti protiprávního jednání žalobkyni ve smyslu § 20 zákona o odpovědnosti za přestupky, a případnému excesu ze strany zaměstnanců. Podle žalobkyně není v posuzovaném případě naplněna objektivní stránka přestupku a není správně zjištěn ani subjekt přestupku. Zcela nedostatečné jsou i úvahy správního orgánu I. stupně stran naplnění materiálního znaku přestupku. Podle žalobkyně je nesprávné i hodnocení správního orgánu I. stupně, jenž posoudil umístění rikši před konkrétní provozovnou v dopoledních a poledních hodinách v týž den jako dva samostatné dílčí útoky pokračujícího přestupku. I pokud by šlo o přestupkové jednání, jedná se v případě dopoledních a poledních umístění vždy o jeden skutek. Namítla, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadami řízení spočívajícími v neshromáždění dostatečného důkazního podkladu pro rozhodnutí, nevyslechnutí svědků – zaměstnanců nebo jednatele žalobkyně, neprovedení ústního jednání, jakož i nezjištění skutečného vlastníka rikš. Závěrem žalobkyně namítala uložení nepřiměřeně vysokého trestu a uložení zvláštního opatření. Zvláštní opatření vůbec nemělo být ukládáno a způsob, jakým byl pojat výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně, činí konkrétní bod výroku nevykonatelným. [6] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Předně soud konstatoval, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně reaguje na odvolací námitky. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Pokud jde o způsobilost rikši být reklamou, soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že rikši jsou ve smyslu nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy komunikačním médiem, které nese reklamní sdělení. V očích běžného člověka je rikša spojena právě se zeměmi jihovýchodní Asie jako např. Thajsko. Rikši v zelenočerveném provedení s led páskami byly v případě všech kontrolních zjištění umístěny mimo prostor provozoven žalobkyně a barevné provedení bylo identické s barevným provedením uvnitř provozoven. Mělo tedy za cíl upoutat pozornost náhodných kolemjdoucích, tedy potencionálních zákazníků žalobkyně. Městský soud označil otázku dopadu umístění rikši před provozovnu do tržeb provozovny žalobkyně, jakož i otázku úplatnosti reklamy a vlastnictví k daným rikšám za zcela bez právního významu. [7] Soud připomněl, že posouzení, zda se v případě rikš jedná o šíření reklamy, není otázkou skutkovou, k jejímuž zodpovězení by bylo potřeba odborných znalostí, nýbrž je otázkou ryze právní, kterou je oprávněn posoudit pouze správní orgán. Ani znalec zapsaný v seznamu znalců není povolán k tomu, aby naznačeným způsobem vykládal a aplikoval právní předpisy. Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobkyně, že nejde o dokonaný přestupek, nýbrž o pokus přestupku. [8] Ve vztahu k námitce přičitatelnosti jednání žalobkyni ve smyslu § 20 zákona o odpovědnosti za přestupky městský soud připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 213/2016-60, a konstatoval, že k projednávanému přestupku došlo v místní (v prostorách žalobkyně), časové (během pracovní doby) a věcné souvislosti s činností právnické osoby (poskytování thajských masáží). Zaměstnanci navíc z objektivního i subjektivního hlediska sledovali plnění svých pracovních úkolů, jestliže rikši byly umístěny vždy v místě, kde se nacházejí provozovny, kde se poskytují thajské masáže, rikši sloužily jako reklama salonu thajských masáží a jejich vyvážení z provozoven salónů thajských masáží souvisela s jejich provozem. [9] K tvrzení žalobkyně, že není zřejmé, zda byla naplněna materiální stránka přestupku, soud konstatoval, že vzhledem k naplnění formálních znaků přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy, byl naplněn i materiální znak. Postačí, že došlo k šíření reklamy, aniž by bylo nutné prokázat dopad do tržeb žalobkyně, úplatnost reklamy, jakož i otázku vlastnického práva rikš. Zároveň nebyly v průběhu řízení před správními orgány zjištěny takové výjimečné okolnosti, které by vyloučily, respektive snížily společenskou škodlivost jednání do té míry, že by materiální stránka přestupku nebyla dána. [10] Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že žalovaný při vyvození odpovědnosti za přestupek porušil zásadu legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,správní řád‘‘), když v jiné, skutkově i právně shodné věci, bylo zastaveno řízení. Jedno rozhodnutí o zastavení řízení není způsobilé založit ustálenou správní praxi, kterou by byl správní orgán vázán. [11] Námitka žalobkyně spočívající v navýšení dílčích útoků pokračujícího přestupku však soud shledal důvodnou, neboť ve dnech 21. 9. 2023 byl na adrese Staroměstské náměstí č. 16 a Václavské náměstí č. 18 jako další dílčí útok započítáno vyvezení rikše před provozovnu žalobkyně nejen ráno, ale i odpoledne. Celkem tak došlo k nesprávnému navýšení 15 dílčích útoků pokračujícího přestupku na 17 dílčích útoků. Odečtení dvou dílčích útoků pokračujícího přestupku by však dle městského soudu samo o sobě nezměnilo nic na závěru, že jde o přestupek podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy, ani na závěru, že uložená sankce