5 As 112/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 112/2025- 48 - text  5 As 112/2025 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: ESHG s.r.o., se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, zastoupen Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, za účasti: I) Elektrárna Dukovany II, a.s., se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zastoupena Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, II) OIŽP  Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z.s., se sídlem Kubatova 1240/6, České Budějovice, III) Calla  Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, IV) Umweltschutzorganisation GLOBAL 2000, se sídlem Neustiftgasse 36, Vídeň, Rakousko, V) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 A 34/2025317, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 A 34/2025317, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou dne 24. 3. 2025 u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23262/2025, jímž ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady žalobce a dalších subjektů [včetně osob zúčastněných na řízení II) až V)] proti územnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422 – SÚ, MIPOX0465LLL, a toto rozhodnutí potvrdil. Předmětem prvostupňového rozhodnutí je umístění 11 staveb tvořících záměr „Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, dále stanovení ochranných pásem pro některé z těchto staveb a rovněž povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro vybrané stavby. [2] Městský soud usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 A 34/2025317, postoupil věc podle § 7 odst. 6 s. ř. s. Krajskému soudu v Ostravě jako dle něj soudu místně příslušnému. Městský soud s odkazem na příslušnou právní úpravu a právní východiska související s nabytím účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), poukázal na to, že podle § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2024, platí, že ve věcech, ve kterých rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ), je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě. V nyní posuzovaném případě jde nicméně o žalobu podanou po 1. 1. 2024 proti územnímu rozhodnutí vztahujícímu se k vyhrazeným stavbám dle přílohy č. 3 stavebního zákona z roku 2021, o němž DESÚ nerozhodoval. [3] Městský soud konstatoval, že při posouzení otázky místní příslušnosti vyšel z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz). Dle městského soudu zákonodárce při změně právní úpravy pominul kategorii žalob proti rozhodnutím, na která se má od 1. 1. 2024 aplikovat § 7 odst. 4 s. ř. s. v novém znění a o nichž v prvním stupni ještě nerozhodoval DESÚ, ale stavební úřad podle dosavadních právních předpisů. Do této úzké kategorie žalob spadá dle názoru městského soudu i nyní posuzovaná věc týkající se klíčové stavby energetické infrastruktury, kde má přezkum rozhodnutí vydaných v územním nebo stavebním řízení s účinností od 1. 1. 2024 v souladu s účelem výlučné místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě a úmyslem zákonodárce provádět specializovaný senát tohoto soudu. V opačném případě by byl dle městského soudu popřen zamýšlený účinek zakotvení speciální místní příslušnosti – tedy zefektivnění, zrychlení a zkvalitnění soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech klíčové energetické, dopravní a další vybrané infrastruktury. V případě projednání věci městským soudem by se tak jednalo, stejně jako v případech žalob proti rozhodnutím o umístění nebo povolení stavby dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (nyní zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, dále jen „zákon č. 416/2009 Sb.“), kde řízení o nich nebylo skončeno a žaloba nebyla podána do 31. 12. 2023, o nesystémové řešení bez racionálního opodstatnění odporující úmyslu zákonodárce. Dle městského soudu je tedy Krajský soud v Ostravě místně příslušný k řízení o žalobě podané po 1. 1. 2024 proti rozhodnutí, kterým se umisťuje vybraná stavba energetické infrastruktury v souladu s § 1 odst. 4 písm. b) zákona č. 416/2009 Sb., i když toto rozhodnutí nevydal DESÚ. [4] Závěrem městský soud poukázal na další dvě související věci, které byly v době jeho rozhodování vedeny u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 A 6/2025, a sp. zn. 38 A 6/2025. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení [5] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel se domnívá, že závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103, nejsou pro odlišný skutkový stav použitelné na nyní posuzovanou věc. Nejvyšší správní soud se totiž vyjadřoval pouze k otázce speciální místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím stavebních úřadů ve věcech, kde bylo ve stavebním nebo územním řízení rozhodováno o záměru podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 416/2009 Sb., tj. ve věcech staveb dálnic nebo silnic I. třídy a staveb dráhy celostátní či staveb s nimi souvisejících. U těchto taxativně vymezených záměrů byla v § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2023, dána pro projednání žalob proti rozhodnutím v územních a stavebních řízeních speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě. Právní úprava účinná do 31. 12. 2023 naopak nezakládala speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě u jiných záměrů, které jsou podle § 33 odst. 2 písm. a) ve spojení s přílohou č. 3 stavebního zákona z roku 2021 vyhrazenými stavbami. Dle stěžovatele je tedy zřejmé, že ve vztahu k danému záměru nebyla dána speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2023 a není tomu tak ani ve znění účinném od 1. 1. 2024. Odkaz městského soudu na další související věci vedené u Krajského soudu v Ostravě je dle stěžovatele irelevantní, neboť otázku místní příslušnosti si musí městský soud posoudit sám. Navíc Krajský soud v Ostravě v daných věcech vyslovil nedostatek místní příslušnosti a věci postoupil městskému soudu. [6] Závěrem stěžovatel navrhl, aby se Nejvyšší správní soud obiter dictum vyjádřil k otázce věcné a místní příslušnosti stavebních úřadů a správních soudů ve věcech, kde se jedná o záměry, které jsou sice podle stavebního zákona z roku 2021 záměry vyhrazenými, ale o kterých bylo rozhodováno v územním nebo stavebním řízení podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 2006“). [7] Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že považuje kasační stížnost za důvodnou a sdílí názor, že k projednání dané žaloby je místně příslušný Městský soud v Praze. Žalovaný uvádí, že prvostupňové rozhodnutí vydal dne 30. 10. 2023, tedy před nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2021, který v § 33 vymezil kompetence nově vznikajícího DESÚ s účinností od 1. 1. 2024. S ohledem na to nelze na posuzovaný případ aplikovat § 7 odst. 4 s. ř. s., ale uplatní se obecné pravidlo místní příslušnosti dle § 7 odst. 2 s. ř. s. [9] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření ke kasační stížnosti rovněž vyslovila názor, že pro projednání nyní posuzované věci je místně příslušný Městský soud v Praze, přičemž uvádí v zásadě shodné důvody jako žalovaný. V posuzované věci nerozhodoval ani neměl rozhodovat DESÚ, proto není možné ani dovodit místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě. K tomu navíc osoba zúčastněná na řízení I) dodává, že v usnesení ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103, Nejvyšší správní soud rozhodl o místní příslušnosti specializovaného senátu Krajského soudu v Ostravě kvůli zachování kontinuity posuzování případů týkajících se staveb dopravní infrastruktury. O takový případ v nyní posuzované věci nejde. Osoba zúčastněná na řízení I) rovněž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud pro