5 As 187/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 187/2024- 36 - text  5 As 187/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Krajská zdravotní, a.s., se sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. 10 A 23/202480, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Hrazdíry, advokáta se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Městský soud Praze (dále jen „městský soud“) zrušil celkem 4 rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 20. 12. 2023, č. j. MMR-85136/2023-26, a č. j. MMR85118/2023-26, a ze dne 21. 12. 2023, č. j. MMR-85154/2023-26, a č. j. MMR85156/2023-26, a věci vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. [2] Žalobkyně zadávala v otevřeném zadávacím řízení veřejné zakázky na výstavbu nového pavilonu v Nemocnici Chomutov (Nový pavilon Emergency, COS, vč. JIP a nadzemní spojovací koridor se stávajícím pavilonem D, Krajská zdravotní, a.s. – Nemocnice Chomutov, o.z. – stavební práce II.) a v Nemocnici Děčín (Nový pavilon Emergency včetně operačních sálů, centrální sterilizace a jednotek intenzivní péče, Krajská zdravotní, a.s. – Nemocnice Děčín, o.z. – stavební práce II.). V souvislosti s realizací obou veřejných zakázek požádala žalobkyně o dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „IROP“), která jí byla 2 rozhodnutími žalovaného ze dne 16. 12. 2021, č. j. 98741/2021-55/1, a ze dne 15. 12. 2021, č. j. 98722/2021-55/1, přiznána – a to ve výši 150 000 000 Kč pro každou z veřejných zakázek. [3] Stěžovatel, jako řídící orgán IROP, při administrativním ověření žádostí o platbu č. 2 a 3 u obou dotací (samotné ověření provedlo Centrum pro regionální rozvoj České republiky, jakožto kontaktní místo pro administraci programu IROP) uplatnil finanční opravu ve výši 10 % nárokovaných částek dotace a vydal ze shodných důvodů opatření podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v nevyplacení částek ve výši: 6 826 889,23 Kč (Nemocnice Děčín, žádost o platbu 2), 3 607 354,52 Kč (Nemocnice Děčín, žádost o platbu 3), 6 348 604,29 Kč (Nemocnice Chomutov, žádost o platbu 2) a konečně 5 268 521,55 Kč (Nemocnice Chomutov, žádost o platbu 3) – dále společně jako „opatření poskytovatele dotace“. Důvodem uplatněných opatření poskytovatele dotace bylo, že žalobkyně měla porušit zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“). Žalobkyně se porušení zmíněného zákona u obou veřejných zakázek totožným způsobem měla dopustit tímto: a) Vedle stavebních prací poptávala také dodávky, montáž a instalaci lékařských technologií, konkrétně nábytku běžných místností i operačních sálů, zdravotnických přístrojů (např. zařízení pro překlad pacienta, světla operační a vyšetřovací, sterilizátory, dezinfektory, macerátory, pracovní linky, výlevky, myčky prokládací včetně zavážecích vozíků, drtiče hygienických nádob, koncové prvky medicinálních plynů) a vybavení operačních sálů IT technikou (např. zobrazovací monitory, pracovní stanice PC s monitorem). Tím měla žalobkyně v rozporu s § 36 odst. 1 a se zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek vymezit předmět plnění příliš široce a vytvořit tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, neboť z účasti v zadávacích řízeních vyloučila potenciální dodavatele, kteří by byli schopni poskytnout pouze dodávku některé z uvedených skupin požadovaného plnění, avšak nikoliv všechny současně. b) Při nastavení požadavků na prokázání kvalifikace v rozporu se zásadou přiměřenosti a zákazem diskriminace dle § 6 odst. 1 a ve spojení s § 36 odst. 1 a § 73 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek stanovila takové požadavky na prokázání splnění profesní způsobilosti, ekonomické kvalifikace a technické kvalifikace, které ve svém souhrnu a ve vzájemné kombinaci neodpovídaly složitosti a rozsahu veřejných zakázek, v důsledku čehož vytvořila bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, neboť tento postup mohl mít vliv na počet obdržených nabídek a následně na výběr nejvhodnější nabídky. [4] Stěžovatel shledal u obou porušení ad a) důvod pro uplatnění opravy ve výši 10 % části dotace ve vztahu k příslušné žádosti o platbu. Ohledně porušení ad b) rovněž v obou případech považoval za přiměřenou opravu ve výši 5 %. S ohledem na to, že podle obecných pravidel pro žadatele a příjemce se v případě vícečetných porušení výše oprav nesčítá a její výsledná výše je určena podle nejzávažnějšího porušení, byla ve všech případech uplatněna oprava ve výši 10 %. [5] Proti všem opatřením poskytovatele dotace uplatnila žalobkyně námitky, které ministr pro místní rozvoj shora uvedenými rozhodnutími ze dne 20. 12. 2023 a 21. 12. 2023 zamítl s tím, že setrval na závěrech v opatření poskytovatele dotace. 2. Rozhodnutí městského soudu [6] Proti rozhodnutím ministra pro místní rozvoj podala žalobkyně obsahově totožné žaloby, v reakci na což městský soud spojil řízení o žalobách ke společnému projednání pod sp. zn. 10 A 23/2024. Následně městský soud shledal žaloby důvodnými a podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil všechna 4 napadená rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a věci vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. [7] Městský soud se nejprve zabýval otázkou vymezení předmětů obou veřejných zakázek a jejich možné dělitelnosti na části. Shrnul, že v zadávacím řízení musí zadavatel (žalobkyně) zohlednit nejen možné dopady rozdělení veřejné zakázky na hospodářskou soutěž, ale i praktické dopady tohoto postupu (např. koordinaci plnění jednotlivých dodavatelů, otázku odpovědnosti za vady dílčích plnění apod.). Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 4 As 337/2018-84, podle kterého „u plnění, u nichž je dána vzájemná podmíněnost, provázanost či závislost, takový požadavek (dělení zakázky, pozn. soud) zpravidla nevyvstane, neboť by to nebylo účelné z důvodu zjevné nevhodnosti či potenciální nefunkčnosti plnění.“ [8] Žalobkyně faktickou neoddělitelnost plnění veřejných zakázek již v námitkách proti opatřením poskytovatele dotace dokládala řadou fotografií a nákresů. Dále pak předložila expertní posouzení ze dne 21. 9. 2023 vypracované Českým vysokým učením technickým v Praze (dále jen „expertiza ČVUT“), ze kterého vyplynulo, že není standardní, aby investor poptával dodávky tohoto rozsahu samostatně (problematika ukotvení, vývody elektro silnoproud, slaboproud, přípojku TUV a SV, odpady, stlačený vzduch, medicinální plyny apod., která se podle výrobce liší, a to dokonce včetně ev. zatížení na jednotlivé konstrukce). K rozdělení v těchto případech naopak podle expertizy ČVUT dochází zcela výjimečně. Stěžovatel se s uvedenými důkazními návrhy vypořádal v zásadě pouze tím, že obsáhle citoval rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Krajského soudu v Brně a na několika místech v podstatě doslova zkopíroval skutková zjištění z odůvodnění opatření poskytovatele dotace bez toho, aby adresně reagoval na argumentaci žalobkyně. Mimo uvedené pouze velmi obecně vyjádřil nesouhlas s námitkovou argumentací žalobkyně a zatížil tak svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Zároveň městský soud poukázal na to, že stěžovatel v hrubých rysech sice zohlednil možné dopady postupu žalobkyně na hospodářskou soutěž, zcela však pominul aspekt faktické oddělitelnosti jednotlivých plnění v rámci veřejných zakázek a dopady případného rozdělení, přestože tím žalobkyně konkrétně argumentovala. I z tohoto důvodu tak považoval městský soud rozhodnutí ministra pro místní rozvoj za nepřezkoumatelná. [9] Městský soud se dále zabýval přiměřeností kvalifikačních požadavků žalobkyně. Podle městského soudu spatřovaly správní orgány za nepřiměřené ty kvalifikační požadavky, které se vztahovaly k části plnění, která podle nich vůbec neměla být součásti veřejné zakázky; viz pochybení ad a) zejména ve vztahu k poptávaným lékařským technologiím. Jelikož odůvodnění tohoto pochybení shledal městský soud nepřezkoumatelným, musí tento osud sdílet i odůvodnění pochybení ad b). Ohledně tvrzené nepřiměřenosti kvalifikačních požadavků spočívající v jejich kombinaci potom městský soud